Tvorba obsahu

Váháte, jestli tvořit obsah? Říkáte si, k čemu je to vlastně dobré?

Nebo už máte chuť tvořit obsah, ale bojíte se začít?

Nebo jste odhodlaní, ale nevíte, o čem konkrétně psát či mluvit?

Anebo už obsah pár let tvoříte, ale docházejí vám nápady a hledáte inspiraci?

Pokud jste na něco z toho odpověděli ano, tak se vám pokusím pomoct.


Pokud se vám lépe čte na tabletu anebo na čtečce, připravil jsem vám e-bookové verze. Tady máte buďto PDFko, nebo zde je celý balík (EPUB, MOBI, AZW, PDF).


 

Co je to obsah?

 

Asi to není potřeba, ale aby byl článek úplný, tak definuji, co myslím tím obsahem.

Pro mě je obsah něco, co vytvoříte a pak to někomu zlepší život.

Jsou to informace v jakékoli podobě, které něco ujasňují (hluboké vysvětlení), usnadňují (tipy a triky), pomáhají začít (návody), nebo pomáhají nasměrovat (rozcestníky a odkazy na zdroje).

Třeba:

  • Článek, který pomůže změnit přístup k nějakému problému.
  • Newsletter sloužící jako rozcestník na zajímavé věci, co se udály.
  • E-book, který hluboce vysvětlí nějaké téma.
  • Video, které ukáže postup nějakého procesu.
  • Podcastový rozhovor, který inspiruje anebo pobaví.
  • Příspěvek na sociální sítě, který poskytne drobný ale užitečný fígl.
  • Infografika, která srozumitelně ilustruje nějaký složitý problém.

A tak dále.

Obsah nemusí vyloženě změnit život. Ale je fajn, když život někomu aspoň trochu zpříjemníte.

Tady rovnou ujasním, že mé zkušenosti, které rozvedu v tomto článku, vycházejí hlavně z psaného obsahu a přednášek. Ale věřím, že většina mých tipů půjde aplikovat na cokoli jiného.

A teď už pojďme k ujasnění, proč je skvělé tvořit obsah.

 

Proč tvořit obsah?

 

Tvorba obsahu mi změnila život i podnikání. Shrnu přínosy, které jsem vysledoval u sebe, ale vídám je i u ostatních. Rozdělím to na osobní a pracovní benefity.

 

Osobní benefity

 

  • Naplnění – Sdílení hodnotných informací mi dává silný smysl. Vnitřně mě to naplňuje a nabíjí. A ještě více mě nabíjí, když mi chodí zpětná vazba od mých čtenářů, kteří říkají, jak moc jim můj obsah pomáhá.
  • Pomáhám tím sám sobě – K mému obsahu se vracím i po X letech, abych se sám od sebe učil. Připomínám si, co jsem zapomněl. A často zažívám momenty: ty jo, to je chytrý, díky!
  • Dělám si pořádek v myšlenkách – Díky psaní se dokážu zorientovat v chaosu náhodných myšlenek. Nacházím nové struktury, hierarchie, souvislosti a skryté principy.
  • Zlepšuju vyjadřování – Psaní mě nutí co nejlépe vyjadřovat mé abstraktní myšlenky. Myslím na čtenáře a snažím se psát tak, aby se to dobře četlo. Hledám mezery v argumentech a snažím se je zaplňovat, aby vše bylo srozumitelné. Zvažuji cizí pohledy a odhaduji, co může přijít za námitky. A pak na to rovnou zareaguji, ať je to už od začátku neprůstřelné.
  • Zajišťuju si nekončící sebevzdělávání – Tvorba obsahu mě nutí se stále rozvíjet. I když mám pocit, že vím dost, tak potřebuji vědět ještě více, aby byl obsah hlubší i širší. Pak pomohu více lidem. Navíc, abych mohl něco jednoduše vysvětlit, musím to fakt dobře chápat.
  • Rozepsal jsem se – Psaní zlepší psaní. Ačkoli jsem vždy rád psal slohovky na sítích a diskusních fórech, stejně jsem si jistý, že nebýt prvního blogu, tak se neodhodlám k napsání e-booku. A nebýt e-booku, neměl bych odvahu na psaní knihy. A nebýt knihy, tak nenajdu svůj smysl. Tvorba obsahu vás tedy může dovést tam, kam to ani nečekáte.

 

Pracovní benefity

 

  • Lidé mě poznají – V mém obsahu jsou vidět mé myšlenkové pochody, přístup, hodnoty, sem tam něco osobního a trocha humoru. Kdo čte mé články, tak mě prostě trochu zná. Buduji si tím osobní značku. Což mě vede k dalšímu bodu.
  • Snazší prolamování ledů – Navazování kontaktů je pro mě duševně náročné. Takže to moc nedělám. Ale díky blogu za mnou lidé často chodí sami. Na prvním Think Tanku Na volné noze za mnou přišlo 5 lidí, kteří mi chválili články anebo přístup k tvorbě. A pak jsme pokecali. Přeskočili jsme seznamování, protože oni znali mě a já, díky jejich obsahu či aktivitě na sítích, obvykle znal i je. Tuna ušetřené energie. Takový pasivní networking.
  • Magnet na klienty – Mnoho klientů mě našlo díky článkům. Ačkoli se třeba netýkaly log, tak jim pomohly. A když pak potřebovali logo, tak si na mě vzpomněli a ozvali se. Někteří se ozvou po pár měsících, jiní po pár letech. Nebo mě po letech doporučí někomu jinému. Tak jako tak, díky obsahu mám mnohem více poptávek.
  • Sebepropagace – V rámci článků občas zmíním, že tvořím loga, nebo přímo ukážu mou tvorbu. Já totiž často čtu náhodné články, ale z hlavičky, patičky, ani z menu blogu nepoznám, co ten člověk dělá. Pokud mě článek zaujme, tak si to zjistím. Ale pokud to je jednohubka, tak po dočtení odejdu. Přitom, kdyby autor zmínil, co dělá, tak si ho/ji bezmyšlenkovitě uložím třeba s poznámkou copywriter či fotografka. A třeba se jim někdy ozvu. Tomu se chci tedy vyhnout, takže v článcích připomínám, že tvořím loga.
  • Mám platformu – Blog mi poskytl místo, kde můžu sdílet nejen články, ale i jiný obsah, který vám ukážu později.
  • Mám rozcestník – Na pravé straně můžete vidět bannery a ikony, které vás nasměrují na můj web, sociální sítě, druhý blog a na další místa.
  • Buduji fanouškovskou základnu – Díky obsahu si buduji publikum lidí, kteří mě sledují a rádi konzumují rozmanité typy mého obsahu. Z mnoha fanoušků už se stali mí klienti, nebo kamarádi, se kterými si navzájem dohazujeme poptávky.
  • Posiluji pozici odborníka – Nejsem zdaleka tak dobrý logotvůrce, ale protože o logách, kreativitě a dalších tématech píšu a mluvím, tak to budí dojem, že tomu rozumím. O to spíše se mi klienti ozvou. Necucám si to z prstu. Tvrdí mi to sami. Jakákoli viditelnost je pro ně známka serióznosti a důvěryhodnosti. Mnozí klienti ani nečtou mé články. Ta samotná existence článků je pro ně plusový bod a automaticky mi věří více než kolegům.
  • Otevírání dveří příležitostem – Kdybych neblogoval, nikdy by mě Na volné noze neoslovili ohledě psaní článku o kreativním procesu. Jednoduše proto, že by nevěděli, že k tomu mám co říct a že o tom zvládnu smysluplně psát. No a nebýt tohoto článku, tak mi nebyla nabídnuta navazující přednáška na sraze volné nohy. To byly jen 2 příklady, ale menších či větších příležitostí se díky mému obsahu naskytlo více.

Nemohu zaručit, že načerpáte stejné benefity. Ale věřím, že většina z nich přijde. A čím dříve začnete, tím dříve ty benefity načerpáte.

Budu tedy doufat, že už máte chuť tvořit obsah. Teď pojďme odbourat obavy.

 

Co vám brání začít?

 

Nejtěžší je začít. Často totiž lidem stojí v cestě různé obavy a nejistoty, které je děsí a paralyzují.

Jakákoli obava je bariéra, která stojí mezi vámi a prvním krokem. Čím více obav máte, tím je bariéra silnější a o to spíše se k akci nerozhoupete, protože váš strach je silnější než chuť začít.

Obavy bývají různé. Zmíním 7 nejčastějších, které jsem cítil já sám, nebo je vídám u ostatních.

Nebudu řešit technické bariéry. Pokud třeba nevíte, kde a jak založit blog anebo jak natáčet podcast, tak to si prosím vygooglete. To už jsou velmi specifické záležitosti. Já se zaměřím jenom na univerzální obavy.

 

1) Neumím mluvit ani psát

 

Neumíte mluvit? Tak pište. Neumíte psát? Nevadí. Naučíte se to.

Psaní není o talentu. Je to systematický proces. Přemýšlíte nad tématem a sbíráte podklady. Pak se v tom zorientujete a napíšete první draft, který bude špatný. Pak si ho přečtete, najdete nedostatky a opravíte je. Přečtete si opravený text a najdete další chyby. Přes spoustu revizí vyladíte obsah (co tam má být) a potom uhladíte formu (jak to bude napsané). A pak vznikne něco, co připomíná článek.

Profík od amatéra se liší v tom, že tím procesem umí chodit rychleji a intuitivněji. A že vidí více krůčků toho procesu. Každopádně i ti nejlepší spisovatelé mají klidně celý tým redaktorů a editorů, kteří jejich texty upravují. Takže buďte v klidu. Dá se říct, že neumějí psát ani autoři bestsellerů. Tak nevyžadujte dokonalost ani od sebe.

Když koukám na mé nejstarší články, je to bída. Ani můj e-book nebyl žádná sláva. Nejradši bych to vše přepsal, ale nechám to být. Nehlásím se do literární soutěže. Chci předat hodnotu.

Z mého pohledu obsah vede nad formou. Stačí, aby to, co vytvoříte, bylo užitečné a srozumitelné pro cílovou skupinu. Pak vám tu nedokonalost odpustí, nebo ji ani neuvidí.

Kdybyste opravdu potřebovali zlepšit svou schopnost psát, mrkněte do mého playlistu pro psavce (v angličtině), který je plný videí o psaní knih (což jde přenést i na články).

A také doporučuji hodně číst. Čím více čtete, tím spíše se zlepší i vaše psaní, protože toho spoustu odkoukáte.

 

2) Nebude to dost dobré

 

Přechozí obava se týkala hlavně formy. Tato se týká obsahu. Je to podobné, ale jiné. Nebojíte se, že byste se nedokázali vyjádřit. Bojíte se, že ty myšlenky nebudou kvalitní. Že nebudou dost dobré.

Předně se smiřte s tím, že kvalitu obsahu zhodnotí až čtenáři. Můžete nadšeně sdílet článek, z něhož máte skvělý pocit a přijde vám skvělý, načež nad ním nikdo ani neštěkne. Naopak zdráhavě nasdílíte článek, u kterého pochybujete, že bude někoho zajímat, načež se z něj stane hit.

Dopředu nevíme, co uspěje. Ale na mé cestě jsem odhalil, že pomáhá zaměřit se na tu přidanou hodnotu. Čím přínosnější článek, tím lepší ohlasy.

Co myslím tím přínosem? Představte si, že byste na ten svůj článek, video anebo podcast narazili před pár lety. Pomohlo by vám to? Ujasnilo by vám to nejasnosti? Ušetřilo by vám to čas? Usnadnilo by vám to práci? Zkvalitnilo by vám to život?

Pokud ano, tak je ten obsah přínosný a můžete si být jisti, že pomůže i ostatním. A přínosný obsah je automaticky kvalitní. Lidé ho sdílejí, mluví o něm a děkují vám za něj.

Jistě, nedocení to všichni. Spousta lidí řeší úplně jiné problémy. Spoustu lidí vaše téma vůbec nezajímá. Ale u každého tématu se vždy najde dost lidí, pro které je to dost dobré.

Takže každý obsah má své konzumenty, ale žádný obsah nezaujme všechny. A to je v pořádku. Zaměřte se na ten výsek lidí, kteří vás docení. Postupně jim více porozumíte a naučíte se chápat, co je zajímá, po čem touží a co potřebují.

A dokud svou cílovou skupinu neznáte, tak pište pro sebe. Pište o tom, co pomohlo vám a v takové podobě, v jaké myslíte, že by se vám to četlo nejlépe.

Pokud vás to uklidní, vězte, že většinu obsahu (u článků je to nejsnazší) můžete dodatečně upravovat klidně 10 let. Nebo to můžete další den smazat.

 

3) Nejsem expert

 

Na kvalitu navazuje obava z jakési nekvalifikace. Často spojená se strachem, že vás lidé odhalí a zkritizují za to, že jste břídilové a že do toho nemáte co kecat.

A tak raději nic nesdílíte. Což je obrovská škoda. Svět přijde o vás jedinečný pohled na věc.

Zkuste to neřešit.

Předně si uvědomte, že ani experti nevědí všechno. I kdybyste měli 5 titulů a 30 let zkušeností v oboru, stejně vás dříve či později někdo nachytá na nesrovnalostech. Tituly ani zkušenosti nejsou záruka vševědoucnosti.

A hlavně, vy ani nepotřebujete být experti. Nemusíte být na vrcholu. Stačí být jen pár kroků před těmi, kterým chcete pomoct.

Podělte se o to, co vám na té cestě pomohlo. Tím pomůžete ostatním dostat se tam, kde jste teď vy. V očích těch, kterým pomůžete, experti budete, protože by to bez vás nedokázali.

V klidu tedy pište o tématech, o kterých máte pocit, že moc nevíte, ale zároveň cítíte, že víte dost na to, aby to někoho obohatilo.

Naopak je dobře, že nejste experti. Nebudete se tak ohánět odbornými výrazy a budete se vyjadřovat lidsky. Tudíž to bude srozumitelnější a stravitelnější. Tudíž pomůžete více lidem.

 

4) Nemám co říct

 

Možná si říkáte, že jste plní zkušeností, dojmů a rad, ale že už nemáte čím přispět, protože na internetu už všechno bylo řečeno.

Nebylo.

Každý máme jedinečný pohled na věc. V něčem se protínáme, ale v mnohém se lišíme. A právě to něco, čím se odlišujete, může lidem pomoct.

Někdy stačí drobná myšlenka, nebo jiné vyjádření myšlenky, co už všichni znají. A rázem v lidech něco zacvakne a uvidí tu věc v novém světle, což jim umožní vyřešit nějaký problém.

Možná, že to má i další rozměr. Že vás napadá spousta věcí, o které se chcete podělit, ale říkáte si, že byste ke všemu zvládli říct maximálně pár vět, takže nevytvoříte nic hlubšího.

Máte nejméně 2 možnosti. Buďto můžete tvořit jednohubkový obsah. Třeba krátké příspěvky na sítě, obrázkové či textové, pomocí kterých lidem předáte jen tu stručnou myšlenky či radu.

Nebo, chcete-li tvořit hlubší obsah, tak vám pomůže rešerše a dumání. Pokud k něčemu nemáte co říct, tak o tom moc nevíte, nebo jste o tom tolik nepřemýšleli. Kdyby ano, najdete další pod-témata a pod-pod-témata, která půjde rozvést.

Věřte, že i zdánlivě prťavá myšlenka jde rozepsat na 10 papírů A4. Nebo na celou knihu. Což moc dobře vědí čtenáři seberozvojové literatury.

 

5) Bojím se hejtů

 

Na kritiku navazují hejty. Emoční výblitky lidí, kteří s vámi nesouhlasí anebo vás nemají rádi.

Pokud nepůjde o věcnou a konstruktivní kritiku, ale skutečně jen o prázdné osobní hejty, tak se to snažte ignorovat.

Rozhodně hejtrům nepodřizujte svůj obsah. Kdo vás jednou zhejtí, tak si o vás udělá jasný názor, který se obvykle nezmění, i kdybyste jim vyšli vstříc. Temto lidem tedy nejspíš nikdy nepomůžete, takže nemá smysl se jim podřizovat.

Navíc, hejtování bývá problém na straně hejtujícího. S vámi to obvykle nemá moc společného.

Tedy pokud skutečně nešíříte nesmyslné či nebezpečné informace. To i mě zvedá ze židle. Ale pokud jde o legitimní informace a vaše osobní rady a zkušenosti, tak na ty víceméně nikdo zaútočit nemůže, protože vám evidentně zafungovaly.

Nenechte se tedy odradit. A když už vás bude někdo shazovat, neciťte se sklesle. Když už, měli byste se cítit lépe.  Vy se snažíte pomoct, zatímco oni vás za to hejtí. Jste tedy lepší než oni. Když se na to budete dívat takhle, tak vám hejtři budou sebevědomí paradoxně zvyšovat.

A zároveň vězte, že dokud vás nikdo nenávidí, tak vás nejspíš ani nikdo nemiluje. Pokud váš obsah vyvolává tak silné negativní emoce, tak je statisticky nevyhnutelné, že v jiných lidech spouští silné pozitivní emoce. A tito lidé vám pak poděkují. Uvidíte.

 

6) Bojím se, že přijdu o klienty

 

Zejména pokud plánujete odborný obsah, kde se budete dělit o své know-how, tak vám možná vnitřní hlas říká, ať to neděláte. Ať se nedělíte o nic přínosného. Ať veřejně nesdílíte zkušenosti ani vědomosti.

Ten vnitřní hlas se často bojí toho, že už vás klienti nebudou potřebovat, protože je naučíte své řemeslo a pak si to udělají sami.

Nebojte. Klienti vás budou potřebovat i nadále. I kdybyste sdíleli vše, co víte, tak pro stávající i nové klienty bude stále pohodlnější a levnější si vás najmout, než aby studovali váš obsah.

Naopak přitáhnete ještě více klientů. Čím více know how ukážete, tím více ohromíte všechny kolemjdoucí. Uvidí, že tomu rozumíte – jinak byste o tom přece nepsali. A tak se vám ozvou.

Mimo jiné je to dané tím, že v některých oborech se moc nebloguje. Takže můžete být jediný tvůrce obsahu v tom daném oboru, tudíž automaticky vyniknete. Lidé si vás všimnou jednoduše proto, že nikoho jiného nevidí.

Vybavte si vaše oblíbené tvůrce obsahu. Jistě platí, že čím více jsou otevření a sdílní, tím jsou známější a úspěšnější. Možná nejsou nejlepší, ale jsou nejviditelnější. To k úspěchu často stačí.

 

7) Bojím se, že budu vychovávat konkurenci

 

Další častá obava při sdílení know-how je, že pomůžete kolegům, kteří vám pak vyfouknou zakázky.

Ani toho se nebojte. Ano, mnoha kolegům pomůžete. Ale to je dobře. Čím více pomáháte ostatním, tím spíše oni pomohou vám.

Ve výsledku vám zakázky nevyfouknou. Naopak vám je dohodí. Nápomocnost je sympatická a vrátí se vám i s úroky. Když vaše zkušenosti kolegům pomohou, tak to docení, budou vám vděční a budou se těšit, až vám to oplatí.

Mně už hodně grafiků děkovalo, že jim nějaký můj obsah pomohl. Mnozí mi nabídli i nějakou pomoc, dohodili klienta, nebo mi předběžně řekli, že až mi vyjde kniha, tak si ji koupí, aby mě podpořili. To je reciprocita. Dávejte a bude vám dáváno.

I já sám doporučuji kolegy, které třeba neznám osobně, ale kteří jsou aktivní online, ukazují svou práci a dělí se o zkušenosti. To je mi sympatické a pokud je sleduji dlouho, tak věřím, že jsou dobří a že na ně mohu poslat nějakou poptávku, na kterou třeba nemám zkušenosti anebo čas.

Sdílení zkušeností zkrátka nesníží vaši hodnotu na trhu práce. Zvýší ji. Působíte sebevědomě a profesionálně. Budíte dojem, že máte znalostí a zkušeností tolik, že si můžete dovolit je bez obav sdílet. Naopak ti, kteří své zkušenosti úzkostlivě tají, působí nedůvěryhodně a budí dojem, že toho moc neumí, když se bojí cokoli prozradit.

Každopádně tu obavu chápu. Když jsem začínal blogovat na Grafických Tipech, tak kdykoli došlo na opravdu kvalitní radu, tak jsem při jejím sdílení cítil strach, že jsem odkryl něco, co mi dávalo konkurenční výhodu a najednou tu výhodu využijí i ostatní. I když bylo mým cílem pomoct, tak mi trvalo pár let, než jsem se toho pocitu zbavil.

Postupně jsem pochopil 2 věci:

  1. Nikdy nikoho nenaučím vše, co umím. I kdybych sepsal úplně všechno, co znám a co umím, tak než si to někdo přečte, já už budu o X kroků dál.
  2. To, co sdílím, jsou jen fragmenty toho, co klientům poskytuji. Nejsme jen konečná množina know-how. Jsme nekonečný soubor hodnot, emocí, zkušeností, charakteru a tak dále. Každý nabízíme něco, co nikdo jiný nemá. Všichni jsme tedy jedineční, a tudíž nás nikdo nepředežene. Nebo ne tím, že si přečte náš článek.

Už dlouho se tedy nebojím sdílet něco kvalitního. Naopak vyloženě hledám co nejcennější informace, o které se podělím. Nejlepší pocity mám, když sdílím něco, co jsem zjišťoval fakt dlouho a za co bych byl vděčný, kdybych to věděl dříve. Dnes už mám spíše obavu z toho, že sdílím něco, co tak hodnotné není a co lidem nepomůže.

 

Jak a kde hledat náměty na obsah?

 

Teď už snad máte chuť i odvahu tvořit obsah. Možná ale zatím nevíte, jakým tématům se věnovat.

Pokud jde o obecnou oblast témat, tak tu už jste si možná vybrali. Nebo aspoň intuitivně cítíte, zda vás to táhne spíše k tématům, co se týkají práce, produktivity, zdraví, technologií, cestování, zvířat, nebo třeba výchovy dětí.

Pokud stále hledáte i tu oblast, tak si poslechněte třeba rady od Martina Kavky v Tvůrcastu. Nebo omrkněte můj článek o Sebepoznání. Třeba vás nasměruje.

V tomto článku už se zaměřím jen na sbírání podkladů pro konkrétní témata. Pokud je vaší oblastí byznys, tak téma může být třeba naceňování zakázek, vyjednávání, nebo prezentování klientům.

A abyste k těm tématům měli co říct, tak potřebujete nasbírat informace, argumenty a jiné podklady. Zkrátka potřebujete nasbírat obsah pro svůj obsah.

Jak ten obsah nasbírat? Sběr by měl probíhat neustále. Jakmile uvidíte něco, co vzdáleně připomíná dobrou myšlenku, tak si ji uložte. Zapište, vyfoťte, nakreslete, nebo nahrajte na diktafon.

Co nejdříve si ty nápady třiďte do témat a podtémat. Věřte mi. Čím později s tím začnete, tím více vlasů si vytrháte. Není nic horšího, než když musíte roztřídit třeba 100 stran textů.

Chcete-li ale začít co nejdříve, tak vám ukážu, jak můžete vydolovat nějaký obsah už teď.

 

Nevědomý obsah

 

Přemýšlejte, jestli už nějaký obsah neskladujete. Nemáte něco, co by se dalo využít? Nesepisujete si, sami pro sebe, nějaký dokument o něčem, co vás zajímá? Netvoříte si playlisty užitečných videí? Neskladujete si odkazy na zajímavé zdroje? To všechno můžete proměnit v obsah.

Já nejméně 5 let sbíral obsah pro Grafické Tipy, aniž bych to vnímal jako obsah. Prostě jsem si do Moleskinu sepisoval zkratky, postupy a další tipy k Photoshopu a Illustratoru, abych je měl vždy po ruce. Až později, když za mnou grafici začali chodit pro rady, jsem si uvědomil, že mám tipy minimálně na rok blogování, pokud budu vydávat článek týdně a v článku bude 7 tipů.

Dále je možné, že už jste nějaký obsah vyprodukovali, akorát v jiné formě. Třeba jste kdysi dávno měli přednášku, rozhovor či školení o nějakém tématu. Tak to můžete zrecyklovat do jiné formy. Nebo omrkněte svou tehdejší přípravu, vydolujte z ní zajímavé informace a aktualizujte je.

Vraťte se klidně až do studentských let. Možná jste psali zajímavou seminárku, o níž se teď můžete opřít. Nebo se vraťte ke své bakalářce či diplomce. Já svou bakalářku o Matte paintingu mírně upravil a sdílel jako e-book.

Pokud si vedete čtenářský deník, můžete z něj něco vytáhnout a sdílet veřejnou recenzi.

 

Obsah ukrytý v minulosti

 

Projděte historii veškeré komunikace. E-maily, příspěvky na diskusních fórech, aktivity na sociálních sítích, hlasové zprávy atd. A vytáhněte vše, co je aspoň trochu zajímavé či užitečné.

I když plánujete točit video či audio obsah, tak všechno stejně začíná u nějaké myšlenky, která je vyjádřena písemně. Většina videí a podcastů začíná psaným scénářem, nebo aspoň stručnou osnovou, aby člověk věděl, o čem má mluvit. A tento scénář či osnovu můžete nalézt ve své historii.

Pokud jste ukecaní podobně, jako já, tak nasbíráte spoustu materiálu. Já prošel historii asi 5 let dozadu. Na Webtrhu jsem pročetl 700 příspěvků a na Facebooku několik tisíc komentářů.

Všiml jsem si, že dokola mluvím o podobných tématech, ale pokaždé trochu jinak. Tak jsem všechny podobné komentáře seskupil a spojil je.

Takhle jsem nasbíral náměty na více než 100 článků. Přičemž námětem myslím to, že mám ke všemu třeba jen pár odstavců, nebo někdy i pár stran, ale vím, že když se do toho ponořím, tak to rozvedu klidně na 20 stran textu.

Ostatně, všechny články na tomto blogu začaly jako e-mail či komentář na Facebooku, který jsem rozvinul více do hloubky.

Obvykle jsou mé komentáře založené na radách, tipech a vysvětlování nejasností. Především ve FB skupinách jsem našel komentáře ke spoustě témat.

 

grafiky jsem radil třeba:

  • Jak začít s grafikou
  • Jak obhajovat kreativní práci
  • Jak od klientů získat kvalitní zadání
  • Jestli to jde bez školy, kontaktů a talentu
  • Jak komunikovat s klienty (k tomu mám 30 podtémat)
  • Jestli se specializovat, nebo radši ne
  • Kolik návrhů posílat klientům
  • Jak zkrotit kreativní proces
  • Jak se sebevzdělávat
  • Jak odmítat

 

U marketingu a sebepropagace jsem se zapojil do diskusí o tom:

  • Jak se efektivně propagovat a lákat klienty
  • Jak si postavit webové portfolio
  • Co na tom svém webu mít (k tomu mám 20 podtémat)
  • Jaké jsou výhody a nevýhody ceníku na webu
  • Kolik prací v portfoliu ukázat
  • Jestli se prezentovat fotkou, nebo logem

 

A komentoval jsem i byznysová témata:

  • Jestli budovat osobní značku, nebo firemní
  • Jaké jsou výhody a nevýhody volné nohy
  • Jak začít s kreativním podnikáním
  • Jak efektivně pracovat z domova
  • Jak naceňovat zakázky
  • Jak pracovat s termíny
  • Jak na administrativu
  • Jak zdražovat
  • Jak na zálohy

 

A tak dále. U některých témat jsem radil jen povrchně, ale u jiných jsem se pěkně rozepsal. Tak jako tak, během pár dnů jsem získal náměty na spoustu článků. Tak třeba se to podaří i vám.

Samozřejmě tento tip nepomůže všem. Pokud jste se dosud nebavili o tématech, o nichž chcete tvořit obsah, tak při rekapitulaci nic nenajdete. Stejně tak, pokud nejste povídací typ, tak je historie vaše komentářů stručná. V těchto případech vám nezbývá než začít sbírat obsah až teď.

 

10 tipů, kde sbírat obsah

 

Jakmile provedete historický průzkum, tak si dejte předsevzetí, abyste si od teď ukládali každý zajímavý a užitečný e-mail a komentář. Nebo abyste se aspoň zastavili a zvážili, jestli to, co někomu píšete, má hodnotu.

Tento přístup vás, mimo jiné, naučí psát hlubší a hodnotnější texty. Když víte, že si je uložíte, tak se přirozeně snažíte, aby za něco stály. Navíc víte, že když tu věc vysvětlíte jednou a pořádně, tak tu odpověď můžete zkopírovat, až přijde stejný dotaz později. Nejen, že šetříte čas, ale také stoupne šance, že pomůžete dalším lidem, kterým byste jinak neodpověděli, protože byste třeba nestíhali.

Já za poslední roky nasbíral stovky stran textu. Kdybych každé téma rozepsal na délku, na kterou jsem zvyklý, tak bych mohl psát články dalších 30 let. Teď už jsem se přesunul k jiným tématům, ale přesto si nadále ukládám všechny zajímavé komentáře. Jeden nikdy neví, kdy se hodí.

 

Prerekvizita pro sběr obsahu: Kecejte, šmírujte, archivujte

 

Pokud zatím nikde nediskutujete, třeba v oborových skupinách na sociálních sítích, tak začněte.

Je skvělé sbírat obsah v reálném světě (byť online), když se bavíte s reálnými lidmi o reálných problémech. Pak víte, že to, co budete sdílet, někdo skutečně řeší. Oproti tomu, pokud vymýšlíte témata ve vakuu, tak se může stát, že nikoho nezaujmou.

Ano, je to časový výdaj. A možná vás odrazuje i to, že ten komentář rychle zapadne. Když ale píšete s tím, že si ten komentář uložíte a využijete později, tak už to není ztráta času. Je to krok směrem k budoucímu obsahu.

Pokud se na diskutování necítíte, tak aspoň pasivně sledujte diskuse, komentáře a reakce na příspěvky. Sledujte, co zajímá vaše kolegy a potenciální klienty. Pozorný pozorovatel si může každý den všimnout několika skvělých námětů.

Také si odteď archivujte veškeré přípravy na přednášky, prezentace, streamy, rozhovory atd.

Obvykle je to tak, že první verze je několikrát delší než finální verze. Informace musíte protřídit, protože jsou méně kvalitní, nebo se nehodí pro dané publikum. Tak někdy v budoucnu můžete vzít to nekvalitní a zkvalitnit to (vylepšíte argumenty či podložíte lepšími zdroji), nebo vytvořit obsah pro jiné publikum (využijete to, co jste smazali).

Teď vám dám 10 tipů, na co se zaměřit, protože to může sloužit jako zdroj pro váš budoucí obsah.

 

1) Odpovědi a rady

 

Především si ukládejte kvalitní odpovědi a přínosné rady.

Každého z nás se občas někdo na něco ptá, nebo nás žádá o radu. A když vás žádá někdo, komu fakt chcete pomoct, tak logicky odpovíte a poradíte tak, aby to bylo pro toho člověka přínosné.

A jakmile je něco přínosné pro jednoho člověka, může to být přínosné pro tisíc dalších.

Já začal blogovat ve chvíli, kdy jsem opakovaně odpovídal na podobné dotazy kolem Photoshopu a cítil, že už marním čas. Zároveň jsem ale lidem chtěl pomoct. Ale už ne tak, že budu do zblbnutí opakovat mé rady, nýbrž tak, že to jednou pořádně sepíšu a pak už budu lidem posílat odkaz na článek. A takhle se zrodil blog GrafickéTipy.

Dotazy ale nemusí směřovat přímo na vás. Sledujte třeba opakující se otázky v oborových skupinách. Já ve FB skupině Grafici vídal dotaz na to, zda je lepší být specialista, nebo generalista. Probíhaly kolem toho dlouhé diskuse, které tazatele obvykle víc zmátly. A tak jsem se do tématu ponořil, srovnal výhody a nevýhody obou přístupů a vytvořil z toho hluboký článek o specializaci.

A ukládejte si i nevyžádané rady. I ty, co jste nesdíleli. Možná vás zaskočí přístup, argumenty anebo rady v nějakém článku, videu, nebo komentáři. Máte chuť zareagovat a poradit, že to dělají špatně a nabídnout jim lepší řešení. Deptá vás to. Ale zároveň víte, že když ten komentář napíšete, tak nejspíš rozpoutáte hádku, nebo na to ten člověk ani nezareaguje. Takže by to byla ztráta času.

Tak vám radím: tyhle nevyřčené nevyžádané rady si pište aspoň pro sebe. Prostě do prázdna zareagujte. Napište svůj komentář, ale nesdílejte ho, jen si ho uložte. Nejen, že vás to zklidní, ale třeba se k tomu časem vrátíte, komentář rozeberete více do hloubky a vznikne zajímavý obsah.

 

2) Co vás štve?

 

Sledujte témata, která vás štvou. Za mě je to nejlepší technika na sběr nápadů pro obsah. Pokud vás něco štve, je to nápověda, že jde o silné téma. Že k němu máte silný vztah, nebo že je úzce spojen (anebo v rozporu) s vašim hodnotami či znalostmi. Tak jako tak vás to nakopne a rozpovídá.

Mě obvykle štve, že lidi něco nechápou, plácají nepravdy a radí něco, co může ostatním uškodit.

Třeba mě štvalo, že si většina grafiků myslí, že je v pořádku a legální používat loga z fotobank, i když není. A tak jsem o tom napsal článek.

Pak mě začalo štvát související téma: plagiáty aneb kradení cizích log. Třeba překreslení něčího loga a provedení drobné úpravy. Spousta grafiků argumentovala, že to nikdo nezjistí, nebo že je to v pořádku, protože to logo upravili. A tak jsem k tomu napsal článek, do něhož jsem přizval ještě specialistku na ochranné známky Jindru Šulcovou a specialistku na autorské právo Petru Dolejšovou.

Takže, jakmile vás něco rozčílí – ať už na internetu, nebo při osobním rozhovoru – tak se zastavte a odložte si ty emoce a myšlenky do poznámek. Pokud to štve vás, 100% to štve i někoho dalšího.

Nutno ale říct, že pokud vás štve nějaký trend a půjdete proti němu, tak počítejte s tím, že už z podstaty věci někoho naštvete vy. Nejde jít proti proudu bez pocítění odporu. Na druhou stranu ale zaujmete ty, které ten proud štve taky.

 

3) Z čeho jste nadšení?

 

A teď opak frustrace. Sledujte náhlé vlny pozitivních emocí. Náhlý příliv zaujetí poté, co zazní nějaké téma. To je nápověda, že byste se tomu tématu měli věnovat a že vás bude bavit.

Radím na tu vlnu naskočit okamžitě. Hned si vypište všechno, co vás napadne.

Třeba tento článek vznikl tak, že na jednom Think Tanku Na volné noze mělo být hlavní téma Tvorba obsahu. A já se hned nadchnul. Tak moc, že jsem se plánoval nabídnout jako hlavní řečník. Pak jsem se vypsal, nadšení odpadlo a článek jsem odložil (už ani nevím proč). Potom mi ležel v šuplíku 2 roky, dokud jsem nebyl na božím sraze Na volné noze, kde se opět mluvilo o tvorbě obsahu a kde jsem chytl extrémní nadšení přihodit mé rady. Nakonec jsem se zdržel, protože by těch rad bylo moc. Místo toho jsem se rozhodl, že se k článku vrátím a dokončím ho.

Pointou je, že kdybych před 2 lety nevyužil té vlny nadšení, tak nemám ten hrubý materiál (přes 20 stran), z něhož jsem pak čerpal. Jasně, mohl jsem navázat na to nové nadšení, ale v posledních letech už se tomu tématu tolik nevěnuji (byť plánuji návrat). Takže bych nesepsal tolik myšlenek a rad, jako tehdy, kdy jsem tím žil.

A sledujte i nadšení z věcí, o kterých zatím nic nevíte. Příkladem může být umělá inteligence. Jakmile přišel její boom, tak jsem věnoval spoustu času projíždění stovek, nebo možná tisíců nástrojů. Snažil jsem se zorientovat a najít, co by se dalo využít. Zatím sice neplánuji žádný článek, protože jsem se pořád ještě moc nezorientoval, ale jsem moc rád, že jsem na tu vlnu nadšení nastoupil, protože teď už zase tak silná není.

Takže když vás zaujme něco nového, následujte to nadšení a ponořte se do rešerše a experimentování. Nadšení je ideální stav pro učení. Jste trpělivější, otevřenější a vidíte více souvislostí. Lépe a snáze to téma pochopíte. A pak ho můžete přetlumočit ostatním.

 

4) Co u nás chybí?

 

Sledujte se, když řešíte problémy. Kde hledáte řešení? Stává se, že musíte prohledávat zahraniční zdroje, protože u nás o tom nikdo nepíše? Nebo když už, tak je to povrchní a nepraktické?

Tak to je vaše příležitost. Udělejte si rešerši v angličtině, přihoďte vlastní rady a vytvořte pořádný český obsah.

Je stále spousta lidí, kteří nevládnou angličtinou (nebo neznají DeepL ani Google Translator) a tudíž jsou závislí jen na českých zdrojích. Nejen oni budou za váš obsah rádi.

To byl třeba jeden z důvodů, proč jsem napsal článek o kreativitě. V té době jsem na českém internetu nedohledal nic, co by mi vyloženě pomohlo kreativitu pochopit a mít více nápadů. Tak jsem se toho ujal sám.

Z podobného důvodu jsem napsal e-book o logách. Nenašel jsem žádný pořádný a přehledný zdroj pro začátečníky, který by ukázal, jak vlastně začít, jak o logách přemýšlet, jak připravit data klientovi a tak dále.

 

5) Co jste si uvědomili?

 

Všímejte si toho, když si uvědomíte něco převratného. Něco, díky čemu změníte přístup a co vám pak usnadní anebo zkvalitní práci či život.

Jakmile se to stane, hned si to uvědomění zapište. Každého občas napadne nějaké zlepšení, které zavedeme do praxe. Problém je, že si rychle zvykáme na nový normál. Už do pár dnů je to samozřejmost. Možná si i připadáme hloupě, že jsme to dříve dělali jinak. A za měsíc už si ani nevzpomeneme, jak jsme to dělali předtím. Pak nám to někdo pochválí a my se divíme, čemu se diví – vždyť je to samozřejmé.

Jenže není. Proto jsou uvědomění tak cenná. A proto byste každé uvědomění měli brát tak, že tam venku budou tisíce lidí trpět, dokud se o to uvědomění nepodělíte.

Tohle je vidět třeba u proměny životního stylu. Spoustu věcí jste si před X lety nedovedli představit a teď je to pro vás samozřejmost. A pokud jste si nevedli deníček, tak dost možná ani netušíte, jak jste tu proměnu překlenuli. A to je škoda, protože vaše poznatky by mohly pomoct spoustě lidí, kteří se zatím ocitají před tou změnou.

Takže se sledujte v práci i v osobním životě. Jakmile vaší myslí proběhne geniální uvědomění, že byste něco mohli dělat lépe, tak si co nejlépe popište stávající stav. To je důležité, abyste i později věděli, jak jste na tu věc nahlíželi dříve. Pak můžete ten předchozí stav zakomponovat do úvodu svého obsahu. O to spíše zaujmete ty, kteří jsou ve stejné situaci.

Nemusí jít o nic světoborného. Může jít o nalezení klávesových zkratek anebo skrytých funkcí uvnitř programů. Nebo o zjištění, že jste něco dělali zbytečně složitě a že to jde výrazně zjednodušit. To vše je super.

 

6) Co obhajujete?

 

Musíte se pravidelně obhajovat? Obvykle to začne otázkou proč. Někdo se vás nechápavě ptá, proč něco děláte takhle a nikoli takto? Proč kruci pracujete zrovna v tomto programu? Proč kreslíte myší a nikoli na tabletu?

Ne všichni se obhajují rádi. Mnozí řeknou: prostě mi to tak vyhovuje a tečka. Ale někdy ten dotaz přijde od někoho, koho respektujeme, nebo v rámci širší diskuse, kde by bylo dobré odpovědět. A tak jste nuceni zformulovat smysluplnou obhajobu.

U obhajob je zajímavé, že když je zformulujete, tak leckdy odhalíte, že tu věc děláte z jiných důvodů, než jste si mysleli. Anebo že ten důvod sice platí, ale že je tam vlastně dalších nejméně 10 silnějších důvodů.

Obhajoby chování a přístupů jsou skvělé ještě z dalšího důvodu. Souvisí to s tím rychlým navyknutím na nové chování. Něco si třeba oblíbíme a pak to děláme dalších 10 let. Funguje nám to, takže co do toho mají ostatní co kecat?

Jenže, když jste nuceni do formulace důvodů a začnete srovnávat svůj přístup s jiným přístupem, tak možná zjistíte, že ten druhý přístup je vlastně lepší. Nevěříte svým očím a cítíte se trapně, že jste 10 let dělali něco jen ze zvyku. A v tento moment zažijete to opravdu silné uvědomění.

Tak jako tak vznikne obsah. Buďto sepíšete pádnou obhajobu vašeho přístupu, což pomůže těm, kteří váš přístup nezkusili anebo se báli, že je na nic – těm ukážete, že je super. Nebo se obhajoba promění v uvědomění, že je váš přístup špatný. Rovnou to uvědomění umístěte na úvod svého obsahu, protože pokud jste se vyvedli z omylu vy, jistě vyvedete z omylu i někoho dalšího.

Já třeba občas musím obhajovat tyto postoje a přístupy:

  • Proč vyžaduji, aby mi klienti v rámci zadání posílali i ukázky preferencí
  • Proč klientům nabízím spoustu nápadů místo jednoho
  • Proč mám dotazník ve Wordu a ne online
  • Proč chodím na e-mail až po poledni
  • Proč nerad pracuji přes prostředníky
  • Proč jsem e-book sdílel zdarma
  • Proč nerad volám

 

7) Mýty, nepochopení a jiné pohledy

 

Nééé, to je nesmysl. Nééé, takhle to není. Nééé, to už se dávno vyvrátilo.

Říkáte si to někdy? Pokud narážíte na mýty a nepochopení, tak na to zareagujte. Vysvětlete to a uveďte věci na pravou míru.

Mýty nám brání žít tak, abychom naplňovali svůj potenciál. Mýty kolem zdraví lidem brání žít zdravě, protože životní styl přizpůsobují informacím, které nikdy neplatily. Podobné mýty mohou být u komunikace, naceňování, vyjednávání, focení a tak dále. Víte o nějakých mýtech? Vyvraťte je.

Nebo nemusí jít přímo o mýty. Možná jen nechápete, proč se nějaké téma neustále řeší z jednoho úhlu. Víte, že to není tak prosté a že je spousta dalších faktorů, co tu věc ovlivňují. Zkrátka že je tam spousta ALE. Tak ty ALE ukažte. Otevřete lidem oči.

 

8) Magie

 

Na mýty navazuje magie. Víte o něčem, co se lidem zdá magické, ale přitom je to logicky vysvětlitelné a řídí se to nějakými pravidly?

Já třeba dříve věřil, že kreativita je magická a nepředvídatelná. Pak jsem o ní začal psát článek se souborem tipů, co mi pomáhají při vymýšlení nápadů. A abych článek uvedl, tak jsem chtěl přidat trochu teorie. Ponořil jsem se tedy do rešerše a zjistil, že kreativita magická není. Že už i neurověda potvrdila, že kreativita je proces, který jde řídit.

To bylo největší a nejpřínosnější procitnutí mé kariéry, které mi umožnilo ten proces vyladit. Teď už chodím nápadům naproti, je jich mnohem více a jsou mnohem zajímavější. Navíc jsem za 6 let už nezažil kreativní blok, zatímco dříve jsem ho míval často. Dnes už mě nikdo nepřesvědčí o tom, že kreativní blok vůbec existuje. Existuje jen neznalost toho, jak převzít kontrolu nad kreativitou.

V každém případě, na mé články o kreativitě a mé video o kreativních rituálech mi stále chodí chvála od lidí, kteří se díky mně prý naučili ovládat svou kreativitu, takže mají mnohem více nápadů.

Pokud tedy i vy víte o něčem, co se považuje za magické, avšak to magické není, podělte se o to.

Případně, jako já, pokud sami věříte, že něco magické opravdu je, tak si udělejte rešerši a třeba teprve zjistíte, že to tak vlastně není.

 

9) Zpětná vazba

 

Dáváte ostatním zpětnou vazbu? Ukládejte si ji a pak sledujte společné znaky. Jaké chyby se dělají nejčastěji? Hned máte námět na článek.

Já prošel historii zpráv, co mi chodily od grafiků, kteří ode mě chtěli názor na logo anebo přímo radu, co vylepšit. Provedl jsem to v rámci přípravy na stream s Kreativníma Kreaturama, kde jsem právě dával zpětnou vazbu k logům od několika odvážných zájemců.

Do bodů jsem si vypsal nejčastější chyby a pak je vyloženě hledal v těch logách, co mi dorazila a která jsem měl zhodnotit. Samozřejmě jsem ke každému logu přidal i originální zpětnou vazbu, ale ten základ vyšel z těch starých argumentů.

Co vy? Dáváte občas někomu konstruktivní kritiku? Tak si ji ukládejte do budoucna. Aspoň tu, kde máte pocit, že půjde zobecnit a přenést i na práci ostatních.

 

10) Vysvětlování své práce

 

Sledujte, co často lidem vysvětlujete ohledě své práce. Možná lidé vůbec nerozumí, co přesně děláte. Nebo tu práci děláte jinak než ostatní. Tak to vysvětlete veřejně.

Pokud možno z toho ale nedělejte prostou reklamu na vaše služby. Ideálně by to mělo být zajímavé a přínosné.

Moji klienti se třeba občas diví, proč potřebuji znát tolik věcí pro tvorbu loga. A tak jsem napsal článek o tvorbě zadání, kde jsem to všechno vysvětlil.

 

30 námětů pro inspiraci

 

Tak. Teď už víte, kde a jak obsah sbírat.

Půjde-li vše dobře, tak velmi rychle nasbíráte náměty na desítky témat. A z mé zkušenosti ty náměty budou spíše přibývat než ubývat. Čím více témat rozebíráte, tím více detailů si všímáte, tudíž nacházíte další a další podtémata.

Kdybyste se ale časem zasekli, tak přidávám náměty pro inspiraci. Včetně konkrétních příkladů. Žádné téma nekraďte. Jen se inspirujte typem témat.

Tady máte 30 tipů:

 

1) Jak trénovat nějaký obor:

 

2) Zkušenosti s vyhořením a workoholismem:

 

3) Pozor na

 

4) Na co myslet:

 

5) Mýty:

 

6) Recenze knih:

 

7) Srovnání či doporučení aplikací, nástrojů, gadgetů..

 

7) Proč

 

8) Nejčastější chyby:

 

9) Zajímavé návyky:

 

10) Work-life Balance:

 

11) Cenotvorba a finance:

 

12) Jak vybrat

 

13) X vs. Y / Ano nebo ne:

 

14) Ukázka postupu spolupráce:

 

15) Ukázka procesu tvorby:

 

16) Zadání pro práci:

 

17) Návod / Manuál / Tutoriál:

 

18) Zkušenosti na volné noze:

 

19) Rozhovory:

 

20) Jak začít:

 

21) Ukázka práce s nástroji a aplikacemi:

 

22) Jak prezentovat svou práci:

 

23) Jak šetřit čas při práci:

 

24) Home office a práce na dálku:

 

25) Tip na X článků / videí /

 

26) Cvičení:

 

27) Praktické tipy:

 

28) X věcí / X pravidel / X

 

29) Fuck-upy a nezdary:

 

30) Volnočas, seberozvoj a zdraví

 

Pokud ani to nepomohlo, tak mrkněte na dalších 50 námětů od Včeliště.

 

Nestačí? Zkuste speciální obsah

 

To byla témata. Teď se ještě podívejme na podobu. Nemusíte se držet jen tradičních článků, videí, podcastů či newsletterů. Obsah může mít nekonečno podob. Zkuste třeba:

1) E-booky – Kvalitní e-booky, zvláště ty zdarma, jsou vzácné. Pokud máte opravdu hodně co říct, tak nějaký e-book vytvořte. Téměř jistě se bude skvěle sdílet. Mně nejlépe zafungoval e-book o Logotvorbě. Mám ale ještě o Matte Paintingu a o Sebepoznání. Pro další inspiraci, skvělé e-booky k marketingu má třeba Včeliště. Nebo e-book od Michaely Weikertové 365 Copy Triků.

2) Checklisty – Ty jsou velmi oblíbené. Já vytvořil třeba Kreativní Checklist pro nakopnutí kreativity, nebo checklist k tomu, co zkontrolovat na svém logu. Pro další inspiraci mrkněte třeba na SEO checklist (Taste.cz), UX checklist (Ilincev.com), nebo checklist kontroly před spuštěním webu (LukasPitra.cz).

3) Seznamy zdrojů – Vytvořte tematický rozcestník zdrojů, který začátečníkům usnadní se zorientovat. Já vytvořil seznam grafických zdrojů plný webů, nástrojů, knih, článků, rozhovorů a tak dále. Kluci z Kreativních Kreatur připravili podobný seznam zdrojů k sebevzdělávání v grafice. Otto Bohuš sdílel seznam zdrojů pro copywritery. Petr Krauz sdílel seznam zdrojů k SEO. Nebo Tomáš Sobel sdílel přehled, kde se inspirovat, když chcete začít dělat podcast.

4) Myšlenkové mapy – Zejména vizuálně založení lidé zbožňují mindmapy. Já třeba vytvořil myšlenkovou mapu pro můj rozhovor Na volné noze. Inspiroval mě rozhovor s designerem Jirkou Tvrdkem, který vytvořil podobnou mindmapu. Myšlenkové mapy jdou ale vytvořit k čemukoli. Jsou skvělé pro rychlé ukázání struktur a vztahů a mezi tématy.

5) Playlisty – Seznamy videí či hudby. Já vytvořil playlist s videi o psaní, editování a propagování knih. Také jsem vytvořil spoustu playlistů s hudbou k práci. A taky playlist videí o sebepoznání. Moc často nevidím, že by lidé sdíleli playlisty, ale za mě je to boží alternativa k seznamu zdrojů. Když projdete stovky až tisíce videí a ponecháte jen pár procent těch nejlepších, lidé to docení.

6) Doporučení – Vytvořte seznam kolegů, které doporučujete. S kým se vám dobře spolupracuje, nebo u koho víte, že odvádí kvalitní práci. Nejen, že to pomůže laikům, kteří ani nevědí, kde hledat profesionály v daném oboru. Posílí to i vaši kolegialitu. Kolegům uděláte radost a třeba vám to někdy oplatí. A navíc vám to ušetří spoustu času. Až nebudete stíhat, stačí klienty odkázat na ten seznam. Já vytvořil PDF seznam grafiků. Podobný seznam mají na webu třeba konzultant Lukáš Pítra a UX specialista Zbyšek Nádeník.

7) FAQ – Často kladené otázky. Můžete třeba každý měsíc sdílet odpovědi na top 10 otázek, co vám přišly. Nebo na webu vytvořte podstránku s nejčastějšími otázkami. Třeba Besteto mají na webu často kladené otázky v online marketingu.

8) Dotazníky – Používáte při vaší práci dotazníky? Podělte se o ně. Já sdílel svůj Logodotazník. Lidé mi ho dříve vykrádali, což mě štvalo. Pak mi ale došlo, že samotné otázky jsou k ničemu, dokud člověk neví, jak s nimi pracovat. A tak jsem dotazník nasdílel veřejně.

9) Slovníky pojmů – Seskupte termíny a fráze z vašeho oboru. Hlavně ty, kterým lidé moc nerozumí, nebo je ani neznají. Pář příkladů: Copywriting od A do Z (Pavel Šenkapoun), Slovník pojmů kolem tisku a sazby (DeTePe.sk), nebo Slovníček pojmů z oblasti práce (Prace.rovnou.cz).

10) Seznamy klávesových zkratek – Zejména pracujete-li se speciálním a komplexním softwarem, tak se podělte o klávesové zkratky. Mohou lidem ušetřit spoustu času a energie. Například: Klávesové zkratky v Excelu (Lasakovi.com), Win10 zkratky (GeekLife.cz), nebo 33 zkratek pro Photoshop (DigiArena).

11) Analýzy – Zajímavá analýza může kdekoho zaujmout a inspirovat. Já třeba v jedné přednášce analyzoval 7 let poptávek, abych zjistil, odkud nejčastěji přicházejí.

12) Šablony, makra, skripty, zdrojové soubory. Podělte se o věci, co vám usnadňují práci a šetří čas. Můžete sdílet všemožné šablony do rozmanitých programů, nebo například skripty (DeTePe.sk), přednastavení pro fotografy (Petr Doležal), nebo akce do Photoshopu (Tutsplus.com). Já třeba sdílel Photoshopové zdojáky k několika mým fantasy fotomontážím.

 

Závěr

 

Tak. Snad už máte více nápadů, než kolik jste měli před chvílí. Něco vyberte a zpracujte to. Pak vyberte další. Potom další. A takhle to opakujte donekonečna. 🙂

Nejtěžší je naučit se sbírat obsah a obecně vnímat, co všechno může být obsah. S tím jsem vám snad pomohl. Jistě vás napadnou dočista jiná témata i jiné typy obsahu, než tu zazněly. Kreativitě se meze nekladou.

A pokud by vás tvorba obsahu chytla, rozhodně doporučuji sledovat již zmíněný podcastový seriál Tvůrcast od Martina Kavky. Je boží a jistě tam najdete spoustu další inspirace.

Tvorbě obsahu zdar!

 

Podpora Časotvorba

Tomáš Vachuda
Latest posts by Tomáš Vachuda (see all)

4 thoughts on “Tvorba obsahu

  1. Hezký den, Tomáši,

    děkuji za skvělý článek. Stručně, vtipně výstižně … Nemám co bych více dodal.

    Právě se chystám k tvorbě obsahu ve formě videí (některé následně převedené do textové podoby) ohledně mé profese architekta, životního stylu, kde jsem už nasbíral také mnoho zkušeností, sport vs. práce, cestování apod.

    Článek je krásným „podtržítkem“ před začátkem.

    Ještě jednou díky a ať se stále daří
    Vítek Lopatovský

Napsat komentář