Jak na kreativní nápady

„Kreativita je nakažlivá, předejte ji dál“.

Albert Einstein

 

Málokteří kreativci vám řeknou, že před těmi všemi skvělými kreativními nápady bylo období zoufalosti. Období, kdy to chtěli vzdát, protože je napadaly jen samé blbosti či ještě hůře – nenapadalo je vůbec nic. Období, kdy mysleli, že nalezení řešení je nemožné. Období strachu ze zklamání klienta i sebe sama. O tomto období nikdo z nás nemluví. Místo toho ukazujeme jen hmatatelné výsledky a laik pak má pocit, že jsme géniové. Že sypeme z rukávu jeden užasný nápad za druhým, aniž bychom se museli snažit. Zbořím vám iluze – tak to nefunguje. 🙂

Prvotní období bez nápadů je normální a procházíme jím všichni. Naopak by bylo podezřelé, kdyby nás bez pořádného průzkumu napadlo skvělé řešení. Výjimečně nějaký nápad vyskočí už při čtení zadání, ale nebývá to zrovna hitparáda. Frustrace je také nezbytná. Než najdeme vhodné řešení, musíme se probrodit zklamáním a zoufalostí. Musíme bojovat a nakonec, když už to prakticky vzdáme, nás najednou osvítí aha moment a přinese nám to nejkreativnější řešení, jaké si dovedeme představit.

A dnešní článek bude přesně o tom, jak k tomuto momentu co nejpohodlněji dospět. Zaměříme se na to, jak aktivně rozšiřovat hranice přemýšlení, jak navodit a posílit kreativní myšlení a jak dospět ke kreativním nápadům, které se zjeví skrze zmíněný aha moment. Většina hlavních metod bude i vědecky podložená, takže k nim nalinkuji patřičné zdroje pro (anglicky zdatné) zvědavce. Připravte se, že mnoho metod se bude z hlediska pozitivních účinků překrývat. Takže budete-li mít pocit, že třeba u spánku, pauzy a nudy píšu téměř totéž, je to opravdu tak. Raději jsem vše rozepsal vícekrát, přišlo mi to přehlednější.

 

Pro koho je článek určen?

 

Článek je zaměřen především na tvůrčí profese (zejména na designery) a měl by pomoct všem, kteří občas bojují s vymýšlením nápadů. Kteří mají tu a tam kreativní krizičku. Kteří jsou občas zoufalí a přemýšlí, že se snad klientovi raději omluví, že nápady nejsou a doporučí někoho jiného. Anebo na ty, kteří se, podobně jako občas já, trochu bojí nových zakázek, protože si říkají – co když mě nic dobrého nenapadne? Pokud jste se někde v tomto odstavci našli, pak je článek přesně pro vás a měl by vám dodat sebedůvěru a vůbec důvěru v kreativní proces.

Článek nebude pro ty, kteří se spokojí s tuctovým nápadem. Ty obvykle napadnou každého a relativně rychle. Ale chcete-li produkovat kreativní a kvalitní výsledky, je potřeba vydržet a prokousat se desítkami či stovkami špatných řešení, než dospějete k nápadu, ze kterého jste i vy sami nadšení, se kterým naprosto souzníte a cítíte, že je to pro klienta to pravé.

 

Mějte prosím na paměti…

 

… že nápad není všechno. Je klíčový, bez něj by to nešlo, ale stále je to pouze část skládačky. Nápadem to nekončí, nápadem to spíše začíná. Pro laika může článek vyznít tak, že já i další kreativci jsme placeni za to, že si celý den hrajeme, lelkujeme, projíždíme obrázky na internetu, relaxujeme, házíme si s míčkem o zeď anebo koukáme na seriály. Tak to samozřejmě není.

Před hledáním nápadů je nutné nasbírat a zpracovat kvalitní podklady a provést intenzivní průzkum. A po hledání nápadů přichází realizace, která bývá to fyzicky, psychicky i časově nejnáročnější. V případě nás, logotvůrců, je to dlouhé a dlouhé skicování a trhání si vlasů, jak je náročné náš nápad realizovat, aby byl precizní, aby v reálném světě z technického i marketingového hlediska fungoval a samozřejmě – aby šel ruku v ruce s cílovou skupinou, potřebami klienta a vůbec. Dnešní článek tedy mapuje pouze fragment celého procesu.

 

Jak vznikají kreativní nápady

 

 

Na začátek si ukážeme, jak vlastně kreativní nápady přicházejí. Přiznám se, že mi tento článek vše převrátil naruby. Původně jsem se chtěl jen podělit o pár tipů, které mi pomáhají při získávání nápadů. Do té doby jsem sám vnímal příchod nápadů jako něco nadpozemského. Dříve jsem ani kreativitu nezkoumal – bral jsem ji jako část sebe sama a jako něco, co člověk buďto má anebo nemá.

Díky článku jsem se ale dostal ke zdrojům, které mě vyvedly z omylu. Kreativní proces kupodivu není nic magického. Naopak. Schopnost přicházet s kreativními nápady, podle všeho, není talent, ale spíše dovednost, která jde naučit a trénovat. Je v tom řád a celý proces se dá následovat krok za krokem. Jinými slovy každý, kdo bude kroky pečlivě následovat, by měl dospět ke kreativním nápadům.

Ještě než se na tyto modely podíváme, přidám obecnou radu k nápadům. Doporučuji si s sebou vždy nosit nějaké zapisovací zařízení, ať už je to papír a tužka, anebo aplikace na mobilu. Nápady si totiž chodí, kdy se jim zachce, tak ať jste v každé situaci připraveni si je uložit. Pokud tak neučiníte, zapomenete na ně, tomu věřte.

 

Modely kreativního procesu

 

První ucelený model získávání nápadů sepsal už před 91 lety (1926) sociální psycholog Graham Wallas ve své knize The Art of Thought. Kreativní proces rozdělil do následujících fází: Preparation (příprava) → Incubation (inkubace) → Illumination (aha moment) → Verification (kontrola).

Tento model je skvělý, ale ještě lepší mi přijde pětikrokový model od uznávaného ad-mana Jamese Webba Younga, který jej rozepsal před 78 lety (1939) v knize A Technique For Producing Ideas – kraťoučká knížka za pár dolarů, doporučuji. Fáze popsané jím mi přijdou pro náš článek vhodnější (byť jsou téměř stejné jako u Wallase), proto je rozepíšu hlouběji v další části.

Tento i Wallasův model jsou ze všech nejznámější a nespočet kreativců a byznysmenů je považuje za zlatý grál. Nejde přitom o žádné převratné myšlenky a každá kreativní bytost tyto fáze vnímá. Ale ne všichni možná vnímají jejich vztahy a správné pořadí. Tak či onak je důležité si tyto modely ukázat, abyste poté vhodně vycítili, v jakou chvíli se která metoda z článku asi tak hodí.

Rád bych zdůraznil, že neexistují žádné zkratky. Kroky nejde vynechat, přeskakovat, prohazovat ani příliš uspěchat. Pokud tak učiníte, musel by se stát zázrak, aby přišel kreativní a zároveň kvalitní a relevantní nápad. Ale kdo ví, zázraky se dějí.

 

1. krok: Shromáždění materiálů

Heuréka momenty se nezjeví samy od sebe. Respektive zjeví, ale musí na něčem stavět – na tvrdé přípravě. Úplně na začátku tedy musíme shromáždit co nejvíce relevantních informací. To nám umožní hlubší pochopení daného problému. Může se to zdát pochopitelné, ale mnoho lidí tento krok ignoruje a hrne se co nejdříve do hledání řešení.

Young uvedl hlavní dva druhy materiálů, které bychom měli sbírat: specifické a obecné. Mezi specifické patří vše, co se váže ke konkrétní zakázce (zadání, průzkum oboru a cílové skupiny apod.). Co se týče obecných materiálů, ty sbíráme po celý život. Kreativec by měl být zvídavý a průběžně si rozšiřovat obzory, aby měl pro svou práci široký arzenál rozmanitých asociací. Young také věřil, že je důležité budovat slovní zásobu, jelikož všechna slova jsou vlastně symboly konkrétních nápadů – čím více slov známe, tím více nápadů máme.

 

2. krok: Vstřebání materiálů a první nápady

Přichází zpracování dat, které jsme nasbírali. Je čas materiály pečlivě projít, najít skrytá pojítka a ideálně dojít k pocitu, že do sebe všechny informace krásně zacvakly – že vše dává smysl a že vše chápeme. Během vstřebávání už vás dozajista začnou napadat první nápady, které si průběžně poznamenávejte.

Poté již následuje plnohodnotné vymýšlení nápadů, což obvykle znamená náhodné kombinování relevantních elementů, dokud nepřijdete s něčím zajímavým. Young ve své knize zdůrazňuje důležitost práce tak intenzivní, že už jste z toho dočista vyčerpaní. Že už nemáte sílu a ani vás nebaví zkoušet další kombinace a hledat jiná řešení. Jste už zkrátka zoufalí a vyšťavení. V tu chvíli je čas přejít ke kroku číslo 3.

 

3. krok: Inkubace

Přichází možná paradoxní krok – přestaňte se problému věnovat. Úplně jej vytěsněte ze své mysli. Přesuňte problém ze svého vědomí do podvědomí a nechte jej tam uzrát. Nevědomé procesy totiž usnadňují nalezení vzdálených asociací. Navíc, oproti vědomým myšlenkám, nejsou v každý moment soustředěné na jediný konkrétní objekt, nýbrž dokáží efektivně pracovat se spousty dat najednou.

Během inkubace se věnujte jakékoli jiné činnosti. Ta by měla ideálně stimulovat vaši představivost a emoce. Zjistilo se, že benefity inkubace jsou silnější, je-li člověk zabraný do nenáročného úkolu či aktivity, nežli když se věnuje něčemu náročnému anebo dokonce vůbec ničemu. Je tedy lepší si zapnout film anebo číst, nežli koukat do blba. Taktéž se zjistilo, že inkubace funguje nejlépe u činností, které jsou co nejvíce vzdálené od hlavního úkolu. Pokud se tedy zaseknete nad logem, inkubaci asi nespustíte tím, když se začnete věnovat jinému logu.

Inkubace je pro kreativní proces stejně nezbytná, jako předchozí i následující kroky. Bez dostatečné inkubace se kreativní nápad zkrátka nezrodí. Nesnažte se tedy inkubaci přeskakovat, nemá to smysl.

 

4. krok: Heuréka!

Pokud jste v minulých krocích odvedli „dobrou práci“, dorazí chvíle, na kterou jste čekali. Přichází ten osudový aha moment. Všechno se najednou vyjasní a vám se z ničeho zjeví to dokonalé řešení a vy víte, že to je ono. Prostě to víte. Zaplaví vás úleva a pocit štěstí a nepopsatelné radosti, že jste konečně dospěli k dokonalému nápadu. Okamžitě všeho necháváte a s úsměvem na rtech hledáte psací potřebu a papír, abyste nápad dostali co nejrychleji z hlavy.

 

5. krok: Ověření nápadu

Jak jsme si již ale řekli, nápad je teprve začátek. Nyní jej musíme převést do reality – naskicovat či rovnou vyzkoušet převedení do digitální podoby. Když tak učiníme, možná zjistíme, že to není zas tak úžasné, jak to vypadalo v naší hlavě. Rozhodně ale nápad nezahazujte hned u první překážky. Věřte, že překážek bude ještě mnoho. Když už s tím nápadem podvědomí přišlo, mělo pro to jistě důvod. Teď je na nás, abychom s myšlenkou dále pracovali, rozvíjeli ji, objevili a doladili nedostatky a celkově ji zabalili do podoby, která jde ruku v ruce se zadáním, cílovou skupinou a dostupnými technickými možnostmi.

 

Kouzlo aha momentu

 

Co je to aha moment

Lidově aha moment, heuréka, v psychologii pak insight anebo creative insight – nespočet názvů pro jednu a tu samou událost. Nakousl jsem ji už výše, ale rád bych je ještě rozvedl, jelikož celý článek se bude točit kolem toho, jak jít insightu naproti.

Bude dobré ukázat srovnání s běžným nápadem, abyste je dokázali odlišit. běžným nápadům dospějeme metodou pokus/omyl a jedná se tedy o výsledek analytických myšlenek. Oproti tomu aha moment přijde znenadání a když to nejméně čekáme – ve sprše, v autobuse, na procházce, ve fitku, nebo uprosřed noci. Zjednodušeně řečeno: běžné nápady přicházejí jako výsledek aktivního přemýšlení, zatímco aha momenty naopak přichází mimo aktivní přemýšlení.

Vědomé analytické myšlení může být někdy uspěchané a lajdácké, což často vede k chybám či nedostatkům. Zatímco insight je nevědomý a automatický – nemůže být nijak uspěchán. Jakmile proces ve svém vlastním čase skončí a všechny tečky jsou nevědomě spojeny, tak řešení probublá do vědomí. V obou případech se navíc zapojují jiné části mozku.

Oba druhy nápadů také doprovází zcela odlišné pocity. Samozřejmě můžeme mít dobrý pocit i z nápadu, ke kterému jsme došli analyticky, nicméně nápady zrozené aha momentem jsou trochu jiná pohádka. Jedná se o okamžitý pocit hlubokého intuitivního pochopení komplexní situace. Je to vlastně reorganizace myšlenek, najednou to blikne a je to jasné jak facka. S tím se pojí již zmíněný pocit úlevy a ryzího štěstí. A obvykle se zakřeníte jako dítě, které dostalo od Ježíška tu nejúžasnější hračku pod sluncem.

 

Trocha vědy

Nejznámější a velmi často citovaný výzkum provedli neuropsychologové John KouniosMark Jung-Beeman. Ti pomocí EEG a fMRI skenovali mozek během aha momentů. A zjistili velmi zajímavé věci. Umíte-li anglicky, doporučuji výzkum pročíst. Společně také napsali knihu The Eureka Factor, z níž si můžete zdarma přečíst několik útržků zde. Případně můžete zkouknout tematickou přednášku od Johna Kouniose.

Vyzkoumali, že při aha momentu se rozsvítí část pravé hemisféry, konkrétně pravý spánkový lalok (takže všichni kreativci – hlídejte si, ať se nezraníte nad pravým uchem!). Tato část mozku je, mimo jiné, zodpovědná za spojování vzdálených asociací – umí tvořit pojítka mezi věcmi, které spolu na první pohled nefungují.

Dále zjistili, že aha momentu předchází nával alfa vln. Tyto vlny dočasně omezí příjem vizuálních informací – mozek dá se říct „mrkne“. Podobný stav navozujeme nevědomky v běžném životě. Někdo se nás zeptá na složitější otázku a my se instinktivně podíváme jinam – na zem, na strop, na nebe. Tím omezíme vstup vjemů a mozek snadněji přijde s odpovědí. Takže – omezte rušivé vizuální vjemy (ideálně i zvukové) a zvýšíte šanci na nalezení nápadu. Stačí třeba jen zavřít oči. Zároveň Kounios doporučuje nemít poblíž příliš výrazné objekty, které by rozptylovaly vaši pozornost.

Co je ještě zajímavější, tak zjistili, že je-li v mozku nedostatek aktivity těchto alfa vln, člověk se problému nepřiblíží a to ani tehdy, když dostane nápovědy. Alfa vlny jsou tedy pro kreativní myšlenky nezbytné. Jak je rozproudit? Alfa vlny jsou spojované s odpočinutou myslí, respektive s uklidňujícími a duševně nenáročnými aktivitami, jako třeba sprcha, procházka, meditace.

Zjistili i to, že při pozitivní náladě se nám rozsvítí část mozku zvaná Anterior Cingulate, která rozšíří rámec (scope) našich myšlenek. Není-li tato část aktivní, v mozku běhají vesměs očividné nápady. Je-li však aktivní, mozek hledá i nápady bláznivé a nepravděpodobné. Podaří-li se vám tedy navodit pozitivní náladu, šanci na příchod aha momentu zvýšíte.

A v neposlední řadě Kounios zjistil, že v malé místnosti máme omezenější přemýšlení oproti velké místnosti (anebo malé ale s vysokým stropem). Mysl prý „vyplňuje místo“, ve kterém se nachází. Jste-li tedy venku, bude vaše přemýšlení širší.

 

Příprava

 

 

Konec teorie, jdeme na věc. Než začneme zkoušet metody na trénování kreativity, ukážeme si, jak se vůbec na kreativní projekt připravit. Jak už hodně dávno řekl mikrobiolog Louis Pasteur – štěstí přeje připraveným. Nebuďte zbrklí. Vím, že už se nemůžete dočkat, až budete hledat kreativní řešení, ale abyste jej mohli hledat, musíte nejprve zjistit, jaký problém máte řešit. Nasbírejte dostatek informací a pochopte, o co klientovi jde. Zanedbáte-li přípravu, veřte, že toho budete později litovat.

 

Kvalitní zadání

 

Základem kvalitního projektu je kvalitní zadání. Abychom mohli tvořit design na míru, musíme klienta pochopit. „Dobrý den, můžete mi prosím vytvořit logo pro Novák Reality? Předem děkuji za návrhy, Pepa.“ – toto není kvalitní zadání. Kvalitní zadání nám musí ujasnit, kdo klient je, co dělá, proč to dělá, jak to dělá, jaký charakter mají jeho služby, jakou má pro svůj byznys vizi, kdo je jeho konkurencečím se od ní liší, kdo je cílová skupina, co má logo cílovce sdělit, čeho chce logem docílit, kde se bude logo používat. A tak dále. Tyto informace už nás často dokáží inspirovat k prvním nápadům.

 

a) Sestavení zadání

Doporučuji dotazníkovou formu, budete mít vše přehledně černé na bílém a můžete se k odpovědím vracet. Pro inspiraci vám dám nahlédnout do mého dotazníku. Jelikož jsem narazil na jedince, kteří nenápadně můj dotazník používají na svých stránkách, rozhodl jsem se jej sdílet všem. Kdo chce, může si ho stáhnout a mé otázky používat u svých zakázek. Koneckonců nezáleží na otázkách, ale na tom, jak do loga dokážete odpovědi interpretovat. Další informace o sestavování zadání a vůbec proč se na některé otázky ptát, jsem už rozepsal zde. Doporučuji po klientech vyžádat i ukázky preferencí, abyste si ujasnili, co hledají.

 

b) Analýza a zpracování zadání

Přichází analýza zadání – pečlivé prozkoumání odpovědí a ujištění, že žádná klíčová informace nechybí a že všemu rozumíte. Nechápete-li něco, nechte si to vysvětlit. Chybí-li něco, požádejte o doplnění. Někteří klienti odpovídají naschvál velmi stručně, jelikož nás nechtějí příliš omezovat svými požadavky a chtějí nám dát „volnou ruku“. Kreativita se ale paradoxně rodí z omezení a příliš svobody ji otupuje. Proto těmto klientům vysvětlete, jak se věci mají a poproste je o více informací.

Jakmile bude zadání finální, doporučuji jej zpracovat. Já si třeba ze zadání dělám výpisky na papír. Vytáhnu z odpovědí to nejdůležitější a zvýrazňuji si slova, která se v zadání opakují (ta jsou očividně důležitá). Zároveň už tu a tam ke klíčovým slovům kreslím malé skici, pokud začnou chodit první nápady.  A nakonec si výpisky vybarvím pastelkama, čímž nastartuju kreativní atmosféru.

 

Termín

Mějte na práci dostatek času. Kratší termíny vytvářejí pocity stresu a úzkosti, které vás přepnou z kreativního do logického myšlení. Navíc zvýší vaši chybovost. Logické myšlení potřebujeme při analýze a porozumění zadání, průzkumu trhu a při technickém zpracování. Při vymýšlení nápadů ale logika nestačí. A podvědomí navíc potřebuje dostatek času, aby všechny informace zpracovalo, aby začalo „spojovat tečky“ a přišel zmiňovaný aha moment.

Ze zkušeností vím, že když něco hoří, nikdy není výsledek tak dobrý, jaký by mohl být. Při nedostatku času se omezujete jen na povrchní a prvoplánovitá řešení, jelikož zkrátka nemáte čas na experimentování a hledání těch opravdu originálních nápadů. Nebojte se proto klienty požádat o delší termín. Vysvětlete jim, že to je v jeho nejlepším zájmu a pouze tak získá to nejkvalitnější možné řešení. Případně jim pošlete toto milé tematické video.

 

Začínáme

 

 

Bruce Mau: Zkuste to bez průzkumu

Teď by měl přijít na řadu průzkum, ale ještě než začnete, zvažte metodu od profesionálního designera a architekta. Bruce Mau (který napsal známý manifest pro designery a kreativce) ve svém studiu zavedl metodu: „speculate first and research later“. Pointou bylo nejprve přijít s divokýma nápadama a až poté provést průzkum a zjišťovat, zda jsou proveditelné a vhodné. Věřil, že když vymýšlíme bez průzkumu, přemýšlíme svobodněji a máme čerstvé a netradiční nápady, jelikož nejsme zatíženi konvencema. Při průzkumu totiž zjistíme, co funguje či nefunguje a bereme to jako danou věc. Jak říká, naivita je to, co vám dovolí zkoušet řešení, o kterých experti říkají, že „to nejde“.

Osobně provádím prvotní průzkum vždy. Přesto musím uznat, že mě nejvíce bavily a nejlépe dopadly projekty, které mi byly nevzdálenější a já o nich měl minimální povědomí. Uznávaná designerka Paula Scher říká, že odvádí nejlepší práci tehdy, kdy je pro daný projekt naprosto nekvalifikovaná. Je skvělé tvořit pro projekty, které jsou nám blízké, ale paradoxně máme šanci odvést nejlepší (nejoriginálnější) práci u projektů, které jsou nám nejvzdálenější – právě díky naivnímu pohledu a tomu, že nemáme v hlavě dogmata, že by se něco „mělo“ dělat tak či onak.

 

Průzkum – sběr informací

 

Ať už jste zkusili metodu od Bruce či nikoli, nyní přichází na řadu průzkum. Doporučuji průzkum neodfláknout. Může se zdát, že věnovat dlouhé hodiny googlení je ztráta času. Jenže během těch hodin naplníte podvědomí takovým množstvím informací, díky kterým vás bude v dalších fázích napadat daleko více nápadů a daleko snadněji.

 

a) Obecný průzkum

Během této fáze zjistěte o klientově byznysu a jeho oboru co nejvíce.  Pochopte kontext jeho byznysu, zkoumejte třeba i historii daného oboru, projděte wikipedii, e-booky, e-magazíny, články, diskuse, sledujte tematická videa anebo dokumenty, tematické fotky… Jednoduše se do toho ponořte. Je ideální si během průzkumu zapisovat anebo načrtávat vše, s čím myslíte, že byste mohli dále pracovat.

 

b) Průzkum konkurence

Je dobré prozkoumat vody a udělat si přehled o tom, jaká loga a obecně vizuální identity používá konkurence. To abyste od nich vašeho klienta odlišili. Osobně mi to navíc pomáhá i v namotivování – když vidím, jak konkurence dokola pracuje s podobnými symboly a barvami, anebo když vidím, jak slabá loga většina konkurence má, tak jsem natěšený začít vymyšlet návrhy, které je překonají.

Kromě konkurenčních log je vhodné projít i jejich weby a nabídku služeb. Sledujte třeba, jaké mají ceny, texty a vůbec – jak na vás působí. A pak hledejte rozdíly mezi nimi a vaším klientem. Pokud například zjistíte, že je většina konkurentů příliš seriózní, chladná a neosobní a klient vám řekl, že preferuje osobní přístup, tak jste narazili na zlatou žílu, ze které můžete těžit a hledat koncepty, které ten osobní přístup vyjádří. Kdybyste konkurenty nezkontrolovali, nemuseli byste tomu dát takovou váhu, protože byste si mohli myslet, že osobní přístup v dnešní době nabízí snad každý.

 

c) Průzkum klíčových slov

Prohledejte hlavní klíčová slova ze zadání v google obrázcích anebo fotobankách. Zaprvé tak nasbíráte hodně inspirace a zadruhé si uděláte přehled o tom, jaké symboly se objevují nejčastěji. Každý z nás si pod různými slovy představí různé věci. Někdy se naše představy shodují s ostatními, jindy ale můžeme mít zafixovanou asociaci netradiční. Pokud byste s touto metaforou dále pracovali, může se stát, že ji nikdo nepochopí (je-li to účel, směle do toho). Proto je podobný průzkum ideální. Nejodlišněji vnímají lidé zejména abstraktní slova – třeba svoboda.

 

d) Cílovka

Cílová skupina je to nejdůležitější, na co musíte myslet od začátku do konce. Logo, webovky či jiný design netvoříte pro klienta, ve skutečnosti vše tvoříte pro klienty klienta – a to je cílová skupina. Tu musíte zaujmout a přesvědčit, že je klient důvěryhodný, jeho služby kvalitní a pro cílovku přínosné.

Proto je potřeba se cílovce dostat do hlavy. Kde ji najít? Vyhledejte si tematická diskusní fóra, fanouškovské stránky na sociálních sítích anebo diskuse u tematických článků. Pročítejte názory, sledujte styl řeči a hantýrku, jaká témata řeší anebo jaké sdílí fotky a motivy. Nechte to v hlavě do sebe zaklapnout a přemýšlejte,  jaký design bude na tuto cílovku nejlépe působit.

 

Prvotní generování nápadů

 

 

James Webb Young , o kterém jsme mluvili před chvílí, tvrdil, že nápady nejsou nic více ani nic méně, než nové kombinace starých prvků. Což je skutečně jádro generování nápadů a po většinu času budete jen kombinovat různé prvky různými způsoby. Young také věřil, že schopnost vytvářet tyto kombinace záleží na schopnosti vidět asociace – jak tuto schopnost trénovat si ukážeme za chvíli.

Jelikož je článek dlouhý, nebudu ho dále zatěžovat běžnými metodami generování nápadů. Ty jsem už rozepsal tady. Řeč je o myšlenkových mapách, magickém kombinování klíčových slov, o rozboru názvu a podobných metodách. Jednoduše vycházíte ze zadání a pracujete s hlavními klíčovými slovy a zkoušíte je kombinovat a rozvíjet, dokud vás něco netrkne. Můžete si vytvořit i moodboard, který vás bude během projektu držet na správné vlně nálady a emocí.

Tak, to bychom měli a zbytek článku se už bude věnovat tomu, co dělat, když tyto základní metody selžou a žádný (dobrý) nápad během nich nepřijde.

 

Dodatečné otázky

 

Někdy se zadání zdá dokonalé a myslíte si, že máte vše, co potřebujete. Pokud ale začne vymýšlení nápadů už na začátku drhnout, možná potřebujete informací více. Zkuste tedy klientovi položit bonusové otázky. Jaké? To je na vás. Ze zkušenosti vím, že jakákoli otázka, byť se zdá irelevantní anebo nesmyslná, může přinést odpověď, která vás inspiruje.

Nebojte se, že se hloupými otázkami ztrapníte. Jste kreativec a nikdo od vás nečeká, že budete dokonale rozumět klientovu oboru. A pokud se zeptáte na očividnou blbost? Tak co.. pořád jste kreativec, kreativci jsou divní, klient to pochopí. 🙂 Když jsem se u jednoho osobního loga ptal klienta na koníčky, přišla mi ta otázka trochu hloupá. Koneckonců jak souvisí koníčky s prací? Odpověď mě ale přivedla na nápad, jak logu dodat šmrnc a klient byl nadšený. Od té doby se ptám na koníčky u většiny osobních log.

 

Rozšiřte hranice svého přemýšlení

 

 

Než se pustíme ke konkrétním tipům na posílení kreativity, měli bychom nejprve rozšířit hranice našeho přemýšlení. Všechny ty kreativní nápady, šílené asociace a nekonvenční myšlenky jsou tak kreativní, jak široké máme hranice myšlení. Máme-li mysl protkanou všemožnými předpoklady, jak by něco „mělo“ vypadat anebo fungovat, ani je nezpochybňujeme a naše nápady se neodváží tyto předpoklady narušit. Stejně tak jsme zvyklí přemýšlet lineárně – koukáme na problém a hledáme řešení. Přitom se ale dá k řešení dojít i oklikou.

V následujících bodech dám tipy na trénování netradičního myšlení. Ještě než ale začneme, dáme si cvičení. Ty z vás, kteří už „Nine-dot problem“ znají asi neoslním. Pro ty, kteří neznají, tady je zadání: Překreslete na papír tuto mřížku 9 puntíků a všechny je přeškrtněte za pomocí maximálně 4 rovných čar. Čáry musí být nakresleny jedním tahem = musí na sebe navazovat. Hodně štěstí. 🙂 Jelikož máte jistě obrovské monitory, řešení dám až na konec kapitoly. Třeba vás nějaké kreativní řešení napadne právě během čtení následujících tipů.

 

a) Slovník: změna výchozího bodu

Otevřete slovník na libovolné stránce, vyberte poslepu nějaké slovo a zamyslete se, jak souvisí s vaším projektem. Tím změníte výchozí bod přemýšlení a můžete se díky tomu dostat, byť oklikou, k zajímavému řešení.

Příklad: Tvoříte logo pro rybáře a ve slovníku vyberete slovo letadlo. Do loga samozřejmě motiv letadla nedáte, protože je v naprostém konfliktu s rybařením. Rybáři nechtějí nad rybníkem poletující letadla, rybaři přeci potřebují klid.. hmm.. co nakreslit ilustraci s přírodním zákoutím – se stromy a rybníkem s klidnou vodní hladinou – abych tu poklidnou atmosféru vyjádřil? Jo, to by šlo.

Podobný trik, akorát ne se slovníkem ale s náhodnými objekty z reálného světa, doporučuje i uznávaný a velmi kreativní designer Stefan Sagmeister. Toho inspirovaly metody laterálního myšlení od filozofa Edwarda de Bono, který zjistil, že mozek má sklony k opakování a návratu k tomu, co už zná, protože tehdy funguje nejefektivněji. Jakmile ale dojde na vymýšlení nápadů, jsou tyto sklony na škodu. Místo aby chodily nápady čerstvé, dokola se vrací stejná a očividná řešení. Laterální myšlení tradiční vzory přemýšlení narušuje a zkouší nová, netradiční i nelogická spojení.

 

b) Co → Jak a Proč

Starbucks nemá v logu kávový šálek, Apple nemá v logu iPhone položený na Macu a Nike nemá v logu botu. Místo toho tato loga odráží něco jiného – příběh, hodnoty, charakter, emoce, atmosféru, esenci byznysu. Jednoduše nepracují s tím, co firma dělá, ale jak anebo proč to dělá. Uznávám, že někdy se popisné řešení hodí. V ostatních případech se ale doporučuji nefixovat zbytečně na to, co firma dělá. Přemýšlejte nad smyslem, významem, o co se snaží, komu pomáhá – to je to nejdůležitější.

Když jsem začínal, byl jsem také fixovaný na zaměření firem. A když jsem poprvé přesunul pozornost na vlastnosti a charakter firmy, byl to osvěžující pocit. Jakmile se totiž odpoutáte od „co“, máte nekonečnou svobodu v tom, s jakými motivy pracovat. I dnes občas pracuji se zaměřením klienta, ale ne příliš doslovně, spíše jdu cestou metafor a náznaků. Vám bych doporučil totéž.

Tvořit loga zaměřená na „co“ je totiž ta jednodušší cesta nemusíte obvykle nic vymýšlet. Hlavní objekty, se kterými pracovat, máte vlastně zadané. Oproti tomu vymýšlet koncept nový a hledat, který z nekonečna motivů by se k projektu hodil nejvíce – to už legrace není.

 

 c) Co kdyby?

Většinu objektů a symbolů máme v hlavě už dlouhé roky uložených v nějaké konkrétní podobě a málokdy se pozastavíme nad tím, že by daná věc mohla klidně vypadat trochu jinak. Bojujte s tendencí mysli předpokládat, že musí něco vypadat anebo fungovat určitým způsobem. Pejte se třeba „Co kdybych nakreslil to srdíčko hranaté?“ anebo  „Co kdybych změnil barvu nebe z modré na žlutou?“ Jakékoli co kdyby vás může přímo či nepřímo inspirovat k novým, čerstvým nápadům.

 

d) Different board

Doporučuji si sestavit nějaký„different board“, neboli shluk odlišných, originálních, či zkrátka netradičních obrázků, stylů anebo nápadů. Kdykoli se pak na takový obrázek podíváte, okamžitě se vám trochu rozšíří přemýšlení. Může jít o obecné obrázky (například originální reklamy, montáže, ilustrace..), anebo konkrétní obrázky v závislosti na tom, co tvoříte.

Já mám different board s logama, která mi přišla z hlediska zpracování či nápadu výjimečná a mohu potvrdit, že to funguje. Když se zaseknu, stačí mi se na board podívat a najednou se uvnitř hlavy cosi odemkne a začnu přemýšlet trochu jinak.

 

x) Outside the box: řešení dřívějšího cvičení

Nebudu si na nic hrát. Přiznávám, že mě následující řešení nenapadlo. Nicméně kdykoli se od té doby na toto řešení podívám, vždy mě to inspiruje dívat se na věci jiným, nekonvenčním způsobem.

 

Řešení čtyřma čárama:

„Moment, vždyť jsi neřekl, že smíme čárama přesáhnout mimo mřížku!“ – To sice neřekl, ale neřekl jsem ani to, že mimo mřížku nesmíte přesáhnout. (Půjčuji si slova od Marka McGuinesse)

Toto je klasická ukázka myšlení „outside the box“ (má se za to, že pojem vznikl právě díky tomuto cvičení). Většina lidí má v hlavě spoustu naučených předpokladů a omezení. Jaktože naučených? Nu, jak jinak vysvětlíte fakt, že podobné kreativní problémy zvládnou děti vyřešit třeba do minuty, zatímco dospělák si s nimi láme hlavu celý den? Děti zkrátka nemají v mozku nahrané hranice jako dospěláci.

Proto se naše kreativita té dětské nemůže rovnat. Můžeme ale pravidelně trénovat a své hranice a předpoklady zpochybňovat a nějakým způsobem bořit. A já vám teď zbořím další předpoklad, připraveni?

 

Řešení třema čárama:

Neřekl jsem, že jsou to body, ale puntíky. A ikdybych řekl body, je to jen slovní označení a hlavní jsou tvary, které máte na papíře. A jelikož bylo úkolem puntíky přeškrtnout a nebylo nařízené, že musí jít čára skrze středy puntíků, můžete je přešrktnout jakkoli, bude-li je čára v nějakém místě protínat. A mohu zbořit ještě jeden předpoklad? Naposled, slibuji.

 

Řešení jednou čarou:

Nikdo neřekl, že se papír nesmí ohnout, slepit jeho konce a vyřešit to jednou dlouhou čarou. Doufám, že vás tyto obrázky stejně jako mě inspirují a budou inspirovat i do budoucna. Naše předpoklady zkrátka nejsou tak neprůstřelné a černobílé, jak se může zdát. Překračujte hranice, objevujte, experimentujte – dojdete tak k úžasným řešením.

 

Dostaňte mozek do kreativního stavu

 

 

Po změně přemýšlení je na místě dostat mozek do kreativnějšího stavu. Vypíšu několik hlavních metod spolu s odkazem na vědecké články či studie, které funkčnost těchto metod potvrzují.

 

a) Pusťte si hudbu

Vědci zjistili, že poslech hudby aktivuje emoční a motorické části mozku. Zároveň vám umožní vstoupit do tzv. Default mode network, což je základní stav mozku, který je spojen s kreativitou a volným tokem myšlenek (v angličtině mind-wandering či daydreaming). V tomto stavu se otevřou spojení mezi částmi mozku, které spolu jinak „nemluví“, protože jsou zaneprázdněné. V tento moment tedy můžete dospět k úplně jiným nápadům, než za ticha. A jak se zjistilo, vůbec nemusí jít o klasickou hudbu, jak si dříve vědci mysleli (Mozart effect), ale o jakoukoli hudbu. Pusťte si tedy něco, u čeho je vám dobře a sledujte, co to s vámi udělá.

Využijte i toho, že nás hudba umí dostat do jiné nálady a navodit určitou atmosféru. Budete-li poslouchat žánr, který je spojen s tématem, na kterém pracujete, můžete se tak dostat klientovi a cílové skupině do hlavy. Když budete třeba tvořit design pro fitko, zkuste nějaký workout mix. Budete-li tvořit pro motorkáře, pusťte si metal. U tématu osobního rozvoje si zas pustíte relaxační či stimulační hudbu. A tak dále. Tím se naladíte na tu správnou vlnu a třeba vás – díky tempu, melodii, slovům – něco inspiruje k novým nápadům.

 

b) Cvičte

Jak se říká, cvičení dělá zázraky. Zaprvé se při cvičení uvolňují endorfiny, přezdívané hormony štěstí, které vám navodí dobrou náladu a ta, jak už jsme si řekli u aha momentu, zajistí originálnější nápady. A zadruhé se dokázalo, že ti, kteří pravidelně cvičí, jsou kreativnější. Konkrétně se zjistilo, že cvičení zlepšuje divergentní (hledání více řešení pro daný problém) a konvergentní myšlení (hledání jediného řešení), které jsou považovány za hlavní komponenty kreativního myšlení.

Cvičení totiž do mozku uvolňuje neurotransmitery a generuje nové neurony, což posiluje schopnost navazovat spojení mezi informacemi a tím pádem generovat nápady. Mozek zkrátka bude flexibilnější. Zároveň dá cvičení vašemu vědomí přístup k čerstvým nápadům schovaným v podvědomí. Kdo si chce o spojitosti mezi cvičením a kreativitou přečíst více, další články / studie najdete tady, anebo tu, nebo třeba zde.

Já osobně praktikuji to, že si před odchodem do fitka do hlavy uložím trojici až pětici hlavních klíčových slov, které se k projektu váží, a při pauzách mezi sériema chodím sem tam a dumám nad tím. A funguje to skvěle – vždy s něčím přijdu. A nejen u log, je to skvělé místo na promýšlení jakýchkoli konceptů. Většinu postaviček pro donuty pro Donutera jsem vymyslel právě ve fitku.

 

c) Choďte

Výzkumníci ze Stanfordu zjistili, že chůze zlepšuje kreativní myšlení. A to znatelně – chodící lidé měli o 60 % více kreativních nápadů, než sedící. Nejde přitom jen o chůzi venku, ale podobných výsledků dosáhnete i při chůzi na trenažéru. Jinými slovy nezáleží, kde chodíte, důležité je jen to že chodíte. Já nemám ani trenažer a přesto mohu potvrdit, že když se zaseknu a začnu přecházet tam a zpět, v hlavě něco přecvakne a nápady začnou proudit. Chůze totiž spustí volný tok myšlenek a získáte na problém čerstvý pohled. Což je u hledání řešení potřeba. Zjistilo se i to, že efekt přetrvá i chvíli poté, co si sednete.

 

d) Nuďte se

To, co už stovky let tušili myslitelé a umělci, dnes ověřuje věda. Zjistilo se, že nuda hecuje kreativitu. Když se nějaký čas věnujete únavné repetitivní činnosti, budete po jejím skončení kreativnější. Pocit nudy vyšle mozku signál, že potřebujete čerstvý nápad a nakopne kreativní myšlení. Díky nečinnosti mohou do vašeho vědomí také probublat ukryté nápady z vašeho podvědomí. Pracujete-li tedy občas na úmorné repetitivní zakázce, koukejte na to z té lepší stránky – potom budete kreativnější. 🙂

Zjistilo se také, že nedostatek vnějších stimulantů uklidní mozekumožní myšlenkám volně plynout. V těchto chvílích mozek odpočívá a přepne na autopilota. Z vědomého lineárního myšlení přesedláte na náhodné myšlení. Začnete vidět nová pojítka. Vjemy, vzpomínky a asociace totiž potřebují odpočívající mysl, aby se mezi nimi mohla vytvořit nová spojení. Jste-li stále zaneprázdněni z vnějšku (e-mail, facebook, telefony, to-do listy), mozek pojítka vytvářet nestíhá. Nemá tedy čas zhodnocovat informace ani hledat skryté vzory, natož mít nové nápady. Abyste dosáhli plného kreativního potenciálu, dovolte mozku delší, nepřerušované úseky nečinnosti: zavřete oči, koukejte z okna, čtěte si, sledujte filmy, anebo se projděte.

 

Tradiční cesty k nápadům: skicování

 

 

Tak. Rozšířili jsme hranice našeho myšlení a dostali jsme mozek do kreativního stavu. Teď už zbývá jen využít postupy, které nás dovedou k aha momentům. Nejprve si ukážeme, jak se dostat k nápadům za pomoci tužky a papíru. Základní informace a tipy ke skicování jsem rozepsal už tady. Princip asi není nutné vysvětlovat – jednoduše převádíte myšlenky na papír. Pak vybíráte zajímavá řešení, kombinujete je a vylepšujete. Skicování je na hledání nápadů ideální, jelikož umožnuje rychlé a snadné vyjádření většího množství nápadů. A teď už přichází konkrétní tipy tipy ke skicování:

 

a) Neřešte dokonalost

Už vás někdy něco napadlo, přikládali jste tužku k papíru a nakonec jste si řekli „ne, to je blbost…“ a tužku opět zvedli? Dnes je vysoký tlak na dokonalé výsledky. Obava z průměrnosti nás ale zasekává a zabraňuje pronásledovat kvalitní nápady, ke kterým vede trnitá cesta právě skrze ty špatné. Ignorujte dokonalost a prostě začněte. Kvantita zde vede nad kvalitou. Skicujte děsné koncepty, pište kraviny – hlavně ať se to hýbe. Jakmile začnete, třeba zjistíte, že ta dokonalost není zas tak daleko a třeba nějaký špatný nápad zažehne jiskru nápadu skvělého. Navíc, dostanete-li i ty špatné nápady z hlavy, nebudete na ně muset někde na pozadí myslet a uvolníte mentální energii pro nápady další.

Příklad: Už dvakrát se mi stalo, že jsem něco s nechutí (protože jsem se až styděl, jakou blbost to skicuju) naskicoval a kvůli nedbalým tahům mi ujela ruka, přehnal jsem jednu čáru a najednou na mě koukal úplně jiný symbol, než jsem plánoval. Symbol dočista jiného významu, který se ale k tématu přesně hodil. I takové náhody se stávají. Jděte jim vstříc a skicujte blbosti.

 

b) Nový pohled na skicu

Když vás nenapadá nic nového, podívejte se znovu na to, co už jste naskicovali. Tentokrát ale z jiného úhlu – doslova: natáčejte papír a sledujte svou skicu z různých úhlů. Třeba zjistíte, že tvar, který se zdál nudný, je z jiného úhlu zajímavý. Zkuste také přiložit a natáčet zrcátko. Tím získáte zcela čerstvý pohled na věc, takové okno do alternativní reality. Vícekrát už jsem tak nalezl tvary, kterých jsem si do té doby nevšiml.

 

c) Během projektu žádné skici nezahazujte

V jednu chvíli se vám může zdát, že je váš nápad zcela nepoužitelný, ale za pár hodin anebo další den vám může přijít skvělý. A to samé platí i naopak. Mnoho nápadů se zdá v jednu chvíli super, ale další den kroutíte hlavou, jak vás taková konina mohla napadnout. Doporučuji tedy skici nevyhazovat a naopak je opakovaně procházet a hledat, zda by se s nějakým zavrhnutým nápadem ještě nedalo pracovat. Někdy stačí drobná úprava, anebo nakombinování dvou špatných nápadů a najednou vznikne nápad dobrý.

 

d) Prostě si čmárejte

Nemusíte skicovat jen tehdy, kdy přesně víte, co nakreslit. Čím dál více kreativců a vědců objevuje benefity tzv. doodlingu, tedy spontánního čmárání. Jednoduše přiložte tužku k papíru a nechte ji, ať čmárá, co má „na mysli“. I když to vaše vědomí vědět nemusí, vaše podvědomí má pro (spontánní) čmárání každé věci nějaký důvod. Může se tedy stát, že k vám touto cestou přijde řešení, o kterém už podvědomí ví, ale které se ještě neprobojovalo do vaší vědomé mysli. Vůbec nezáleží na kvalitě čmáranců, jde o tu činnost jako takovou. Dříve či později v čmárancích jistě něco uvidíte.

Sunni Brown, autorka knihy The Doodle Revolution, se věnuje studiu a propagaci čmárání už dlouhá léta. Ona i další kreativci se shodují, že čmárání zlepšuje koncentraci, schopnost myšlení mimo tradiční vzorce přemyšlení, procvičuje naši představivost a kreativitu a vůbec umožňuje nám čerstvý pohled na věc, jelikož se z lineárního přemýšlení přesuneme k tomu asociativnímu. A v neposlední řadě posiluje i paměť – chcete-li si u přednášky zapamatovat o téměř 30 % více informací, čmárejte si.

 

Netradiční cesty k nápadům

 

 

Imaginace

K této metodě jsem dospěl sám od sebe už asi před 10 lety. Dříve jsem ji využíval na promýšlení fantasy scén a až nedávno mě napadlo ji zkusit i na loga. Řeč je o imaginaci – metodě, při které se vaše bujná fantazie může totálně vyřádit. Popíšu vám, jak k ní přistupuji já a vy s ní pak můžete pracovat úplně jinak.

 

a) Jak imaginace vypadá

Nejprve si ze zadání vyberu a do hlavy uložím libovolnou trojici hlavních klíčových slov. Řekněme důvěra, prestižstabilita. Zavřu oči, pokusím se uvolnit a nechám myšlenky volně plynout. Myšlenkami myslím především vizuální obrazy – objekty, symboly, tvary a barvy. Průběžně si připomínám zmíněná klíčová slova a nechávám představivost, aby po mně házela, co uzná za vhodné. Motivy přilétají a odlétají. Nijak ten tok myšlenek nekontroluji. Vlastně ani nepřemýšlím. Naprosto se té imaginaci oddám a „zasáhnu“ pouze tehdy, kdy narazím na něco zajímavého.

Když se tak stane, zastavím tok myšlenek a začnu si s tím objektem hrát. Řekněme, že mi tam přistane lev. Začnu jej pomocí rukou natáčet v prostoru (gesta připomínají Minority Report anebo Sherlocka) a prohlížím si jej ze všech úhlů – ze strany, shora, zdola. Pak si třeba lva oddálím, abych ho viděl jen jako nejasnou siluetu, anebo naopak přiblížím, že vidím až chlupy na jeho čumáku.

Blbnu i s časovou osou a představím si průběh lvího života. Co asi tak během života dělá? Představím malé lvíče, jak se učí chodit, jak si hraje.. Pak si představuji, co dělá dospělý lev – vidím ho spát, lovit, lézt na strom… moment, lvi nelezou na stromy, ne? Proč to ale mám v hlavě uložené? Jdu na google, zadám „tree climbing lion“ a zjistím, že tací lvi opravdu existují. Super! Tak co zpracovat motiv lva, který odpočívá na stromě? Sedí to dokonce i na ta klíčová slova: důvěra = lev vám důvěřuje, proto si dovolí v klidu odpočívat na větvi; prestiž = zaprvé je lev sám o sobě je vnímán jako majestátní / prestižní zvíře a zadruhé je v našem konceptu nad zemí, takže působí, že je něco víc – prestižnější; a stabilita = strom je symbol stability a to, že lev leží na větvi naznačuje, že je větev očividně silná –stabilní. Heuréka! Vidíte, ani to nebolelo.

 

b) Pointa imaginace

Pointou je nahlédnout na tradiční objekty netradičním způsobem. Tehdy si třeba všimnete skrytých tvarů anebo pojítek, které by vás jinak nenapadly. Každý totiž máme v hlavě vlastní databázi symbolů, které jsou tam uložené z nějakého „tradičního pohledu“.

Ukážu to na cvičení: Představte si strom. Máte? Pominu, že si každý představíme strom úplně jiný a zaměřmě se na úhel, ze kterého jste si strom představili. Kolik z vás si představilo pohled, že ležíte na zemi u kmene a koukáte vzhůru ke koruně? Kolik z vás vidělo korunu shora, jakobyste nad stromem letěli?

Vsadil bych se, že tyto netradiční pohledy téměř nikoho nenapadly. Místo toho jste si představili klasický pohled ze strany a to z přiměřené vzdálenosti tak, abyste strom měli v imaginárním zorném poli celý. Uhodl jsem? A pravděpodobně to byl listnatý strom, protože tak nás „správný strom“ učily kreslit pančelky na výtvarce. A nejspíš se nacházel izolovaně na malém kopečku anebo louce, v pozadí bylo modré nebe, možná nějaký mrak a v pravém horním rohu svítilo slunce.. Už raději končím, jinak by měli někteří pocit, že jim koukám do hlavy.

A podobně to je s ostatními symboly. Když o věcech přemýšlíme jen povrchně anebo je v rychlosti skicujeme na papír, vždy na ně myslíme z těchto „tradičních pohledů“ – jinými slovy z očividných a ne moc zajímavých pohledů. Imaginace tuto tradičnost nabourává, donutí mozek přemýšlet jinak a tudíž vás s vysokou pravděpodobností napadne něco originálního.

 

c) Imaginární skicování

Mozek miluje představy. Pokud si něco soustředěně představujete, vryje se vám to do paměti. I po více jak 5 letech se dokážu přenést do několika fantasy scén, které jsem si pro svou tehdejší tvorbu představoval. Stejně tak asi nezapomenu na lva na stromě, o kterém jsem psal výše.

Tohoto můžete využít. Dokonce ani nemusíte zavírat oči, můžete si představy promítnout na jakékoli (ale ideálně nerušivé) pozadí – třeba na strop či na nebe. Napadne-li vás skvělý nápad na místě, kde nemáte přístup k tužce a papíru ani jinému záznamovému zařízení, tak si ho ve své hlavě co nejlépe představte. Vybarvěte jej, natáčejte, uvažte červenou mašli – udělejte vše pro to, aby byla představa originální a zapamatovatelná. Pak, až si budete moct nápad zaznamenat, uvidíte, jak snadno a detailně si jej vybavíte. A nemusí jít jen o grafiku, stejně dobře si jde do představivosti poznamenat cokoli.

 

Dr. House: Házejte si s míčkem

 

Vím, že je Gregory House fiktivní postava. To ale neznamená, že se od něj nemůžem nic naučit. Kdo ho zná, tak ví, že si při přemýšlení nad diagnózou neustále s něčím hrál. Ať už to byla hůl, jojo, gameboy, anebo jen házení míčku do vzduchu či o zeď. Dříve jsem to bral jen jako cool součást jeho charakteru, která nemá hlubší význam. Ale po letech jsem zjistil, že smysl má.

Loni jsem se zasekl u projektu. Byl jsem zoufalý. Vzpomněl jsem si na House, vzal jsem do ruky míček a začal si s ním házet o zeď. Asi po minutě mi hlavou blesknul fakt dobrý nápad. Rychle jsem ho naskicoval a nadšeně se vrátil k házení, abych získal další nápady. Pár jich ještě přišlo, i když už nebyly tak skvělé. Ale slabý nápad také nápad – dá se vylepšit. Od té doby, kdykoli se zaseknu, jdu si zaházet a pokaždé s něčím přijdu.

House měl navíc tabuli, na které měl sepsané symptomy a na kterou průběžně koukal. Já si prozměnu vypisuji hlavní klíčová slova na samolepící papírek, který si přilepím na zeď. Vyberu si vždy trojici z těchto klíčových slov, ty si uložím do hlavy a začnu si házet – vůbec nepřemýšlím, jen si v duchu opakuji klíčová slova a nechám mozek, ať mě něčím překvapí. Pokud mě po pár minutách nic nenapadá, vyberu si z papírku jinou trojicí slov. Tak dlouho, dokud mě něco netrkne. Zatím mě maximálně do 15 minut vždy něco napadlo, proto tuto metodu vřele doporučuji a doufám, že vám bude fungovat také.

 

Tibor Kalman: Zkuste to (naschvál) špatně

Tibor Kalman, přezdívaný „bad boy“ grafického designu, byl zastáncem toho dělat věci „špatně“. Byl známý tím, že například tvořil obrázky vzhůru nohama anebo je nějakým způsobem naschvál deformoval. To aby uviděl daný problém z netradičního úhlu a tedy jinak, než jej vidí všichni ostatní. A v těchto špatných řešeních následně objevil nějakou inspiraci. Zkuste i vy občas vytvořit něco špatně: zvířeti uberte končetinu, co má být kulaté převeďte na hranaté apod. Fantazii se meze nekladou a třeba v těchto „špatných“ skicách něco objevíte.

 

Inspirace

 

 

Pokud předchozí metody zklamaly, naplňte svou mysl dalšími podněty a asociacemi, se kterými může následně pracovat. Inspirujte se:

 

a) Projíždění cizích log

Vyhledejte si práce jiných designerů a sledujte, jak se s podobnými tématy a kreativními výzvami poprali oni. Nemusíte procházet jen loga, ale klidně i ilustrace, montáže, digitální malbu, zkrátka cokoli. Ale aby bylo jasno – tím nemyslím, abyste vykrádali jejich nápady! Myslím tím zamyslet se nad jejich řešením a inspirovat se jejich přístupem. To vám totiž pomůže změnit úhel pohledu na daný problém, jako byste si nasadili cizí brýle – jejich brýle. A to ve finále povede ke změně přemýšlení o daném problému a tím pádem i k příchodu čerstvých nápadů.

 

b) Slovníky symboliky

Prolistujte třeba slovníky symboliky (konkrétní slovníky jsem zmínil na začátku tohoto článku). Náhodně procházejte symboly a jejich výklady a věřím, že vás něco inspiruje. Nemusíte najít konkrétní inspiraci, ale ona bohatě stačí i ta nepřímá. Třeba narazíte na medvěda a řeknete si: „Ajo, pro tenhle projekt by se možná hodilo nějaké zvíře..“ a poté začnete přemýšlet, jaké konkrétní zvíře by se k projektu hodilo. Anebo narazíte na výklad japonských symbolů a najednou se vám rozsvítí: „Ajo, u tohodle projektu by se dalo pracovat s kaligrafickým stylem“. A tak dále.

 

c) Projíždění starých skic

Určitě se mnohým z vás stalo, že vás napadl koncept, který vypadal skvěle, ale pro projekt se z nějakého důvodu nehodil. Tak jste skicu opustili a hledali jste jiné řešení. Ale za pár měsíců anebo let se může tento návrh hodit. Proto doporučuji své skici archivovat a občas prolistovat. Třeba mezi nimi najdete nápad, na který jste dočista zapomněli a zrovna k aktuálnímu zadání sedne.

 

d) Svět kolem nás: pozorování a zážitky

Inspirace může přijít odkudkoli. Proto buďte zvídaví a pozorujte svět kolem sebe. Může se to zdát očividné, ale pravdou je, že většina lidí tráví příliš času uvnitř své hlavy. Zkuste zvednou oči od papíru a všímejte si okolí – tvarů, barev, pohybů, zvuků, vůní, teploty. Vnímejte detaily a přemýšlejte, zda něco nesouvisí s vaším projektem. Dříve či později vás něco inspiruje a vygenerujete více nápadů, než za hodinu koukání do prázdného papíru.

Inspirativní jsou i osobní zkušenosti a zážitky. Vlastně asi více, než cokoli jiného. Každý nový zážitek znamená narušení rutiny a tím i rutinního myšlení. Nové zkušenosti = nové myšlenky = nové nápady. Může jít o drobný zážitek v podobě návštěvy kina, divadla, nové kavárny či knihovny, anebo třeba jen rozhovor s cizím člověkem.

Může jít i o silnější zážitek jako je cestování – ať už je to výlet po okolí na místa, kde jste ještě nebyli anebo, ze všeho nejlépe, cesta někam daleko, do jiného podnebí a jiné kultury. Čím zcestovalejší jste, tím více zážitků a zkušeností sbíráte a tím více podnětů nasáváte. Tím pádem máte širší zásobu asociací, se kterými můžete dále pracovat. Cestování navíc rozšiřuje vzorce myšlení a budete, jak se říká, více „open-minded“. Zkrátka: zcestovalejší mysl = kreativnější mysl. Zaprvé to cítím z osobní zkušenosti a zadruhé to potvrdila psychologie a neurověda.

 

Zpomalte

 

 

Když se na něco až příliš soustředíte, fixujete se na detaily, ale nevidíte tzv. big-picture ani pojítka, která se odpočinuté mysli zdají zřejmá. Pokud jde o problém, který vyžaduje analytické myšlení, je silná soustředěnost v pořádku. Chcete-li ale myslet kreativně, zvolněte. V klidu totiž budete mít větší šanci na to, že vás něco osvítí.

 

a) Pauza

Pokud ani inspirace nepomohla, možná se snažíte příliš intenzivně a vaše hlava to už nezvládá – dejte si pauzu. Ať už na 5 minut, 5 hodin anebo do druhého dne. Hlava se pročistí, doplní energii a kreativitu a bude připravená na další vymýšlení. A pokud hoří termín? Tím spíše si tu pauzu dejte. A vůbec, i když to hlava zvládá, stejně si dávejte pauzy. Zažili jste někdy situaci, že jste hodinu zcela bez výsledku řešili nějaký problém, pak jste si odskočili udělat kafe a zatímco se vařila voda, najednou to k vám přišlo? To je přesně ono.

 

b) Relax

Dejte si pohov. Během odpočinku je mozek v již zmíněném módu Default mode network, který je pro kreativitu, zpracování myšlenek a tvorbu nápadů podstatný. Tento stav, kromě hudby anebo klasického odpočinku, navodíte i sledováním filmů či seriálů, čtením knih či komiksů, při kterých nebudete aktivně přemýšlet – takže pustíte-li si Mulholland Drive anebo začtete-li se do odborné literatury, odpočinková činnost to zrovna nebude.

Navíc, ať už budete něco sledovat anebo číst, budou na vás útočit nové a nové podněty, slova, tvary a barvy, které vás mohou inspirovat. Chcete-li si odpočinout a zároveň se pořádně nabít kreativitou, pusťte si třeba něco od Pixaru – v jejich animácích je to jeden kreativní nápad vedle druhého. Anebo jsou ideální žánry, které stimulují představivost – třeba fantasy a sci-fi, kde se přenesete do jiných světů a dokonale se odpoutáte od reality. Můžete tak filmy a knihy vnímat jako netradiční (a levnou) formu cestování.

Zmíním ještě meditaci. S ní zatím takové zkušenosti nemám, nicméně i ta očividně prospívá kreativnímu myšlení. Díky uvolnění stresu a úzkosti bude váš mozek klidnější, bystřejší a soustředěnější = to vše zvýší šanci na lepší nápady.

 

c) Spánek

Spánek je kapitola sama. Vše, co jsem doteď napsal, umocněte nadruhou a možná se ani nebudete blížit benefitům, které přináší spánek. Je nezbytný pro zpracování vzpomínek, posilování asociací a pro řešení problémů, které mozek nedokáže vyřešit za bdělosti, jelikož je zaslepen soustředěním na vnější podněty. Více asi netřeba psát. Věřím, že každý z vás význam spánku +- cítí a ví, že ráno je moudřejší večera. Koho bude téma zajímat, googlete: „sleep creativity“ a „sleep problem-solving“.

Ke spánku bych zmínil už jen jedinou věc – mějte u postele papír a psací potřebu. Určitě jste zažili, že jste se v noci probudili s geniálním nápadem, ale byli jste líní hledat papír a tužku, tak jste šli zase spát doufajíc, že ráno si na tu myšlenku vzpomenete. Jenže další den jste zapomněli, že nějaká myšlenka vůbec přišla. Ideální je si tedy dát na noční stolek papír a tužku a pokud za vámi v noci nějaká ta Heuréka přijde, okamžitě si nápad zapište anebo naskicujte.

 

Poslední krok – zpátky na začátek

 

Pokud vůbec nic – včetně odpočinku a spánku – nezabralo a žádný aha moment se nedostavil, možná jdete celou dobu po špatné cestě. Zkuste se vrátit zpět na začátek – k zadání. Je to sice frustrující, ale budete překvapeni, kolika nových věcí si všimnete a kolik věcí pochopíte jinak – lépe. To vše díky průzkumné a vymýšlecí fázi, kdy jste se o dané tematice hodně naučili. Najednou uvidíte zadání čerstvýma očima a to někdy bohatě stačí k tomu, abyste se hnuli z místa a začaly se rojit nové nápady. A pokud ani to nepomůže… tak se obávám, že musíte projekt opravdu přeposlat někomu jinému, očividně to nebyl váš šálek čaje.

 

Další tipy? Sem s nimi!

 

A co vy? Máte nějaké vlastní metody, které vám pomáhají při generování nápadů, posílení kreativity anebo rozšíření myšlení? Podělte se o ně prosím v komentářích. Všechny zajímavé metody rád odzkouším a do článku přidám.

Já třeba při dokončování článku narazil na tuto knížku o „Gamestormingu“, tedy využívání herních metod při hledání nápadů. Podle rejstříku a namátkového projetí se zdá kniha velmi zajímavá.

A dodatečně přidávám ještě tento klenot – Creative Whack Pack. Sada 64 karet (zakoupíte-li tento set, tak je v balení i knížka A Whack on the Side of the Head), přičemž každá z těchto karet nese konkrétní nápad, jak se na celou věc podívat jiným způsobem a tudíž nalézt kreativní řešení, která by vás ani nenapadla. Několik karet se velmi prolíná s nápady, které jsem zmínil už v článku, ale spousta nápadů je pro mě novinkou a těším se, až je všechny odzkouším.

 

Dobrým nápadům zdar!

Tomáš Vachuda

Jsem zapálený logotvůrce. Miluji vyprávění příběhů skrze jednoduché symboly a rád pomáhám svým klientům vyniknout v džungli konkurence. Logům se věnuji již 8 let. Napsal jsem o nich knihu Vstup do světa logotvorby a jelikož je o logách neustále co psát, tak o nich nyní i bloguju. Budete-li mít jakékoli připomínky, anebo byste si přáli vytvořit osobité logo na míru, můžete se na mě kdykoli obrátit.

Latest posts by Tomáš Vachuda (see all)

8 thoughts on “Jak na kreativní nápady

  1. LENVIKA

    Na články obvykle nereagujem, aspoň nie slovne – „like“ väčšinou stačí :D, ale v tomto prípade jednoducho musím. Tomáš, ďakujem. Ďakujem za tento skvost (:D áno, toto slovo mi napadlo, keď som článok prečítala :D), pretože som vždy mala o sebe pocit, že som pomalá, že mi to poriadne nejde, že síce sa mi veľmi páči tvoriť, ale asi to nebude tak úplne pre mňa… A teraz mám pocit, že to chce hlavne pokračovať – v tom, čo ma baví, čo mi dodáva energiu, pri čom nemyslím na čas – som aj do tretej rána hore, aj keď mám dieťa a viem, že tá ma vyspať ráno nenechá ;). Potrebujem len získať viac vedomostí „ako“ – ako dať na „papier“ to, čo mám v hlave :D. A vedieť sa uvolniť – nebáť sa rozšíriť si hranice premýšľania naplno.
    Ja totiž keď tvorím, prechádzam tými štádiami, o ktorých píšeš. A vždy som si myslela, že kreatívci – profesionáli svoje nápady chŕlia kedykoľvek potrebujú 😀 :D. Nepotrebujú hodiny a hodiny hľadať inšpirácie všade kde sa dá, nepotrebujú robiť prieskum, nepotrebujú si to „nechať uležať“, nepotrebujú sa k tomu vracať znova a znova :D… A hlavne – nemajú obavy pred novými zadaniami 😀 Ale vidím, že vlastne robím presne to, čo ostatní. Vlastne dá sa povedať, že väčšinu z tých tipov z článku niekedy využívam. A ľudia okolo mňa to vidia ako zdržovanie, zbytočnosti a prehnaný perfekcionizmus.
    Ale aj ja mám jednu pomôcku. Snáď tie najlepšie nápady dostávam, keď sa s niekým rozprávam – buď o danej téme, ale aj o prvotných nápadoch. Keď mám už nejaké prvé návrhy hotové, niekomu (samozrejme komu verím) ich ukážem, spýtam sa na názor a rozprávam o nich. Pre mňa sú toto úžasné chvíle. 😀 A dajú mi množstvo nových podnetov. Každý človek vidí realitu podľa svojich vlastných minulých skúseností, súčasných presvedčení, ale i očakávaní… Keď aj 20 ľudí má jeden spoločný zážitok, každý jeden z nich ho neskôr opíše iným spôsobom. Tak prečo toho nevyužiť 😀
    Tomáš, ešte raz veľmi pekne ďakujem.

    1. Ahoj Lenviko (neznám jméno:)), wow, moc děkuju za krásný komentář.

      Měl jsem úplně stejné pocity jako ty. Taky jsem si připadal divný a pomalý a že to „moc hrotím“ (jsem perfekcionista). Postupem času jsem ale zjistil, že to je opravdu normální a naopak nezbytné. Stejně jako strach ze zakázek. I Von Glitschka, profík ilustrátor, který má za sebou asi 30 let zkušeností a tisíce zakázek, tak v jednom videu říkal, že je také na začátku zakázek nervózní a má prostě strach. A říkal, že to k tomu prostě patří, takže nemá cenu si s tím lámat hlavu. 🙂 Takže jsem rád, že jsem ti v tomhle pomohl a snad jsem ti dodal trochu sebedůvěry. Určitě s tím nepřestávej, tvoř, tvoř si po svém a na ostatní neber ohledy.

      Díky za tip. Tuhle metodu, kdy se návrhy ukazují ostatním a sbírá se zpětná vazba, také občas praktikuju a je určitě skvělá. Do článku jsem ji ale nedával, protože v něm mi šlo čistě o to dostat se k tomu nápadu (jinými slovy ještě není co ukázat :)). Při vymýšlení nápadů by se dal použít brainstorming s jinýma designerama anebo i nedesignerama. To hodně lidí doporučuje. To je mi ale popravdě proti srsti, jsem dost vysazený na to, aby nápady přišly skrze mně. Pokud by mi někdo jiný řekl „a co tam dát ****?“, měl bych pak černé svědomí, že to není můj nápad a ikdyby to tomu člověku nevadilo (tomu kdo to navrhnul), mě by to štvalo. Takže jsem to do článku nepřidal, chtěl jsem, aby to byl návod, jak si poradit sám/sama i bez ostatních. 🙂 Ale možná to do článku přidám… ještě to promyslím.

      Každopádně díky ještě jednou za komentář a jsem rád, že ti změnil život k lepšímu, ikdyž třeba jen o trochu. 🙂 Ať se daří!

      Tomáš

    1. Díky Moniko. Jsem rád, že to jde aplikovat i na copywriting, to je super. Jo, byla to jízda, nějakých 50+ hodin čisté práce. Samotné sepsání nebyl takový problém, ale spíše to ověřování informací ve vědeckých studiích či odborné literatuře, to dalo nejvíce práce. Ale nelituji toho, sám jsem se během tvorby článku hodně nového naučil.

    1. Díky Pepane, jsem rád, že se článek líbil. Já mám zas obdiv ke všem, kteří tu mou „slohovku“ zvládli přečíst do konce, jelikož vím, že ne všichni na to mají čas a hlavně nervy. Takže děkuji za čtení. 😉

  2. Měl jsem to dlouho v Pocketu, ale až o dovolené jsem se k tomu dostal. Takže ještě zpětně chci jen říct, že to je hodně zajímavý čtení a přístup. Určitě inspirující. Jestli neznáš, mrkni sem. Není to úplně k tématu, ale napadlo mě, že to je přínosný https://youtu.be/zOPA0NaeTBk

    1. Díky za čtení, jsem rád, že článek inspiroval. Aarona znám a to video už jsem viděl několikrát, je super. Aaron byl vlastně ten, kdo mě uklidnil, že kopírovat si mezikroky při tvorbě je normální, do té doby jsem si totiž myslel, že je to jen nějaká má perfekcionistická obsese a že všichni ostatní pracují nad jednou verzí od začátku do konce. 🙂

Napsat komentář