Na začátek chci poděkovat všem, kteří mi s článkem pomohli. Právní stránku i strukturu článku jsem konzultoval se specialistkou na ochranné známky Jindrou Šulcovou, která pořádá školení Braň svou značku a také se specialistkou na autorské právo Petrou Dolejšovou, která prozměnu školí na Naučmese právní základy pro grafiky. Obě školení mimochodem vřele doporučuji. Do fotobankové problematiky mě pak více zasvětil specialista na fotobanky Petr Václavek, který vede známý blog Fotobanky.cz.

 

Kdo by článek měl číst a kdo nemusí

 

Pokud loga netvoříte, žádné logo nemáte a ani žádné neplánujete poptávat, článek vám asi nic nedá. Některé části jde sice aplikovat na obecné plagiátorství v grafice či jiných oborech, ale většina článku je úzce spjatá s tvorbou log. Rozhodnutí tedy nechám na vás.

Pokud loga netvoříte, ale logo máte či nějaké plánujete poptávat, doporučuji jediné dvě kapitoly: Rada klientům a Rizika pro klienty (včetně podkapitoly Ukázkový příklad). V té první se dovíte, jak dohledávat plagiáty log a v té druhé se dovíte, co vás může čekat, pokud kradené či jinak vadné logo používáte. Ostatní kapitoly můžete ignorovat.

Pokud loga tvoříte, ale ctíte autorský zákon a ani ve snu by vás nenapadlo ukrást cizí logo anebo použít do loga grafiku z fotobanky, článek vás asi nijak neobohatí. Můžete si jej přečíst leda pro blažený pocit, že nejste sami, komu se takové chování příčí.

Čímž přicházím k hlavní cílové skupině čtenářů – k logařským hříšníkům. Jakmile se v článku objeví variace slova „vás“, mluvím k vám (vyjma kapitoly Rada klientům). Existuje vás více druhů:

A) Ti, kteří nevědí, že dělají něco špatně a při čtení posledních pár odstavců zbystřili a říkají si „Moment, cože? Já nemůžu překreslit cizí logo anebo do loga vložit symbol z fotobanky?“. Vy jste, dámy a pánové, má primární cílová skupina a článek by vám měl domluvit, abyste to nedělali spolu s odůvodněním, proč byste to neměli dělat.

B) Ti, kteří vědí, že dělají něco špatně, ale moc klidně nespí a jsou otevřeni cizím argumentům a pokud jim někdo pěkně vysvětlí, jaká rizika pro ně i jejich klienty plynou a proč se takové chování nevyplatí, možná svůj přístup přehodnotí. Vy jste má sekundární cílová skupina.

C) Ti, kteří moc dobře vědí, že porušují zákon a je jim to jedno a spí klidně, přestože parazitují na cizí práci a vystavují své klienty rizikům. Vy už jste bohužel podlehli temné straně a asi není cesty zpět a tomuto článku se jen vysmějete. Sice bych si přál, aby s vámi článek něco provedl, ale ze zkušeností vím, že to není moc pravděpodobné. Čtení vám každopádně důrazně doporučuji. Kdo ví, třeba ještě není tak pozdě.

 

O čem tedy článek bude

 

Budu se věnovat nelegálnímu používání cizích prací v logu – proč je to špatné a jaká hrozí rizika vám logotvůrcům i vašim klientům. V článku se zaměřím i na neetičnost a neprofesionalitu takového chování a sepíšu pádné důvody, proč se tak nechovat. Ukážu i nejčastější výmluvy, které od hříšníků slýchám a nabídnu na ně protiargumenty. Zmíním i mýtus o imunitě grafika a převodu odpovědnosti – mnozí si myslí, že když logo ukradnou, může mít problém pouze klient, který jej následně používá, což není pravda.

Konkrétně se bude článek točit kolem:

1. Používání grafiky z free fotobank – které v podmínkách zakazují použití do loga, anebo pouze za takových podmínek, které jsou zpravidla nesplnitelné.
2. Používání grafiky z klasických fotobank – ty též, až na výjimky, použití grafiky do loga zakazují, jak už jsem rozepsal ve starém článku.
3. Používání náhodné grafiky z  internetu, ke které nemáte potřebná práva.
4. Kradení cizích log – ať už kradení 1:1, anebo převzetí a doupravení cizího loga. Změníte-li barvu anebo táhnete-li pár křivkami, nestává se logo vaším.

Aby bylo logo legální, musí k němu jeho uživatel mít plná práva. Což se nestane, obsahuje-li logo práci třetí strany. Jedinými nezávadnými řešeními proto jsou originální práce na míru anebo nakoupení loga s exkluzivní licencí ve specializovaných logobankách nebo fotobankách.

Pozor, v článku se nebavím o náhodách. Každého napadají koncepty, které už napadly někoho jiného. To je normální. Od toho je tu ale zpětné vyhledávání obrázků, abychom si nápady kontrolovali a zjistíme-li, že nápad už někdo realizoval, holt jdeme o dům dál.

Stejně tak se nebavím o inspiraci – třeba když uvidíte symbol nakreslený jedním tahem (single line logo) a řeknete si: „Jé, tenhle styl by se hodil i pro mého klienta“, tak to je v pořádku, jelikož vás inspiroval pouze obecný styl, nikoliv konkrétní nápad. Já se tedy budu bavit čistě o zřejmém kradení, kdy se originál a dílo +- na pixel překrývají.

 

Rada klientům

 

Začnu radou pro ty z vás, kteří plánujete logo poptávat anebo již logo máte. Kromě této kapitoly doporučuji i zmíněnou kapitolu Rizika pro klienty a vřele doporučuji i článek Komu patří vaše logo od Jindry Šulcové – tento článek je prozměnu směřován vám klientům.

A nyní k radě. Budete-li poptávat logo, nejspíše budete vyhledávat designery na internetu. Jak poznáte, který designer je seriózní a loga nekrade ani nestahuje z fotobank? Následující filtr není stoprocentní, ale zatím se mi daří odhalovat plagiáty velmi úspěšně. Stejný postup, akorát s vynecháním prvního bodu, doporučuji provést i tehdy, kdy už logo máte:

1) Projděte loga, která designer prezentuje a namátkou některé z nich vyberte – ideálně ty graficky nejpropracovanější, taková se kradou nejčastěji.

2) V malování či jiném programu vyřízněte grafickou část z těchto log – zpravidla nějaký symbol. Jste-li toho schopni, doporučuji obrázek i vodorovně (klidně i svisle) zrcadlit a prohledat i tyto varianty – někteří grafici jsou totiž fikaní a symboly pro těžší dohledatelnost zrcadlí. Někteří též prohazují barvy do negativu – zvládnete-li i to, určitě vyzkoušejte.

3) Poté jděte na tyto 3 weby: Yandex, Google obrázky a TinEye a do potřebných polí tyto obrázky jeden po druhém nahrajte a spusťte vyhledávání.

To je celé. Vyskočí-li na vás téměř totožné výsledky, jděte o dům dál. Jinak by se mohlo stát, že designer stejným způsobem vytvoří logo i vám. Možná budou jiní designeři dražší, ale šetření by vás v tomto případě mohlo vyjít draho.

Nenajdete-li žádný plagiát, designera oslovte. Nicméně až budou návrhy hotové, tak je před schválením též prohledejte – chytřejší hříšníci svá nelegální loga neukazují, ale u běžných zakázek je tvoří.

Nepanikařte však, najdete-li pouze podobná loga. Log jsou miliony. Každého z nás obklopují stejné symboly a tudíž máme i podobné nápady. Pokud vám logotvůrce vytvoří jednoduché geometrické logo, dá se očekávat, že takový symbol najdete ve stovkách variací. V těchto případech obvykle nejde o krádež, jen o přílišný minimalismus. Designera jednoduše upozorněte, že podobné logo už existuje a protože nechcete riskovat, tak si přejete originálnější řešení.

Toť mé rady. Držím palce, aby vaši logotvůrci byli seriózní a nenastaly žádné komplikace – o kterých si můžete přečíst právě v kapitole Rizika pro klienty. Pokud by byl proces vyhledávání nejasný, omrkněte můj videonávod, případně mě konraktujte a já vám s dohledáním pomůžu. A teď už zpět ke grafikům.

 

Proč článek píšu

 

Protože na každém rohu vídám kradená loga anebo loga z fotobank a už ztrácím naději, že se situace zlepší. Tento článek je tedy má snaha o zastavení tohoto moru. Článek s podobným tématem už jsem psal, ale očividně musím jít více do hloubky a zdůraznit i právní stránku věci. Doufám, že článek někomu promluví do duše a že s těmito špatnostmi přestane.

Dalším důvodem je, že podobný článek jsem nikde nenašel. Seriózní grafici berou ne-kradení za samozřejmost, takže o tom nepíší. Pak ale spousta grafiků ani neví, že by se takové věci dělat neměly. A nejde jen o začátečníky. Bohužel i spousta profesionálů s 10 a více lety praxe tvoří nelegální loga a přijde jim to normální. Což je smutné.

 

Nefňukám

 

Předně bych rád řekl, že tento článek není fňukání nad tím, jak svět není fér anebo že se snad cítím být těmito hříšníky ohrožen. Naopak chci těmto hříšníkům poděkovat, jelikož díky nim za mnou chodí klienti, kteří se u nich spálili a jsou ochotni do loga investovat ještě více, jen aby bylo tentokrát pořádné – legální a na míru.

Byť jsem za tyto kšefty rád, byl bych ještě radši, kdyby se nic takového vůbec nedělo a po světě nechodili zklamaní klienti, které grafik takto obral o peníze a kteří nyní musejí znovu investovat do dalšího grafika a doufat, že teď už to klapne. Narazí-li i podruhé na zlodějíčka, je mi jich opravdu líto.

Dále jsem jako poskytoval služeb zhnusen, jak tito šejdíři vystavují klienty rizikům. Co je jim po tom, že si kradeného loga může všimnout původní autor a že budou muset (v lepším případě) logo přestat používat a investovat do rebrandingu, anebo (v horším případě) budou kromě stažení loga muset zaplatit i odškodnění, která třeba jejich byznys položí na lopatky a tím negativně ovlivní i jejich osobní životy. To už není sranda.

O fňukání tedy nejde. Pouze jako tvůrce vnímám povinnost se alespoň pokusit od nekalých praktik pročistit už tak zamořené prostředí grafického designu a především logotvorby, která to dle mého schytává nejvíce. Snažím se tedy zlepšit prostředí pro klienty i grafiky.

 

Co je špatného na užítí cizí práce do loga?

 

Kromě (snad) zřejmé neetičnosti, neprofesionality, drzosti a nezodpovědnosti vůči klientům (rizika rozeberu za chvíli) je takové chování špatné z následujících důvodů:

 

1. Fotobanky a zákon to zakazují

Předně je na tom špatně to, že to dělat vůbec nemůžete. Fotobanky to zakazují a jde-li o krádež cizího loga, tak tu zakazuje zákon. A co obrázky zdarma? Ty jsou snad ze všeho nejrizikovější, jak už napsal Petr Václavek. Navíc i tyto free fotobanky ve svých podmínkách použití do loga zakazují, anebo nastavují podmínky, které prakticky nejde dodržet.

Stejně tak jsou problémy s generátory log a portály, které nabízejí loga zdarma. Vygooglete si kauzu „logogarden theft“, což je web, který nabízí loga zdarma a už několikrát se našly desítky, teď už možná stovky obkreslených log od profesionálních designerů. Uživatelé měli radost, že měli logo zdarma, ale ve skutečnosti měli v rukou kradené logo.

Vraťme se k fotobankám. Nejlepším důkazem toho, že používat z nich grafiku do loga se nesmí je fakt, že některé fotobanky nabízejí exkluzivní licenci s tím, že zaplatíte pár stovek až tisíc dolarů za to, že grafika z fotobanky zmizí a vy se stanete jejím výhradním majitelem. Pak už grafiku do loga použít můžete. Jaký by mělo z pozice fotobank smysl nabízet tuto službu, kdyby šel do loga použít i symbol v základní či rozšířené licenci? Anebo kdyby některé fotobanky nabízely exkluzivní licenci, ale jiné fotobanky by prakticky tytéž symboly nabízely za pár dolarů?

Když si tedy dáte dvě a dvě dohromady, vyjde vám, že používat do loga grafiku z fotobank nesmíte. Nic na tom nemění ani fakt, že spousta autorů ve fotobankách nahrává symboly, které k použití do loga vybízí. To je jen jejich neznalost pravidel fotobanky. Anebo naopak pravidla moc dobře znají a pak dohledávají loga, ve kterých je jejich symbol použit bez potřebné licence a na majitele těchto log pošlou právníky. Kdo ví.

Něco pro zpestření. Kdo z vás už někde viděl tento symbol? Ten už mají stovky firem, včetně několika českých. Přitom exkluzivní licence stojí 10 000 dolarů! Jelikož tam ale obrázek stále je, licenci si zatím nikdo nekoupil a tudíž nikdo toto logo legálně používat nemůže. A hlavně – dát přes 200 000 Kč za logo? U profesionálních či státních zakázek možná, ale je nesmysl za takovou cenu koupit symbol z fotobanky, když si za stejnou anebo nižší cenu může klient nechat vytvořit profesionální logo na míru.

Navíc to nezmění nic na tom, že spousta firem si dané logo už koupila v základní licenci a (byť nelegálně) ve svém logu ho už mají. Lze tedy za 200 000 Kč vlastnit plná práva k symbolu, ale přesto nebýt unikátní, protože stejný symbol už bude mít stovka dalších firem.

 

2. Je to parazitování

Na práci s cizími zdroji je špatné též to, že si přivlastňujete cizí nápady, přiživujete se na tvůrcích, kteří jsou kreativnější než vy a chlubíte se cizím peřím. Poté vás klienti chválí, jak jste kreativní, originální a šikovní a tyto recenze si pak „hrdě“ vystavíte na web, přestože nejsou pravdivé. Jako by nestačilo, že vás živí práce, kterou jste nevymysleli, ale ještě vás za to plácají po zádech a tyto lživé recenze vám přivádějí další zákazníky. Absurdní.

 

3. Odporuje to pointě loga

Pointou loga je být unikátním identifikátorem. Tato pointa není naplněna, ukradnete-li cizí logo, anebo stáhnete-li jej z fotobanky, což mohou udělat stovky dalších designerů a tudíž po světě mohou běhat stovky firem se stejným logem. Není tedy výjimkou, že dva přímí konkurenti mají v logu stejný symbol, jelikož jejich tvůrce zkrátka oslovil stejný motiv.

 

4. Klient vás platí prakticky za nic

Vy máte možná radost, že jste za pár minut překreslili cizí logo, změnili jste název a vydělali pár tisíc, ale nechat si platit za to, že překreslíte cizí práci, je velmi drzé. Výsledná hodnota loga je navíc nulová, respektive záporná, protože s sebou nese finanční riziko pro klienta (i vás).

 

5. Klient ani neví, že mu logo nepatří

Nejhorší je, že váš klient si myslí, že je logo jeho, jenže ve skutečnosti není. Klient má ale právo vědět, odkud práce pochází. Možná se najde pár jedinců, kteří klientovi sdělí, že logo stáhli z fotobanky (už ale neřeknou, že se to dělat nesmí a jaká rizika se s tím pojí), ale takových moc není, protože by riskovali, že klient řekne, že toto řešení nechce.

Proto většina zlodějíčků mlčí a klienta ani nenapadne, že jste logo vzali odjinud. Proč by měl váš klient zpochybňovat a kontrolovat závadnost dodaného loga? Jde za vámi s důvěrou ve vaši odbornost a očekává, že dodáte kvalitní práci bez závad. Není fér tuto důvěru zneužívat.

 

6. Srážíte ceny a degradujete obor

Mnoho hříšníků nabízí loga za pár stovek –  mohou si to dovolit, pro ně je to otázka pár minut: najdou symbol, stáhnou, přidají text a voilà. Laická veřejnost pak ale nabude dojmu, že pěkné logo je vytvořené hned a tudíž nemá vysokou hodnotu. A tvůrce, kterým logo trvá pár týdnů a žádají třeba 10.000 Kč, budou klienti považovat za neschopné vydřiduchy.

Tyto praktiky navíc degradují grafický obor a hodnotu naší práce. Podobně jako neseriózní finanční poradci dehonestovali poradenství a mnoho lidí se na všechny poradce divá skrze prsty, tak podobný trend vídám bohužel i v grafickém designu a umění. Protože poškození klienti si po takových zkušenostech řeknou, že grafici jsou šmejdi. A takové výroky opravdu vídám. Nikdo ze seriózních grafiků si ale nezaslouží být házen do pytle s těmi, kteří se seriózně chovat neumějí.

 

7. Není to fér vůči skutečným designerům

Nakonec je to neférové i vůči skutečným designerům. Píšu skutečným, protože člověk, který skládá cizí prvky a výsledek označí za vlastní práci, skutečným designerem není. Design nejsou puzzle a v takovém případě výsledkem není logo, ale nelegální montáž.

Skuteční designeři třeba i desítky let pilují své schopnosti a znalosti. Skutečný designer je návrhář: navrhuje řešení problémů. Od píky, samostatně a na míru. Skuteční designeři sahají na dno kreativních sil a třeba několik týdnů skicují, než dojdou k ideálnímu řešení. A vedle toho přijde někdo, kdo jen překreslí cizí symbol, přidá text a inkasuje klidně stejnou anebo vyšší částku, než ten, kdo navrhnul logo originální. Zdá se vám to fér?

 

Jak vás to může poškodit

 

Je-li pro vás logotvorba jen dočasný výdělek a za rok už budete dělat něco jiného, je takové chování jenom špatné. Plánujete-li však být designerem dlouhodobě, tak to není jen špatné, ale i hloupé, protože dříve či později se vám takové chování vrátí i s úroky. Zvláště v době internetu si buďte jisti, že to někdo zjistí a že to sdělí světu. Co se pak stane?

 

1. Ztratíte důvěru

Takové chování vzbuzuje obavy – v čem dalším jste neseriózní? Jaké další zákony porušujete? Navíc, pokud jste práci prezentovali jako vaši, byť vaše nebyla, tak v čem dalším lžete? Možná koupíte fotku pro klientův leták, která stojí stovku a vyfakturujete 2 tisíce. Kdo ví. Každopádně žádný klient nechce být pokusným králíkem a zjišťovat vaše hranice.

 

2. Řekne to o vás nepěkné věci

Lidé rádi dedukují. Z vašeho chování vydedukují například:

• Že nejste dostatečně kreativní a originální, abyste přišli s vlastními nápady.
• Že nemáte přidanou hodnotu – přejímat cizí práci umí každý.
• Že jste amatéři a nemáte dostatek zkušeností a schopností k vytvoření vlastního řešení.
• Že jste líní, máte slabou pracovní etiku a nechce se vám babrat s originálním návrhem.
• Že jste nepoctiví, nečestní, neetičtí a nerespektujete duševní vlastnictví jiných autorů.
• Že jste neseriózní a neprofesionální a jde vám jen o prachy, které si ani nezasloužíte.
• Že jste nezodpovědní, když bez ostychu vystavujete klienta riziku.
• Že pro vás klient není důležitý a nestojí vám za námahu věnovat čas řešení na míru.

 

3. Ztratíte reputaci a respekt

Bude to velká rána pro vaši reputaci a vezme vám to kredit a pravděpodobně i potenciální či i některé stálé klienty. Určitě nechcete, aby si vás pamatovali jako toho, kdo kopíruje ostatní. Chcete-li být respektováni, respektujte ostatní – včetně jejich duševního vlastnictví. Tvořte originální práci a lidé budou respektovat ji i vás.

 

4. Přichází méně doporučení

Pokud klient zjistí, že jste logo stáhli odjinud, už vás nikomu nedoporučí. To je problém, protože doporučení fungují jako řetězová reakce: klient vás doporučí někomu, ten zase někomu, ten dalšímu a tak dále. U solidních designerů je po několika letech tato řetězová reakce prakticky nezastavitelná. U nesolidních ale začne utichat a třeba i zcela vyhasne.

 

5. Lidé z vás mají srandu

Progooglete si kauzy loga Třince anebo Náchodu. Nejen designeři, ale i laická veřejnost se použití symbolu z fotobanky vysmáli. Především kvůli vysoké ceně, které za loga tato města zaplatila, ale též i kvůli neserióznosti a neschopnosti tvůrců přijít s něčím vlastním. Takovou image v očích ostatních jistě nechcete.

 

6. Klienti se na vás naštvou a o zakázku přijdete

Přišlo za mnou už několik klientů, kterým tvořil logo někdo jiný a kteří během zakázky (či po jejím ukončení) zjistili, že je odněkud stažené. To je naštvalo, spolupráci ihned ukončili a šli hledat někoho serióznějšího. Grafik tak přišel o referenci, která mohla přivádět další zákazníky – především pokud se jednalo o projekt, který se pěkně rozrostl a dnes logo znají desetitisíce lidí.

 

7. Méně vyděláte

Vězte, že všechny vypsané problémy ovlivní i vaši finanční situaci. Méně důvěry = méně zakázek. Méně respektu = méně zakázek. Méně doporučení… a tak dále. Neberte to na lehkou váhu. Nemá smysl kvůli pár jednorázovkám riskovat velký propad budoucích výdělků.

Mýtus o převodu odpovědnosti a imunitě grafika

 

Od mnoha grafiků jsem slyšel, že když jim dorazí nelegální zadání – třeba překreslit cizí logo – tak se s klienty jednoduše dohodnou, že případné problémy bere na své triko klient. V ideálním případě by taková dohoda neměla ani nikoho napadnout. Solidní grafik zakázku odmítne a klientovi vysvětlí, v čem je problém. Ti méně seriózní bohužel navrhnou převod odpovědnosti a ti nejméně seriózní si ani s ničím takovým hlavu nelámou a dají se do práce.

Je-li prozměnu seriózní klient, který jen nevěděl, že se to nesmí, tak rázem zpozorní a zeptá se, o jakých rizicích mluvíte. Vy byste mu je měli vysvětlit a on by měl vycouvat a říct: „To jsem nevěděl. V tom případě prosím o návrh originálního řešení.“ Pokud by však na převod rizik kývnul, znamená to, že je ochoten porušovat zákon a že se o seriózního klienta nejedná. A jakmile se sejde neseriózní grafik s neseriózním klientem, začnou se dít špatné věci.

Že je něco špatně ale mnohým hříšníkům žíly netrhá. Proto jsem začal zkoumat, zda je převod odpovědnosti vůbec ze zákona možný. Google nic nenašel, tak jsem se zeptal specialistky na autorské právo Petry Dolejšové a cituji:

Odpovědnost, kterou máte podle zákona, nikdy nemůžete jen tak převést smluvně na někoho jiného. Většina klientů to řeší tak, že se ve smlouvě zaváže, že v případě, že dojde na nějaký průšvih, ten průšvih pak zpětně vykompenzuje, ale s ohledem na současný občanský zákoník jsou tyto dohody neplatné – jsou proti dobrým mravům. Takže ano, ve smlouvách tohle najdete, ale tato ujednání mají cenu tak toho popsaného papíru.

S tím úzce souvisí představa, že problémy může mít jen klient a že grafici mohou porušovat zákon, jak se jim zachce. Nemohou – viz další odpověď Petry:

Grafik má problém vždy – je vždycky na původním autorovi, aby si vybral, po kom půjde – může jít po grafikovi i po tom, kdo vykradené logo používá – protože jak grafik, tak ten uživatel autorské dílo užil (v právním slova smyslu) bez řádné licence nebo souhlasu – oba dva tedy porušují autorská práva, proti oběma je možný postih a záleží vždy na autorovi, po kom se mu bude chtít jít.

Zkrátka a dobře – i vy jste porušili zákon, i vás mohou čekat problémy a žádná smlouva vás nezbaví právní odpovědnosti.

 

Rizika pro klienty

 

Pro vás jakožto tvůrce je to jedna zakázka v moři dalších, ale pro klienta je to často životní byznys, který nemáte právo vystavovat riziku jen proto, že je to pro vás pohodlnější.

Většina asi chápe, že krást loga je protizákonné a tudíž rizikové. Zaměřím se proto na loga z fotobank, což pro mnohé šedá zóna a sami klienti si často řeknou, že by do loga chtěli vybraný symbol z fotobanky. Jelikož je ale takové užití fotobankou zakázáno, není riziko o moc menší. Viz odpovědi Jindry a Petry, jejichž princip se dá aplikovat i na kradená loga.

 

Jindra:

I loga ve fotobankách mají svého autora – když je fotobanka založená podle práva státu, ve kterém je autorské právo nepřevoditelné (jako třeba u nás), autorská práva drží stále ten autor a ten se může zneužití svého práva bránit. Mimo jiné tím, že

 

a) bude požadovat okamžité zdržení se užívání loga na všech materiálech

b) bude chtít náhradu škody, přiměřené zadostiučinění a bezdůvodné obohacení

c) bude se bránit proti registraci takového loga jako ochranné známky

d) může napadnout už zapsanou ochrannou známku a dosáhnout jejího zneplatnění (na ni se pak kouká, jakoby vůbec nebyla zapsána)

 

Petra:

Porušení pravidel fotobanky může být postihnutelné podle zákona – třeba podle nekalé soutěže – pokud samotné porušení je tak zásadní, že se dá říct, že je proti tzv. „ dobrým mravům“.

 

Nekalá soutěž: to je obecně poškozující chování proti dobrým mravům v byznysu. Soudy nám jasně řekly, že i vykrádání autorských práv je takovým jednáním, které je nekalou soutěží. Za nekalou soutěž Vás může jako podnikatele napadnout:

 

a) Vaše konkurence – pokud advokátní kancelář Právník s.r.o. vykrade logo a bude ho používat, může ji moje advokátní kancelář zažalovat bez ohledu na to, jestli je logo naše nebo ho navrhl někdo cizí. Jsem konkurent této nezbedné kanceláře a jen prokážu, že páchají zlo.

b) Tvůrce prvotního loga – autor.

 

Takže odpověď: Ano, autor může zažalovat společnost za porušení autorských práv + nekalou soutěž.

Petra má advokátní mlčenlivost, takže nemohla být konkrétní, ale podělila se o obecnou informaci, že zastupuje několik grafických studií a všechny případy, které řešila, skončily mimosoudní dohodou – obě strany udělaly ústupek ze svých nároků a dohodly se na náhradě škody a stažení loga, případně na zaplacení licence. Klienti se tedy vyhnuli soudům, ale přesto nastaly nepříjemnosti. Rizika jsou tedy reálná. Narazil jsem i na jednu tematickou diplomovou práci, ve které si o rizicích můžete přečíst více (zejm. na stranách 35-37).

 

Ukázkový příklad

 

Řekněme, že vzniklo nelegální logo pro frančízu. Klient si registroval ochrannou známku (5000 Kč) a po roce si jeho konkurence všimla, že logo obsahuje cizí práci. Klienta nabonzují a ochranná známka se zneplatní. Tato konkurence dost možná dohledá i původního autora a dá mu tip, že jeho dílo bylo narušeno. Autor se naštve a chce proplatit náhradu škody a zadostiučinění. Zda by šlo o nižší tisíce anebo vyšší desetitisíce, těžko říct. A pokud by se věc dostala k soudu kvůli nekalé soutěži, přijde další finanční, časová (i psychická) ztráta.

Tím ale problémy nekončí. Logo se musí stáhnout z oběhu – jenže logo je všude: webové stránky, internetová reklama včetně obrandovaných příspěvků na sociálních sítích, propagačnní materiály, vizitky, krabice, etikety, cenovky, ceníky, vouchery, trička, čepice, ubrousky, kelímky na kávu a v neposlední řadě design stánků, světelná tabule v prodejně, výloha a též i logem obrandovaný design interiéru. Dovedete si představit náklady na redesign? K tomu přičtěte cenu za nové logo a dalších 5000 Kč za novou ochrannou známku.

Navíc by redesign zmátl zákazníky, kteří by se pídili po tom proč se redesign konal. Časem by jistě zjistili pravý důvod, který by se provalil a to by vzbudilo nedůvěru a pochybnosti o serióznosti klienta – když si nedokáže ohlídat dodavatele loga, jak asi hlídá jiné dodavatele? To by vedlo ke ztrátě důvěry části zákazníků a i to by v důsledku mělo finanční dopady.

Snad se tedy shodneme na tom, že takové chování je velmi nezodpovědné a nefér. Nikdo nemá právo klienty takovým rizikům vystavovat. Ano, jde-li o menší projekt, náklady na redesign by byly nižší, ale rizika spojená s porušením autorských práv zůstávají. A zejména u menšího projektu by mohla být tato rizika likvidační.

 

Oblíbené výmluvy

 

To nikdo nezjistí – Zjistí

Nejčastější výmluva zní: „Je nízká pravděpodobnost, že to někdo odhalí.“ Nízká pravděpodobnost, také pravděpodobnost. Nespoléhejte na to, že zrovna vám to projde. Třeba ano, třeba ne. Nejste hráči rulety, klient vás platí za solidní a bezrizikovou službu.

Co se týče zjistitelnosti, tak každým dnem se zlepšují algoritmy zpětného vyhledávání obrázků. Spousta autorů svá loga anebo grafiku z fotobank průběžně kontroluje a věřte, že je často otázkou pár vteřin, než Yandex, Google anebo Tineye plagiát dohledají. A nezáleží, že jde o autora z druhého konce světa, internet nezná bariéry. Též nezapomeňte, že autorská díla jsou chráněná mezinárodně.

Navíc každý, kdo delší čas tvoří loga či ilustrace, na první pohled plagiáty pozná. Vypadá-li většina vašich log spíše amatérsky – slabší nápady, práce pouze se základními tvary apod. – tak když se mezi nimi objeví logo technicky, esteticky i nápadem propracované, působí jako nový Bugatti Veyron na vrakovišti – prostě víte, že tam nepatří.

Vytvoříte-li tedy nelegální logo, není otázkou zda to někdo zjistí, ale kdy to někdo zjistí. Zejména bude-li se logo registrovat jako ochranná známka, bude se provádět rešerše a dělá-li ji schopný člověk, věřte, že nelegalitu loga odhalí.

 

Pro malý projekt to nevadí – Vadí

Častou obhajobou je, že není nic špatného použít logo s fotobanky či ukrást cizí logo pro menší projekt. Zaprvé i z něj se může stát velký projekt, který by si rád zaregistroval ochrannou známku. A zadruhé, porušení licence či přímo autorského zákona je nelegální, ať je projekt jakkoli velký – ve všech případech mohou přijít zmíněné postihy.

 

Moc to hrotíš – Ani ne..

„Moc to hrotíš“ anebo „moc to řešíš“ jsou velmi časté reakce. Doporučte i klientovi, aby jeho právník takto zareagoval na případnou žalobu. Třeba to klapne a poškozený autor řekne: „Máte pravdu, jde jen o porušení mého duševního vlastnictví a obírání o mé peníze, které bych býval dostal, kdybych logo licencoval sám. Nebudu to tedy hrotit.“

 

Kde není žalobce, není ani soudce – On se nějaký najde

Věřte, že stále existuje spousta férových lidí, které narušování autorského práva irituje a kteří rádi kontaktují původního autorova. Navíc jak jsem již citoval Petru v kapitole Rizika pro klienty, žalovat ani nemusí autor – za nekalou soutěž může firmu žalovat i konkurent.

 

Chtěl to klient – Klient je víc než zákon?

Náš klient = náš pán. Je chvályhodné, že mnozí staví klientovo přání tak vysoko, ale neobhajuje to porušování zákona. Co kdyby po vás chtěl ukrást televizi, též po tom skočíte? Vaší reakcí nemá být slepé vykonání toho, oč klient žádá, nýbrž vysvětlení, proč to vykonat nemůžete. Naší povinností je klienty vzdělávat, protože více vzdělaných klientů = více seriózních zakázek pro nás všechny. Když jsem toto ale řekl člověku, který se na „chtěl to klient“ vymlouval, odpověděl mi:

„Kdysi jsem se s klientama dohadoval stejně jako ty se mnou. Výsledek byl ale takový, že jsem neměl co jíst 😀 a oni mi řekli že všechno jenom komplikuji a nakonec to udělala první tiskárna po cestě z mé kanceláře. Řeknu každému svůj názor například tady jsem původně navrhoval něco úplně jiného, ale když klient ví co chce a nedá si říct, tak se s ním hádat nebudu a udělám mu přesně to co chce (navíc když neumí moc dobře česky).“

Tohle mi řekl člověk s 10letou praxí. Výmluvy v této odpovědi o grafikovi mnoho vypovídají:

1. Že legální prací si nevydělá. Nouze o zakázky ale neomlouvá porušování zákona.
2. Že nedokázal podat pádné protiargumenty na odpověď, že to jenom komplikuje. Z vlastních zkušeností vím, že klienti si téměř vždy domluvit nechají.
3. Že je spíše robot, který splní každý úkol, než designer, který navrhne solidní řešení na míru.
4. Též to vypovídá o jeho integritě. Máme tu sice zákon, který by docela rád dodržoval, ale když si klient nedá říct, tak ho tedy poruší.

 

Ale když to upravím… – I tak je to porušení zákona

 „Ale když ten obrázek trochu doupravím, posunu nějaký píxel a změním barvu, tak jak mi dokážou, že to není náhoda?“

Podobné argumenty vídám nejen u kradení log, ale i jiných autorských děl. Tito lidé kličkují a hledají obhajoby, že je to v pohodě. V pohodě to ale není a i když posunete pár pixelů a změníte barvu, jde poznat, že se jedná o napodobeninu díla, respektive dílo odvozené (derivative work) a copyrightu původního autora neuniknete a logo se tudíž nestane vaším. Dostatečné doupravení tedy neexistuje.

Autorské dílo jde navíc zpracovat anebo upravit jen se souhlasem autora (a toto svolení dozajista nedostanete). A to platí jak v zahraničí, tak i u nás – viz Autorský zákon, 121/2000 Sb. §11:

(3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak.

Mimochodem z podobných důvodů se doporučuji vyhýbat i oblíbeným vektorizacím log, protože i to je zásah do díla, jelikož výsledek nikdy nebude přesně 1:1 vůči originálu.

 

Klient měl nízký rozpočet – To není váš problém

Mnoho designerů sáhne po logách z fotobank anebo po kradení cizích log tehdy, když chtějí pomoct klientovi, který má nízký rozpočet a tudíž si nemohou dovolit trávit čas řešením na míru. Nikdo vám nebude vyčítat, když zakázku odmítnete. Nemusíte obsloužit všechny. Tvořte kvalitní práci a nemá-li na vás někdo rozpočet, není to váš problém.

Chcete-li klientům pomoct, doporučte jim, ať si zatím vytvoří třeba jen dočasné textové logo a ať zainvestují do kvalitního loga tehdy, až na něj rozpočet mít budou. Tím, že klientovi dodáte vadné logo, které mu může přivést finanční i jiné problémy, mu nijak nepomůžete.

 

Proč to nechápu…

 

Vybrali jsme si krásný obor. Máme možnost utrhnout se ze řetězu kreativity a zanechat ve vesmíru nějakou stopu. Motorem kreativců je vyzývat status quo – přicházet s něčím novým, vše zpochybňovat a navrhovat odlišná řešení. Jednou ze základních potřeb kreativců je tedy potřeba odlišení. A naplňování této potřeby přináší radost. Proč do oboru tedy někdo vstupuje, když pak netvoří, nýbrž jen zneužívá práce odstatních a tuto radost si neužívá?

Dále nepochopím, jak někdo může s klidem na duši chodit světěm s vědomím, že žije z plodů cizí práce. Červenám se studem jen při snaze si to představit. Proč nejde tvořit vlastní práci a pohybovat se v rámci zákona? Ostatním to funguje. Stačí se jen řídit jednoduchými pravidly: nekopírujte ostatní, vše tvořte sami a výsledky prožeňte zpětným vyhledáváním, abyste zjistili, že už takové logo neexistuje. Pokud neexistuje, odprezentujte logo klientovi. Pokud ano, vymyslete řešení jiné. Jednoduché.

Nechápu ani ignoraci rizik – proč by někdo dobrovolně sebe i klienta vystavoval zmíněným rizikům. Já bych nemohl usnout s pocitem, že zítra může napsat zhrzený klient, kterého kontaktovali právnici. Anebo, v možná horším případě, že mě někdo další den na internetu veřejně odhalí jako člověka, který krade cizí loga a tím mi poškodí dobré jméno.

Nechápu ani absenci empatie. Každý tvůrce by měl mít kodex, který obsahuje empatii vůči ostatním tvůrcům a nedovolí mu na nich parazitovat. Jen si představte, že byste věnovali spoustu času, nervů a úsilí vytvoření kreativního loga a pak byste našli jeho kopii. Prostě by jej někdo překreslil, změnil text a pěkně na tom vydělal. Jak byste se cítili?

A hlavně nechápu, proč se připravovat o to nejlepší – o ten nefalšovaný tvůrčí pocit. O ten krásnej pocit, když po dlouhých hodinách zoufalého skicování dojdete k tomu dokonalému heuréka nápadu, když ho pak ladíte přes pauzáky k dokonalosti, pak pečlivě převádíte do vektorů a nakonec si můžete spokojeně říct „jo, to se mi povedlo“ a hrdě si práci vystavit do portfolia a ukázat ostatním. Proč se těchto pocitů vzdávat?

 

Závěr

 

Ano, v dnešním světě je to těžké. Grafických prvků je vymyšleno snad nekonečno. To ale neznamená, že vzdáte vymýšlení už na začátku. Cizí práci využívají jen srabi. Mějte odvahu, vezměte papír, tužku, skicujte, skicujte a ještě více skicujte, stimulujte svou kreativitu a uvidíte, že k něčemu skvělému časem dojdete.

Nebude to hned, ale výsledná práce bude vaše. Tvorba originální práce je sice náročnější, ale odměnou vám bude přenádherný pocit naplnění, který vám žádná krádež nedá. A věřte mi, že nechcete-li vyhořet, tak tyto pocity potřebujete. A nebude-li vás práce naplňovat, odrazí se to i na její kvalitě a klienti dají přednost jiným tvůrcům, u kterých vidí zápal pro věc.

Všem férovým tvůrcům fandím a doufám, že budete spolu se mnou proti zmíněným hříšníkům bojovat – třeba sdílením tohoto článku. 🙂 Čím lépe se nám bude dařit promlouvat jim do duše, tím příznivější pracovní prostředí pro nás všechny vytvoříme.

Férovému jednání zdar