Poznání sebe sama je počátkem vší moudrosti. – Aristoteles

Váháte, kam v životě směřovat? Chcete změnit kariéru, ale nevíte, co vlastně dělat? Chybí vám v práci smysl? Nebo ho vidíte, ale už vás nenaplňuje tak, jako dříve? Nebo smysl nehledáte a stačí vám najít něco, co vás bude konečně bavit? Nebo je vám práce ukradená a chcete se realizovat ve volném čase, jenže si nemůžete vybrat, v čem se realizovat?

Pokud jste na něco odpověděli ano, tak je tento článek právě pro vás.

Jelikož to bude dlouhé, tak jsem vám připravil i e-bookovou verzi (95 stran). Jak interaktivní PDF, tak i formáty pro čtečky (MOBI, EPUB, AZW). Celý balík si stáhněte ZDE (aktualizace 5.1.2023).

A teď už k tématu. S čím vám pomohu? Najít směr pomocí sebepoznání. Teď se nejspíš někteří vyděsili, ale bez sebepoznání to bohužel nejde. Spousta lidí se snaží najít, co chtějí od práce i od života, aniž by věděli, kdo jsou. To je jako se snažit vybrat dokonalý dárek pro člověka, kterého vidíte poprvé. Těžko se trefíte. Ale jakmile začnete lépe poznávat jeho charakter, zájmy, vášně a touhy, tak už něco vymyslíte. Možná se ten dokonalý dárek vyloženě nabídne.

S prací i životem je to stejné. Chcete-li najít anebo si vytvořit ideální práci a život, musíte se poznat. Když se zaměřím na práci, která zajímá asi většinu z vás, tak jsem odhalil těchto 7 parametrů ideální práce:

1. Navazuje na naši identitu – pak nám ta práce sedne, sladíme se s ní a realizujeme se v ní.
2. Vyhovuje nám – splňuje naše preference, jsme ve svém živlu, takže se při ní cítíme dobře.
3. Baví nás proces i výsledek – většinou je to zábava, byť někdy bolestivá, ale stojí to za to.
4. Jde nám – zapojujeme své silné stránky, které navíc nadále zlepšujeme, což nám činí radost.
5. Je pro nás důležitá – rezonuje s našimi hodnotami, což nás hluboce uspokojuje.
6. Dává nám smysl – cítíme, že je to naše poslání a následování tohoto poslání nás naplňuje.
7. Je srovnaná s životní vizí – umožňuje nastolit rovnováhu a nebrání nám žít tak, jak chceme.

A abychom mohli splnit tyto parametry, musíme poznat tu část sebe sama, na kterou ty parametry navazují. Ty části jsem pojmenoval následovně (slouží i jako proklikávací rozcestník):

1. Jsem
2. Preferuji
3. Miluji
4. Vynikám
5. Potřebuji
6. Musím
7. Chci

Jakmile si to vše ujasníte, tak už si budete moct složit svou ideální práci jako puzzle.

 

Úvod do sebepoznání

 

Jak se poznat? Stejně jako když poznáváte ostatní lidi. Trávíte s nimi čas, bavíte se a ptáte se. To uděláte sami se sebou. Potřebujete trávit čas o samotě, povídat si sami se sebou a pokládat si spoustu otázek. Později se o svém poznání můžete pobavit s ostatními, ale začít musíte sami.

Možná si říkáte to, co jsem si říkal nedávno i já: vždyť se znám. No, řeknu to takhle. Pokud po tolika letech nevíte, co od života chcete, tak se neznáte. Já se až do letošního roku vyhýbal všem sebepoznávacím cvičením a otázkám (výjimkou je rekapitulovací a plánovací Year Compass). Přišlo mi to jako ztráta času. Už mnohokrát jsem cestoval na vlastní pěst, což mi umožnilo strávit několik týdnů ve své hlavě. Tudíž už se přeci musím znát dobře a nepotřebuji to převádět do slov.

Když jsem se ale letos poprvé naplno ponořil do sebepoznání, tak jsem uviděl, jak povrchní byly mé představy o tom, kdo jsem. Dobře, něco už jsem věděl. Ale mnoho věcí byly jen masky či navyknuté představy, které už dávno nebyly pravdou. Což jsem zjistil až když jsem hluboce dumal nad spoustou otázek. Někdy to trvalo hodiny, ale za odměnu jsem poznal, kdo doopravdy jsem. A stojím si za tím, že nikdy se nepoznáme tak dobře, jako při systematické sebeanalýze pomocí kvalitních otázek.

A právě s touto analýzou vám chci pomoct. Nebojte. I když to nebude snadné, mělo by vás to bavit. Pokud jste se, jako já, vždy věnovali jen seberozvoji a nikoli sebepoznání, měli byste cítit podobně skvělé emoce. Pro mě to bylo neskutečně naplňující. Čím více jsem se přibližoval k jádru sebe sama, tím více jsem se cítil naživu. I kdybych výsledky analýzy nevyužil, jsem rád, že jsem tím prošel. Snad budete rádi i vy.

 

Vstupní test: Mám se vůbec měnit?

 

Pokud zatím váháte, zda svou práci změnit, tak nabídnu pár otázek, které vám pomohou si to ujasnit:

• Jaké máte pocity z představy, že děláte tuto práci až do konce života? Nadšení nebo děs?
• Dělali byste tu práci, i kdybyste vyhráli v loterii? Nebo byste na práci rychle zapomněli?
• Dělali byste tu práci, i kdybyste zjistili, že vám zbývá už jen rok života?
• Jak se obvykle cítíte na konci práce? Je to hurá, je konec! nebo achjo, už je konec?
• Jak moc jste natěšení na práci na konci víkendu či po delší dovolené?
• Naplňuje vás představa, že jste dosáhli ultimátního úspěchu ve vašem oboru?

Také doporučuji web Posvitsi.cz. Mrkněte na otázky tykající se spokojenosti v práci a smysluplnosti v životě. To vám pomůže odhalit, zda je vám dobře v práci a životě, který už máte, nebo zda je skutečně čas na změnu.

Nutno říct, že pochybnosti často souvisejí se ztrátou motivace. A ztráta motivace, tedy ztráta chuti k práci, je často jen převlečená únava. Jedním z projevů únavy je totiž nechuť k té činnosti, co nás unavila, zejména pokud se jí věnujeme dlouho v kuse. A protože práce hlavou má limit asi 4 hodiny denně (jak jsem vysvětloval v přednášce Chytrá práce) a protože se únava mezi dny hromadí, tak je nevyhnutelné, že když pracujeme 8 hodin denně, tak se dříve či později vyčerpáme a ztratíme chuť se té práci věnovat.

Proto je ideální sledovat své pocity po delším odpočinku. Jste odpočatější a tudíž odhalíte skutečnou chuť do práce. Bohužel často ani víkend nestačí k odbourání nahromaděné únavy. Někdy ani delší dovolená. Ale nic lepšího člověk obvykle nezažije. Zkuste tedy zavzpomínat, jak se cítíte na konci letní či vánoční dovolené. Pokud se těšíte do práce a na to, jak svou dobitou energii využijete pro něco produktivního, tak to myslím znamená, že nepotřebujete změnit práci, ale jen zkrátit pracovní den či týden. Nebo aspoň kvalitněji odpočívat. Na druhou stranu to, že vás práce baví, neznamená, že by vás jiná práce nemohla bavit ještě více. Pokud stále cítíte, že tam venku je něco lepšího, směle pokračujte ve čtení.

Jak to mám já? Já třeba posledních více jak 10 let miloval grafiku a loga. Ostatní mi záviděli, jaký jsem šťastlivec, že jsem našel to své. A cítil jsem se tak. Ještě před pár lety jsem si dokázal představit, že budu designerem až do smrti. I kdybych žil krátce, stejně bych (vedle užívání si života) tvořil do posledních dnů, protože mi tvorba dělá radost. Snil jsem o tom, jak budu profesně růst a že se vypracuju na nejlepšího logotvůrce v ČR a možná i na světě. A dělal bych to i zadarmo. Teď se mnou ale ta představa vůbec nehne. Vlastně mě děsí, protože cítím, že bych život věnoval něčemu, co dělat nemám.

To protože když jsem začal psát knihu o zdraví, výkonnosti a volném čase, tak mě ta témata zcela pohltila a uviděl jsem obrovský rozdíl v pocitu radosti a naplnění. A postupně mi došlo, že moje největší přidaná hodnota není grafika ani loga. Že mé poslání je jinde. Že už nechci pomáhat jednotlivcům zlepžit byznys, ale tisícům lidí zlepšit život.

Ne že bych ztratil vášeň pro loga. Je to jako proměna zdraví. Netušíte, jak skvěle se můžete cítit, dokud nezažijete kontrast. A dokud neprovedete další změnu, tak znovu netušíte, o jak moc lépe se můžete cítit. Já prošel několika proměnami zdraví a pokaždé jsem se cítil na vrcholu, ale pak jsem uviděl, že to vrchol nebyl. Kdybych se vrátil do starého těla, tak se stále cítím skvěle – jen by zeslábl ten relativní pocit skvělosti, který si vztahuju k tomu, jak se cítím dnes.

A totéž se mi stalo u log. Stále mě naplňují, ale zjistil jsem, že jiné věci mě naplňují ještě více. A proto jsem si řekl, že si po dopsání první verze knihy si ujasním, co chci dělat. A když už jsem si to ujasňoval, tak jsem pro vás napsal tento článek, abych pomohl i vám.

 

Poslední rady před začátkem

 

Své odpovědi si zapisujte. Je jedno kam. Pak se v nich snáze zorientujete.

Odpovídejte upřímně. Snažte se neřešit, co by na to řekli ostatní ani co se považuje za normální.

Neodpovídejte na moc otázek najednou. Vždy si vyberte jednu či pár otázek a nad těmi dumejte.

Neciťte povinnost odpovědět na vše. Přeskočte vše, co vám nedává smysl.

Ideální je přemýšlet ráno. Máte čerstvou hlavu a zatím vás ostatní neovlivnili svými myšlenkami.

Jděte do přírody. Nebo se procházejte doma. Chození rozproudí myšlení i nalézání skrytých souvislostí.

Využijte podvědomí. Zkuste si nějakou otázku položit před jídlem, před cvičením či před spaním a pak na ni zapomeňte. Podvědomí ji bude řešit i nadále a jakmile ji vyřeší, tak odpověď předá vašemu vědomí.

Pokud nemůžete být o samotě, berte si ty otázky třeba do sprchy. Tam snad to soukromí mít budete.

Nemáte-li delší úseky času na přemýšlení, tak se k otázkám vracejte průběžně. Napište si je na nástěnku, na zrcadlo, nebo na lísteček na lednici. A vždy, když tu otázku uvidíte, tak nad ní pár minut dumejte.

Směle přeskakujte mé příklady. Přidal jsem je jen abyste viděli, jak nad tím přemýšlím a třeba vás lépe nasměroval k vlastním odpovědím. Pokud si ale vystačíte sami a já vás nezajímám, tak mě ignorujte.

 

1. Jsem

V prvním kroce zjistíte, kdo jste. Jaké jsou vaše přirozené vlastnosti, charakter a povaha. Díky tomu získáte i povědomí o tom, jaké parametry by měla mít vaše práce, abyste při ní mohli být sami sebou. A kdybyste to náhodou neuviděli teď, tak to uvidíte v dalších krocích, kde na tuto část sebepoznání navážeme.

Jelikož je těžké popsat sebe sama, tak pomáhá, když se opřete o osobnostní testy a typologie. Ty vám ukážou, z jakých úhlů o sobě a svých vlastnostech přemýšlet a jak tyto vlastnosti pojmenovat a strukturovat. Později můžete navázat vlastním přemýšlením a definici sebe sama si upřesnit.

Také se můžete bavit s ostatními a ptát se, jak vás vnímají a srovnat to s tím, co si myslíte vy. Téměř jistě uvidíte nějaký rozpor, protože většina z nás cenzuruje své chování pro dobro udržení společenské masky. Na druhou stranu ostatní vidí i to, co nevidíme. Nějaké chování nám přijde normální, ale ostatní to vidí jinak. Proto je dobré protnout obojí: sebeanalýzu i analýzu od ostatních. Já vám pomůžu s tím prvním.

 

Testy osobnosti

 

Osobnostní testy jsou skvělé pro rámcové zjištění, kdo jste. Zpravidla vás změří v nějakých dimenzích anebo určí, kde se nacházíte na nějaké škále. Také popíšou, v čem se lišíte od ostatních z hlediska četnosti či intenzity pocitů, myšlenek a chování. Testů existuje spousta. Já vyberu dva, co mi přijdou nejlepší.

Předně, žádné testy dělat nemusíte, klidně si jen čtěte defice a podtrhávejte si, co s vámi rezonuje a co vám přijde, že na vás sedne. Pokud ale do testů půjdete, radím vám:

Vnímejte, co se otázkou asi myslí, spíše než jaká konkrétní slova tu otázku tvoří. Některé otázky mi přijdou zvláštní, ale vím, kam tím směřují a tak odpovím tak, jak si myslím, že chtějí, abych odpověděl.

Výsledky testů si ukládejte a na konci si pročtěte výsledky všech testů a seskupte podobné definice. Díky tomu uvidíte, že některé skupiny jsou rozsáhlejší než jiné a možná v nich odhalíte silné stránky.

Všímejte si, na které otázky odpovídáte okamžitě. Kde si říkáte no to je přeci jasný. To je nápověda, že to je pro vás důležité a že se v tom možná ukrývá nějaká vaše silná hodnota či vášeň. A teď už ty testy.

 

IPIP-NEO

 

Jako odrazový můstek doporučuji test IPIP-NEO. Má více než 20letou historii a vychází z pětifaktorového modelu osobnosti (Big Five), což je nejčastěji využívané měřidlo, které strukturuje osobnostní rysy do 5 domén a dalších 6 pod-domén (zdroje: 1, 2, 3):

Neuroticismus: úzkostnost, hněvivost, depresivnost, rozpačitost, impulzivnost a zranitelnost

Extraverze: vřelost, družnost, asertivita, aktivnost, vyhledávání vzrušení a veselost

Otevřenost zkušenostem: představivost, estetické prožívání, emotivnost, dobrodružnost, intelektuálnost a liberalismus

Přívětivost: důvěra v ostatní, morálka, altruismus, spolupráce, skromnost a soucit

Svědomitost: důvěra ve své schopnosti (self-efficacy), uspořádanost, zodpovědnost, cílevědomost, sebedisciplína a rozvážnost.

Základní verze testu nabízí 120 otázek. Můžete je vyplnit tady anebo tady. Test je bohužel jen v angličtině. Pokud angličtinou nevládnete, zkuste testem projít s někým, kdo vám otázky přeloží, nebo s pomocí online překladače. Stojí to za to. Dostanete report, který vás změří v každé doméně i pod-doméně a pak vám vysvětlí, co ta zjištění znamenají.

Kdyby vám to za to ale nestálo, zkuste aspoň český test Big Five tady anebo tady. Kvalita je ale slabší. Případně se jen zamyslete nad každou dimenzí a přemýšlejte, kde se zhruba nacházíte na pomyslné škále od 0 % do 100 %. Třeba introverze vs. extraverze, otevřenost vs. uzavřenost atd. Pro základní zhodnocení to stačí.

Co jsem zjistil já? Že mám nejsilnější tyto pod-domény:

• Sebedisciplína (99 %) – vydržím u náročných či nepříjemných úkolů, dokud je nedokončím.
• Důvěra v mé schopnosti (97 %) – víra, že mé znalosti a vůle stačí k dosáhnutí úspěchu.
• Rozvážnost (96 %) – věnuji čas promýšlení všech možností, než začnu konat.
• Cílevědomost (91 %) – tvrdě usiluji o dosáhnutí výjimečnosti a cítím, že někam směřuji.
• Altruismus (89 %) – pomáhání ostatním mě upřímně uspokojuje a naplňuje.
• Představivost (89 %) – realita je pro mě obyčejná, proto si fantazií vytvářím zajímavější svět.
• Uspořádanost (87 %) – jsem organizovaný a rád žiju v souladu s rutinami a harmonogramem.
• Intelektuálnost (87 %) – rád si hraju s myšlenkami a jsem otevřený netradičním nápadům.
• Veselost (84 %) – zažívám spoustu pozitivních pocitů včetně štěstí, nadšení a optimismu.

A naopak nejslabší mám celou doménu neuroticismu. Což je dobrá zpráva: jsem emočně stabilní. Jsem obvykle v klidu, jen tak mě něco nenaštve, vyhýbají se mi deprese a nejsem impulzivní. Kromě toho mi vyšla slabá družnost (29 %) – mám tendenci cítit se zahlcený, když jsem uprostřed velkého davu. Ne že bych neměl rád lidi, ale mnohem více potřebuji soukromí, případně chci být jen s pár lidmi.

I když mi nesedly některé detaily v rámci hlubších definic, tak rámcově ten celkový verdikt přijímám.

Co z toho plyne pro hledání ideální práce? Ze slabé družnosti plyne, že nebudu tvořit eventy pro tisíce lidí. Ani se nebudu hromadně setkávat s lidmi, ale spíše budu pomáhat jednotlivcům. Nebo že budu pracovat o samotě a pomáhat na dálku. Altruismus mě vede ke hledání činností, které opravdu co nejvíce pomáhají. Nenaplňovala by mě práce, kde bych neviděl reálný dopad mého úsilí. Disciplína a cílevědomost mi umožní věnovat se větším a dlouhodobým projektům. Kdybych měl tyto domény slabší, tak by mě větší projekty nudily či štvaly a proto bych raději volil práci, která mi umožní věnovat se klidně každý den něčemu jinému.

A tak dále. Určitě se i vám podaří odvodit nějaké parametry své ideální práce. Pojďme k dalšímu testu.

 

HEXACO

 

HEXACO je model osobnosti, který se částečně překrývá s IPIP-NEO. HEXACO naši osobnost měří v 6 dimenzích, přičemž každá zahrnuje 4 dílčí osobnostní charakteristiky (zdroje: 1, 2, 3):

[H] Čestnost–Pokora: upřímnost, spravedlnost, vyhýbání se chamtivosti, skromnost

[E] Emocionalita: obavy, úzkosti, závislost, sentimentalita

[X] Extraverze: sociální sebeúcta, společenská smělost, společenskost, nadšení

[A] Přívětivost: schopnost odpouštět, shovívavost, flexibilita, trpělivost

[C] Svědomitost: organizovanost, pracovitost, perfekcionismus, rozvážnost

[O] Otevřnenost zkušenosti: estetické prožívání, zvídavost, tvořivost, nekonvenčnost

Anglický test se 100 otázkami si můžete udělat třeba zde. Tady už částečně existuje česká alternativa. Je v podobě wordovského dotazníku, který sice nezahrnuje vyhodnocení, ale pořadí otázek se shoduje s originálním testem. Pokud tedy neumíte anglicky, můžete si na otázky odpovědět v tomto dokumentu a pak je přenést do webového testu.

Test vám změří každou dimenzi na stupnici 0 až 5. Také vás srovná s ostatními lidmi vašeho pohlaví a věkové skupiny. Díky tomu zjistíte, v čem se od ostatních lišíte. Na mě vyhodnocení sedne skvěle. Oproti normálu se vychyluji u kreativity, nadšení, vyhýbání se chamtivost, perfekcionismu, důslednosti, férovosti a zvídavosti. V tom mám významně vyšší skóre, než 80 % ostatních. Naopak významně nižší skóre mám u závislosti (nevyžaduji emoční podporu a zvládám řešit problémy i bez pomoci) a společenské smělosti (jsem stydlivý, necítím se dobře v pozici vůdce a moc mi nejde mluvení na veřejnosti).

 

Typologie aneb skupiny vlastností

 

Typologie jsou dalčí cestou, jak se poznat. Zařadí vás do jedné či více škatulek a až si budete pročítat definici svého typu, tak vás to může nainspirovat k dalšímu přemýšlení a popsání toho, kdo jste.

Ty škatulky nejsou dokonalé. Každá typologie zkoumá osobnost z jiného úhlu a tudíž nemůže poskytnout kompletní popis osobnosti. Navíc se vytváří na základě společných vlastností a chování, které se obvykle vyskytují spolu, což ale neznamená, že neexistují i jiné kombinace. Je normální, že se do jisté míry najdete v každé škatulce. Nicméně i přesto byste se v jedné z nich měli najít lépe než v ostatních.

Tak či tak, nedokonalost typologií je skvělá. Díry v definicích znamenají, že uvidíte kontrast. Vždy, když si řeknete, že na vás něco rozhodně nesedí, tak automaticky začnete vysvětlovat, kde je pravda a co na vás naopak sedí. O to lépe se poznáte.

U typologií se nenechte ovlivnit názvem škatulky. Já jsem dle MBTI typologie Advokát, případně Poradce. Ani jedno se mnou nerezonuje, ale na tom nezáleží. Názvy škatulek nejsou důležité. Pointou je nasbírat ty hlubší definice.

 

MBTI

 

MBTI je oblíbený nástroj pro zjištění typu osobnosti. Stojí na základě teorie o psychologických typech od Carla Junga. Je to test zaměřující se na to, jak lidé vnímají svět a jak se rozhodují. MBTI rozděluje osobnost ve 4 rovinách do 2 skupin, ve výsledku tedy vznikne 16 typů. Ty 4 roviny jsou (zdroje: 1, 2, 3, 4):

1) Oblíbený svět. Pobýváte raději v reálném světě, nebo spíše ve vnitřním světě? Podle toho jste:

[E] Extraverti – rádi mluví, rádi vyjadřují své pocity a ke spokojenosti potřebují kontakt s lidmi. Společenský život jim dává energii. Mají tenenci konat, pak reflektovat a pak znovu konat. Zaměřují se spíše na lidi a objekty. Hledají hlavně šířku znalostí.

[I] Introverti – raději mlčí a přemýšlí. Soustředí se na detaily, myšlenky a pocity ostatních. Společnost moc nehledají a stačí jim pár dobrých kamarádů. Energii nabíjejí o samotě. Nejprve reflektují, pak konají a pak znovu reflektují. Zaměřují se spíše na koncepty a myšlenky. Hledají hlavně hloubku znalostí.

2) Příjem informací. Soustředíte se spíše na základní informace, které dostanete, nebo se je snažíte interpretovat a přidat jim nějaký význam? Podle toho jste:

[S] Smysloví – žijí přítomností. Zajímá je, co je tady a teď. Vnímají přes smysly a je pro ně tedy důležité, co vidí, slyší a cítí. Věří informacím, které jsou uchopitelné a konkrétní, takže preferují detaily a fakta.

[N] Intuitivní – žijí budoucností. Zajímá je, co bude a co by mohlo být. Méně závisejí na smyslech a více spoléhají na vzpomínky a svou představivost, která jim umožní uvidět kontext či opakující se vzorce. Rádi zkoumají věci do hloubky a zajímá je, co, proč a jak se to děje. Upřednostňují teorii před praxí a proto je pro ně důležitější teorie a principy na pozadí konkrétních dat.

3) Rozhodování. Zdůrazňujete logiku a konzistenci, nebo okolnosti a další lidi ? Dle toho u vás vede:

[T] Myšlení – upřednostňují data, čísla a fakta, ze kterých vybírají tu nejlogičtější a nejsprávnější možnost bez ohledu na pocity ostatních. Bývají objektivnější a neústupní.

[N] Cítění – fakta mnohdy opomíjejí a jednají tak, aby se ostatní cítili dobře. Raději vyberou morální možnost, která nikoho nezraní, spíše než aby za každou cenu vybrali objektivně správnou možnost. Jsou empatičtí a dělají kompromisy.

4) Životní styl. Chcete mít vše rozhodnuté, nebo být otevřeni novým možnostem? Pak jste typ:

[J] Usuzující – rodilí plánovači, kteří vždy postupují podle plánu. Vše řeší dopředu a s velkou časovou rezervou. Jsou uspořádaní a dokážou věci dotáhnout do konce. Chtějí mít věci uzavřené a ujasněné.

[P] Vnímavý – zpravidla neplánují a řeší věci tak, jak přijdou. Obvykle vše odkládají až do poslední chvíle. Nejlépe se jim daří pod tlakem a v časové tísni. Jsou neuspořádání, ale přesto cítí, že mají ve všem pořádek.

A dodatečně se přidává ještě podtyp, který indikuje, jak moc si věříme při našich rozhodnutích:

[A] Asertivní – mají vysokou důvěru ve svá rozhodnutí. Obvykle se nezpochybňují a moc nepřemýšlí o minulých akcích ani volbách. Co je hotové, to je hotové. Spoléhají hlavně na to, co už umí.

[T] Turbulentní – pochybují o sobě a tyto pochybnosti vyvažují tím, že se snaží podávat stále lepší výkony. Jsou to perfekcionisti, které definuje jejich touha neustále se zlepšovat.

Z každé dvojice jste spíše jedno, nebo druhé. Potom spojíte písmena v hranatých závorkách a vyjde vám, co jste za typ. Možná, že to zjistíte už na základě tohoto stručného popisu. Pokud ne, udělejte si test. Ten už má českou variantu, ale pokud můžete, vyplňte anglickou, je lépe formulovaná. A potom si na hlavním webu pročtěte hlubší rozbor typu, který vám vyjde. V rámci definic najdete i tipy na to, jaká kariéra by se vám hodila.

MBTI vnímám jako nejkvalitnější typologii. Když jsem si ten test udělal poprvé, tak jsem při čtení výsledků žasnul. Měl jsem pocit, že někdo nahlédl do mé duše a dokonale popsal, co v ní je. Tento test mi hodně pomohl k pochopení sebe sama a k uvědomění, že to, co jsem považoval za negativa a podivnosti, jsou normální charakteristické rysy. Byť výjimečné – můj typ má zastoupení v populaci asi 1 %.

Až na pár výjimek mi všichni, kterým jsem test doporučil, řekli, že na ně popis jejich typu dokonale sedí. Já si test opakuji už 8 let a vždy mi vyjde stejný výsledek, ačkoli jsem se už hodně změnil a přijde mi, že často odpovídám jinak, než dříve. Evidentně se svého typu jen tak nezbavím. A jsem za to rád.

Pro představu, co se můžete dozvědět, vyberu pár věcí z definice mémo typu INFJ-T:

• Jako smysl mého života vidím pomoc druhým. Inspirovat je, pomoc jim růst a změnit jim život.
• Mou vášní je přicházet problémům na kloub tak, abych ostatní už nepotřebovali zachraňovat.
• Mými dary, díky nimž pomáhám ostatním, jsou idealismus, odhodlání a představa lepší budoucnosti.
• Přemýšlím v systémech. Jsem vnímavý a všímám si skrytých vzorců, souvislostí a významů.
• Dokážu se vyjadřovat vřele, citlivě a volím lidské výrazy, spíše než čistou logiku a fakta.
• Nejlépe se mi pracuje se symboly a metaforami anebo když mohu sdělovat nějakou větší pravdu.
• Uspokojuje mě propojovat zdánlivě nesouvisející profesní obory.
• Cítím se zadušeně, když se nemohu chovat se svobodně v souladu s mým svědomím a rozumem.
• Snažím se být tak upřímný, jak to jen jde. Nemám rád cokoli, co se dá považovat za falešné.
• I když mám lidi rád a jsem poměrně společenský, přesto potřebuji být i sám, abych dobil energii.
• Mezi mé hodnoty patří svoboda, kontrola a nezávislost.

Jak vidíte, tak jsem tu odhalil už nějaké silné stránky, výjimečnosti a hodnoty. Jistě něco najdete i vy.

 

Enneagram

 

Enneagram je typologie 9 vzájemně propojených osobnostních typů. Podle Enneagramu máme všichni nějaký hlavní rys, kolem něhož se soustřeďuje celý náš život (zdroje: 1, 2):

Jednička (perfekcionista, reformátor, kritik). Idealisté, kteří se snaží udělat ze světa lepší místo pro život. Jsou tvrdí na sebe i na ostatní a těžko nesou vlastní i cizí nedokonalost. Díky jejich smyslu pro povinnost se na ně dá spolehnout. Jejich ctností je poklidnost. Touží po laskavosti, integritě a rovnováze

Dvojka (pomocník, dárce, ošetřovatel). Ti se snaží pomáhat ostatním, chtějí být nepostradatelní pro druhé a věčně se snaží všem vyhovět. Dokáží však být ale egoistické a jsou schopné ostatní i vydírat, pokud si od nich nechtějí nechat pomoct. Jejich ctností je pokora. Touží cítit, že jsou hodni lásky.

Trojka (sportovec, vítěz, premiant, úspěšný). Žene je touha po úspěchu, za který jsou schopni mnoho obětovat. Rádi si vytyčují cíle, za kterými jdou. Jejich hlavní motivací je touha po uznání. Jsou schopni dostat se do jakékoliv role. Ctností je opravdovost. Touží se cítit přínosně.

Čtyřka (romantik, individualista, umělec). Ti jsou tvořiví a nápadití. Bývají úspěšní v malířství, tanci, literatuře a jiných uměleckých směrech. Mohou propadat melancholii a depresím a uzavírat se do sebe. Usilovně se snaží být originální, snadno se pro něco nadchnou a mají rádi tajemno a nadlidské síly. Neradi se nechávají svazovat. Ctností je emoční rovnováha. Touží být unikátní a sami sebou.

Pětka (pozorovatel, objevitel, přemýšlivý). Všímavé a přemýšlivé vůči svému okolí. Dokáží naslouchat a vyhodnocovat, jsou racionální. Dříve myslí, než jednají. Snaží se kontrolovat své emoce a proto je pro ně někdy těžké vyjádřit své city. Touží objevovat nové věci a poté si je třídit a škatulkovat. Ctností je nezaujatost. Touží po mistrovství a porozumění.

Šestka (loajalista, skeptik). Ti jsou stabilní a věrní. Akorát se hodně bojí a tím strachem se nechávají ovlivňovat. Mohou být až paranoidní. Potřebují oporu a vedení. Ctností je kuráž. Touží po tom být podporováni a vedeni.

Sedmička (požitkář, dobrodruh, nadšenec). Vidí svět tak, jak ho vidět chtějí. Zavírají oči před realitou, kvůli čemuž se stávají povrchními. Umí si užívat života, ale mohou propadat neřestem. Ctností je střízlivost. Touží být uspokojení a naplnění.

Osmička (vůdce, ochránce, vyzyvatel). Přirození vůdci, kteří ochraňující slabší. Jsou obdařeni velkou vnitřní energií, která je žene vpřed. Mají problémy s autoritami a často se dostávají do konfliktů. Bývají tvrdohlaví a nenechají si vymluvit své názory. Ctností je nevinnost. Touží po vlivu a soběstačnosti.

Devítka (ochránce, vyjednávač, usmiřovatel, mediátor). Vynikají svou empatičností, vnímavostí a klidem. Nejsou moc průbojní a okolí je snadno přehlíží. Nebývají moc otevření a mívají problémy bavit se o tabuizovaných tématech. Ctností je tendence k akci. Touží po celistvosti a vnitřním klidu.

Hlubší popis v češtině najdete na Enneagram.cz

Hlavní test je podobný testu MBTI a je opět jen v angličtině. V češtině jsem našel jen 2 malé testy. Jeden je tady a druhý tady. Tam si proklikáte dílčí typy a u každého zodpovíte pár otázek, pomocí čehož zjistíte, na kolik procent jste ten či onen typ. Takhle najdete jeden či několik typů, co vám sednou nejvíce.

V každém testu mi vyšel jiný žebříček typů, ale nejčastěji se objevovala jednička a pětka. Což sedí, ale ne dokonale. Ve všech typech jsem našel něco, s čím bytostně souzním. S žádným typem se tedy stoprocentně neztotožňuji, ale rozhodně mi Enneagram pomohl se trochu lépe pochopit.

 

Archetypy

 

Archetyp je pravzor. Jakási typická vzorová postava či představa, která se opakuje v příbězích napříč historií, hlavně v mytologii a pohádkách. Asi nejznámější je archetyp hrdiny, který překonává překážky (Aragorn, Harry Potter, Luke Skywalker), nebo archetyp moudrého starce, který zastává roli mentora (Gandalf, Brumbál, Yoda). Archetypů je ale celá řada.

Koncept psychologických archetypů rozvinul, opět, C.G.Jung. A na jeho práci pak navázaly markeťačka Margaret Marková a doktorka Carol S. Pearsonová. Společně vytvořily archetypy značek (Brand Archetypes). Jak zní z názvu, tak se tyto archetypy používají hlavně pro firemní značky, ale jdou přenést i na jednotlivce.

Celkem jde o 12 archetypů, jež se dělí podle 4 lidských základních tužeb (zdroje: 1, 2):

• Stabilita a kontrola: Tvůrce, Pečovatel, Vládce
• Riziko a mistrovství: Hrdina, Psanec, Kouzelník
• Nezávislost a naplnění: Neviňátko, Objevitel a Mudrc
• Sounáležitosti a potěšení: Milenec, Klaun, Jeden z nás

Tvůrci chtějí vytvářet něco nového, hodnotného a trvalého. Chtějí realizovat své vize. Jsou inovativní, umělečtí a vynalézaví. Jsou to snílci, často asociální. Jdou si za svým a zaměřují se na kvalitu.

Pečovatelé se chtejí starat se o druhé. Chtějí pomáhat a chránit ostatní před zraněním. Jsou soucitní a štědří, ochranářští, oddaní, obětaví a rodičovští. Také benevolentní, přátelští a důvěřiví.

Vládci chtějí řídit. Chtějí kontrolu, vychovat rodinu, nebo vybudovat úspěšnou firmu či komunitu. Jsou to dominantní vůdci, bosové a soudci. Jsou vlivní a tvrdohlaví.

Hrdinové se chtějí chovat odvážně. Chtějí prokázat svou hodnotu pomocí statečnosti a překonávání obtíží. Uplatňují své mistrovství ke zlepšení světa. Jsou to odvážní a impulzivní záchranáři a zastánci ostatních. Triumfálně zdolávají nepřízně osudu. Jsou vytrvalí, silní, oddaní, disciplinovaní a schopní.

Psanci chtějí porušovat pravidla. Chtějí odplatu anebo revoluci. Chtějí zničit to, co už nefunguje pro ně, nebo pro společnost obecně. Jsou to rebelové a porušovači pravidel. Dokážou být divocí a destruktivní.

Kouzelníci chtějí vytvářet proměnu. Chtějí znát, jak svět funguje a pak chtějí ovlivnit jeho proměnu. Chtějí realizovat své sny. Jsou to vizionáři a alchymisté. Zaměřují se na přírodní síly a transformace.

Neviňátka chtějí uchovávat či obnovovat víru. Chtějí jednoduchost a čistotu, dobrotu, spokojenost, naději a optimismus. Jsou cudná, věrná, naivní, trochu dětinská, pokorná a klidná.

Objevitelé si chtějí uchovávat nezávislost. Chtějí být svobodný. Pomocí objevování světa objevují i to, kdo jsou oni. Chtějí zažívat lepší, autentičtější a uspokojivější život. Jsou to nezávislí a nezlomní dobrodruzi.

Mudrcové chtějí pochopit svůj svět. Chtějí najít pravdu. Chtějí využít svou itenligenci a analýzu k tomu, aby porozuměli světu. Cení si znalostí. A někdy mohou působit trochu namyšleně.

Milenci chtějí nalézat a dávat lásku. Chtějí dosáhnout intimitiy a zažívat smyslovou rozkoš. Snaží se udržet si vztahy s lidmi. Jsou romantičtí, výjimečně vášniví, svůdní, hřejiví, divocí, hraví a rozmarní.

Klauni se chtějí mít dobře. Chtějí žít v přítomnosti a užívat si toho, co svět nabízí. Život je pro ně radost. Obvykle jsou ironičtí a veselí. A někdy trochu nezodpovědní.

Jedni z nás chtějí být v pohodě. Chtějí být ve spojení s ostatními a chtějí mezi ostatní zapadnout. Jsou to běžní lidé, někdy fatalisté, realisté a zklamaní humanisté. Občas shazují sami sebe.

Kvalitní test pro zjištění archetypu jsem nenašel. Kdyžtak hledejte Beand Archetype Quiz. Nicméně už samotné definice vám jistě pomohou najít archetypy, které jsou vám nejbližší. A o těch si pak můžete zjistit více. Třeba v článku od Madly Čevelové, v článku od Pavla Cahlíka, na anglické Wiki, v tomto videu anebo v tomto playlistu. Nebo v knize Hrdina nebo psanec, kterou napsaly zmíněné autorky (akorát je dlouhodobě nedostupná, takže leda Amazon).

Já třeba kombinuji více archetypů. V životě jsem Objevitel. Miluji cestování, objevování a dobrodružství. V práci jsem Tvůrce. Tvořím nové věci anebo novými způsoby slučuji staré věci. A nakonec jsem Mudrc. Snažím se najít pravdu, abych porozuměl světu a abych ty poznatky mohl sdílet s ostatními.

 

Další testy a typologie

 

Kdyby vám testy a typologie nestačily, můžete hledat další. Je jich plný internet. Hledejte Personality test. Známý je třeba Keirsey, který je téměř stejný jako MBTI, ale možná v něm najdete něco nového. Nebo mrkněte na Barevnou typologii u Insights Discovery modelu, který je zase podobný Enneagramu. Dále mám rád test Four tendencies. Ten nabízí vhled do toho jak reagujeme na očekávání – od nás samotných i od ostatních lidí. A nakonec můžete zabrouzdat k testům, které jsou řekněme více ezoterické, jako je třeba Human Design (ČJ / AJ).

Každopádně věřím, že se vám už podařilo nakouknout trochu hlouběji do svého nitra. Je tedy nejvyšší čas se posunout k dalšímu kroku sebepoznání.

 

2. Preferuji

Nyní se zaměříme na vaše preference. Na to, co vám vyhovuje. V čem se cítíte jako ryba ve vodě. Co dlouhodobě upřednostňujete. Zatím nebudeme řešit konkrétní činnosti, ani zda v tom vynikáte, ani zda vás to baví. Jde jen o to zjistit, jaký vám sedne typ činností a jaké přístupy anebo role vám vyhovují.

Odhalení preferencí by mělo být snazší, než u povahových rysů, protože preference se obvykle projevují akcí. Jsou vidět v našich volbách. Když si můžeme vybrat, tak si neustále vybíráme to, co nám sedne.

Na rozdíl od našich vlasností, které jen tak nepotlačíme, tak preference jdou trénovat. Já ještě před lety nesnášel mluvit před lidmi. Raději jsem psal články. Mluvení nemiluju ani dnes, ale už mi to není tak nepříjemné a nejsem tak nervózní, jako dříve. Zaprvé pomohl trénink v podobě několika malých přednášek. A zadruhé pomohlo uvědomění, že díky přednáškám mohu předatr myšlenky i lidem, kteří nečtou mé články. Případně že je mohu sdělit zajímavěji anebo jinak než v článku. Tak či onak, mluvení není moje preference, ale přesto ho chci rozvíjet.

Pokud vám tedy něco dosud nesedne, ale vidíte v tom smysl, rozhodně to nezatracujte. Ale i přesto je dobré poznat a vytěžit hlavně to, co vám jde. Pojďme to zjistit.

 

Raději X než Y

 

Nejprve si ujasněte základní preference. Zkuste odpovědět na tyto otázky:

• Raději posloucháte, nebo mluvíte?
• Raději komunikujete písemně, nebo spíše voláte?
• Raději přijímáte úkoly, nebo je zadáváte ostatním?
• Raději pracujete na cizích úkolech, nebo si vytváříte vlastní sami pro sebe?
• Raději tvoříte nové dílo, nebo upravujete či opečováváte cizí práci?
• Raději pracujete rukama, nebo hlavou?
• Raději pracujete s věcmi a nástroji, nebo s informacemi a myšlenkami?
• Raději pracujete sami, nebo obklopení dalšími lidmi?

Preference se mohou prolínat. Já nejraději pracuji s myšlenkami, ale přesto rád zapojuji ruce – miluji skicování a psaní. Miluji tu interakci tužky a papíru. Nicméně to psaní i skicování slouží hlavně jako nástroj pro rozvíjení mých myšlenek, tudíž v jádru preferuji hlavně práci s myšlenkami.

Preference se každopádně nevylučují a je možné, že v některých kontextech vám sedne jedna preference a v jiných kontextech zase jiná. Ale obecně by u vás měla některá preference vítězit. S tím by měly pomoct následující testy.

 

DiSC aneb oblíbené role

 

Metoda DiSC se využívá pro zhodnocení dominantního povahového profilu. Měří osobnost na 2 osách: otevřený—zdrženlivý a orientace na úkoly—lidi. Z toho vzniknou 4 kvadranty se čtyřmi rozdílnými povahami. Každý máme jednu povahu dominantní a obvykle jednu sekundární. Tento test se hodí i k obecné sebeanalýze, ale dávám ho až k preferencím, protože dle mě skvěle otestuje přístupy a role, které preferujeme zastávat během práce a především v pracovním týmu.

Našel jsem spoustu variant tohoto testu a každá má jinou terminologii, jiný popis hlavních os a testuje něco jiného. Proto neohrabaně smíchám více zdrojů. Nejvíce mě zaujalo, jak k DiSC přistoupil autor a kouč Jay Shetty ve videu How To Find And Pursue Your Passion. Vyjdu z jeho formulace a přidám další zdroje (1, 2, 3).

Vše začíná zhodnocením, zda jste spíše otevření či zdrženliví a zda se zaměřujete na úkoly či lidi.

• Otevření lidé se cítí dobře, když jsou středem pozornosti. Jsou to ti, kteří organizují párty.
• Zdrženliví lidé jsou raději v pozadí a zvažují, jestli na párty vůbec přijít. Raději jen sledují.
• Lidé orientovaní na lidi se zaměřují na zážitky a zkušenosti. Na to, jak tu věc lidé vnímají.
• Lidé orientovaní na úkoly se zaměřují na to, jak se úkol daří a zda ho stíhají.

Z toho vzniknou 4 povahy:

[D] Dominantní – odhodlaní lidé, kteří mají rádi kontrolu, rádi směřují lidi a rádi stíhají věci v termínech. Zaměřují se na realizaci. Na dokončování úkolů a dovávání výsledků. Udělají plán a drží se ho. Mají vysokou sebedůvěru a jsou výřeční. Rádi dělají věci rychle.

[i] Inspirující – lidé, kteří přesvědčují ostatní a inspirují je ke změně. Jsou dobří vyjednávači. Zaměřují se na to, aby všechny ostatní lidi daná činnost bavila. Mají rádi nápady a pomáhají ostatním nastavovat vize. Jsou nadšení, optimističtí, důvěřiví a otevření. Milují interakce a socializaci. Zaměřují se na to, co si o nich ostatní myslí. Rádi dělají věci zábavně.

[S] Podporující – prostředníci, který propojují tým, aby efektivně fungoval. Hledají problémy a výzvy. Ostatní lidé k nim chodí pro útěchu. Zaměřují se na to, aby tým fungoval. Jsou klidní a nejsou rádi, když se spěchá. Užívají si vztahy, pomáhání, podporování ostatních a práci v týmu. Rádi dělají věci tradičně.

[C] Svědomití – rozvážní, opatrní a pečliví lidé. Zaměřují se na detaily, na přesnost a na kvalitu. Pečlivě promýšlejí a plánují, než začnou konat. Jsou to perfekcionisti a bojí se chybovat. Mají rádi konzistenci a nemají rádi náhlé změny plánu. Rádi dělají věci správně.

Kdybyste se nezvládli zařadit sami, tak se otestujte v tomto anglickém testu anebo v tomto českém. V obou případech získáte podrobnější vysvětlení svého profilu. Akorát jak říkám, všechny testy jsou odlišné. Ale na obecné rovině se prolínají.

Mně vždy vyjde dominantní C (Svědomitý) a sekundárně S (Podporující). Práce mě nutí orientovat se na úkoly, protože pracuji v nějakém termínu. Jinak ale preferuji tvořit něco, co lidem opravdu pomůže – a to může trvat. Proto termíny nemám rád. Sice dávám důraz na kvalitu (na úkol), ale s cílem pomoct lidem.

V každém případě je normální, když se najdete ve dvou profilech. Ale i tak vám jeden bude nejbližší.

Co z DiSC vyplyne? U mě třeba to, že jsem nejraději v roli, kde řeším detaily, protože chci věci dělat správně. Z čehož plyne, že je pro mě lepší pracovat sám, abych ty detaily mohl ladit v klidu. To je moje ideální role. Rozhodně bych nedokázal dělat práci, kde je důraz na rychlost a nikoli na kvalitu.

 

Práce s …

 

Psycholog John L. Holland přišel s typologií zájmů (RIASEC), která rozlišuje 6 typů osobnosti, jež vycházejí z toho, zda preferujeme pracovat s věcmi, myšlenkami, lidmi, nebo daty. Holland řekl, že tyto pracovní preference jsou nepřímým vyjádřením našeho charakteru. Je to tedy opět hlavně osobnostní test, ale stejně jako DiSC se více hodí k preferencím.

Holland rozdělil zájmy do 6 typů a tím rozlišil i 6 typů osobnosti (zdroje: 1, 2):

[R] Praktický typ. Tito lidé preferují pracovat s věcmi. Problémy řeší tak, že konají, spíše než že by mluvili a přemýšleli. Rádi zapojují motoriku, koordinaci a sílu. Také preferují konkrétní přístupy, než abstraktní teorii. Zajímá je třeba práce rukama, venku a se stroji. Jsou asertivní a soutěživí. Nemají moc rádi situace, v nichž jsou středem pozornosti. Nemívají silné mezilidské ani verbální dovednosti.

[I] Zvídavý typ. Preferují práci s myšlenkami. Rádi přemýšlejí, zejména abstraktně. Raději sledují, spíše než že by konali. Potřebují věci chápat, vysvětlovat a předvídat. Zajímá je objevování nápadů, analýza dat a práce s technologiemi. Jsou bádaví, precizní a systematičtí. Nechtějí, aby nad nimi někdo dohlížel ani nechtějí dohlížet nad někým jiným. Do věcí se ponořují naplno.

[A] Umělecký typ. Preferují práci s myšlenkami i věcmi. Vzpírají se proti struktuře a pravidlům. Rádi pracují sami. Bývají kreativní, otevření, vynalézaví, vnímaví, intuitivní a citliví. Bývají emotivnější než ostatní. Užívají si úkoly zahrnující ostatní lidi, nebo tělesné dovednosti. Zajímá je umění a četba fikce.

[S] Společenský typ. Preferují práci s lidmi. Uspokojují potřeby ostatních, učí je a pomáhají jim. Lákají je bližší vztahy a nemají sklony být vyloženě intelektuální ani tělesní. Zajímá je třeba dobrovolničení, týmové sporty a práce ve skupinách. Jsou nápomocní, společenští, bystří a přátelští.

[E] Podnikavý typ. Preferují práci s lidmi a daty. Bývají dobří řečníci a využívají toho k přesvědčování ostatních. Také si cení reputace, moci, peněz a statusu. Zajímá je setkávání s ostatními lidmi, vyjednávání, či politika. Jsou asertivní, nadšení a vytrvalí. Rádi cestují a objevují. Mají rádi kontrolu nad situací a rádi odpovídají za rozhodování a za realizaci věcí.

[C] Konvenční typ. Preferují práci s daty. Rádi organizují, strukturují a uspořádávají. Nemají rádi pracovní ani osobní situace, které se zdají nejasné a nestrukturované. Mají rádi pravidla a regulace a zdůrazňují sebekontrolu. Cení si reputace, moci a statusu. Zajímají je detaily, práce s čísly, nebo práce s počítačovými programy. Dá se na ně spolehnout a důsledně se snaží dokončit to, co začali. Netouží být v pozici vyšší autority ani lídra. Nejraději mají úkoly, u kterých přesně vědí, co se od nich očekává.

I tady existuje anglický test. Otázky ani vyhodnocení mi ale nepřišlo moc kvalitní. Spíše jsem v reportu ocenil podrobnější popis všech dílčích typů, což mi pomohlo si vybrat to, co je mi nejbližší: zvídavý a umělecký typ.

 

Orientace na …

 

S podobnou myšlenkou jako Holland přišel i profesor Pierre Casse. Ten došel k tomu, že existují 4 styly komunikace, které souvisejí s tím, zda se orientujeme na akci, proces, lidi, nebo myšlenky. Zpravidla kombinujeme všechny styly, ale jeden je nám obvykle nejbližší a cítíme se při něm nejlépe. Na co se nejraději zaměřujete vy? Na:

Akci – lidé, kteří rádi mluví o výsledcích. Řeší cíle, produktivitu, zkušenosti, výzvy, změny a rozhodnutí. Bývají pragmatičtí, přímí, netrpěliví, rozhodní, energičtí a rychle skákají mezi činnostmi.

Proces – lidé, kteří rádi mluví o faktech. Řeší zkoušení, procedury, analýzu, plánování, pozorování, organizování, důkazy a detaily. Bývají systematičtí, logičtí, upovídaní, neemotivní, opatrní a trpěliví.

Lidi – lidé, kteří rádi mluví o ostatních lidech. Řeší pocity, motivace a potřeby ostatních, spolupráci a komunikaci. Bývají spontánní, empatičtí, vřelí, ohleduplní, emocionální, vnímaví a citliví.

Myšlenky – lidé, kteří rádi mluví o konceptech. Řeší inovace, provázanost témat, nové metody a příležitosti, zlepšování se, problémy a alternativní řešeních. Bývají plní nápadů, kreativní, charismatičtí, někdy nerealističtí, zahledění spíše do sebe a může být těžké jim pozorumět.

Pokud jste se nenašli, opět můžete zkusit test a opět je jen v angličtině, přičemž vyhodnocení si provádíte sami. Test si stáhněte tady anebo tady.

U mě se 40 bodů v testu rozdělilo následovně: 15 myšlenky, 15 proces, 7 akce a 3 lidé. Z toho plyne, že nejsem akční typ. Ani typ, kterému by vyhovovala přímá práce s lidmi. Sice těm lidem chci pomáhat, ale na dálku a po svém. Chci pomocí vlastního procesu vyladit myšlenky, které jim pak předám nepřímo.

 

Příjem informací skrz …

 

A nakonec zmíním učební styly, rozdělené podle toho, jak vám vyhovuje přijímat informace, respektive který ze smyslů preferujete využívat k učení. Tento test se používá u žáků, ale pomůže i nám dospělým ke zjištění, jak smysly máme nejsilnější. V základu jde o 3 učební styly:

• Zrakové učení (vizuální) – učí se skrz obrázky, tvary, malby, grafy, diagramy a symboly.
• Sluchové učení (auditivní) – učí se skrz poslouchání, rytmus a tóny.
• Pohybové učení (kinestetické) – učí se skrz gesta, pohyby, manipulaci s objekty, sahání a dělání.

K této trojici se přidalo ještě čtení/psaní – tito lidé se učí a přemýšlejí hlavně ve slovech. Preferují psané návody, eseje a písemná zadání. Rádi si dělají poznámky a shrnutí z toho, co si přečetli.

Kdybyste svou preferenci neuhádli, můžete zkusit test. Já se učím hlavně zrakem a čtením/psaním. Občas pohybem a téměř nikdy sluchem. To je fajn vědět nejen pro učení, ale pro obecnou interakci se světem. Pokud máte jako já nejslabší sluch, tak nezaložíte práci na mluvení ani ničem zvukovém, nýbrž na něčem, co vidíte.

Tak. Teď už byste měli znát své obecné preference. Je čas na další krok.

 

3. Miluji

Nyní přejdeme k tomu, co milujete. Možná, že pro nic nejste přímo vášniví, ale určitě vás něco baví. Aspoň trochu. To zatím stačí. Mohou to být činnosti, které si užíváte, nebo témata, která vás zajímají.

Nemusíte zpeněžit své koníčky a zájmy. Já osobně jsem spíše odpůrce představy, že je skvělé, když se koníček stane prací. Podle mě to může být naopak ta nejhorší věc vůbec. Hrozí totiž dva scénáře:

1) Ta věc ztratí své kouzlo, nebo vás začně přímo štvát. Náhle přijdete o něco, co vám dosud dělalo radost a k čemu jste utíkali pro odreagování a odpočetí. Z toho budete nešťastní.

2) Ta věc vás začne ještě více bavit. Postupně zmizí hranice mezi prací a odpočinkem. Té věci obětujete všechen čas, právě protože vás to tak baví. A pak vyhoříte, protože jste přes to nadšení neviděli rostoucí únavu.

Neříkám, že to nejde uhlídat. Jen říkám, že je to riskantní a že je dobře, když máte práci, která vás fakt baví, ale vedle toho máte i nepracovní koníčky a zájmy, které milujete a u kterých se uvolníte.

Proč tedy řeším, co milujete, když je tak riskantní udělat z toho práci? Protože na pozadí všeho, co vás baví, se ukrývá něco hlubšího, kvůli čemu vás to baví. Je tam nějaká obecná vášeň.

 

Vášeň konkrétní vs. obecná

 

Obvykle se slovo vášeň používá ve vztahu ke konkrétní činnosti. Spousta z nás ale konkrétní vášeň nemá. Nebo se ta vášeň mění. Nicméně všichni, podle mě, máme nějakou abstraktnější, obecnou vášeň pro určitý typ činností, protože ty činnosti mají nějaké parametry, které nás baví.

Třeba já mám dlouhodobou vášeň k činnostem, které zahrnují zjednodušování, i když se ty činnosti mění:

• Miluji loga, kde zjednodušuji složité zadání do jednoduchého symbolu.
• Miluji psaní článků a osvětu, kde zjednodušuji složité informace do jasného sdělení.
• Miluji šetřit čas pomocí toho, že zjednodušuji pracovní postupy i životní návyky.

U všeho miluji i další parametry. U log miluju vizuální tvoření a práci s metaforami. U psaní miluju to, že si tím tříbím myšlenky a přitom pomáhám ostatním. U šetření času miluju, že mám více prostoru na život. A skvělé je, že všechny parametry mohu propojit. Třeba při tvorbě obsahu mohu nejen psát, ale i pečovat o vizuál. A tématem obsahu může být právě to, jak mít více času.

Podobně můžete propojit více vášní i vy. Jen potřebujete najít ty obecné vášně. S tím by vám měla pomoct tato sekce. Pomohu vám odhalit, co vás baví, abyste se mohli zamyslet proč vás to baví. Takhle odhalíte dílčí parametry, které vás baví na pozadí různých činností a potom už si můžete vytvořit novou činnost, která vás baví ještě více a přitom vám nezkazí ty hlavní milované činnosti. Nebo si, jako já, jednu z těch činností umocníte tím, že do ní přidáte ty další parametry, aby vás bavila ještě více.

 

Jaké činnosti vás baví?

 

U čeho je vám dobře? Z čeho máte radost? U čeho se cítíte skutečně naživu?

Co vám dává energii? Bavíme se o té duševní. Třeba cvičení unaví tělo, ale hlava je obvykle nabitá.

U které činnosti máte pocit, že vás obohacuje? Že i když je náročná, tak vám něco dává, spíše než bere?

Které činnosti vás pohltí tak, že zapomenete na čas? Že vám vystydne i to kafe, na které jste se těšili?

Při čem cítíte vnitřní klid? Takové to blažené nic, kdy vás nic netrápí a jakoby neexistujete?

Na jaké činnosti se v blízké době těšíte? Tedy kromě těch ryze odpočinkových.

U které činnosti vás mrzí, že končí? Na co s úsměvem vzpomínáte ještě hodiny, dny, nebo týdny poté?

U čeho neřešíte efektivitu? U čeho je vám fuk, že to děláte blbě a zdlouhavě, protože vás to prostě baví?

Od čeho máte problém se odpoutat? Kde se musíte nutit do ukončení, abyste netrpěl váš osobní život?

Když jste sami, co rádi děláte jen tak pro sebe? Nebo co děláte automaticky, když jste sami?

Kdybyste nepotřebovali spát a mohli celou noc strávit kdekoli a jakkoli, co byste dělali?

Kdybyste přes den nesměli být doma, tak kde a jak byste rádi trávili čas?

Děsí vás představa, že byste už nikdy nemohli dělat nějakou činnost?

Jakou část dne, týdne či měsíce nejvíce milujete? Co při ní děláte?

Co byste dělali i zadarmo, zatímco ostatní si za to obvykle nechávají platit?

Je něco, v čem máte chuť se zlepšovat po zbytek života, i když jste v tom poměrně dobří už teď?

Mrkněte na seznam zálib (ČJ / AJ). Z čeho máte dobrý pocit? Kdybyste museli, co byste si vybrali?

Dále zkuste cvičení, které sdílel spisovatel a fotograf Charlie Greenberg: Představte si, že jste přišli o všechny své zkušenosti. Co byste byli ochotni se učit odznovu? Čemu byste znovu věnovali klidně tisíce hodin?

Třeba já bych se už nechtěl učit grafické programy. Dříve jsem toužil být mistr, ale teď už bych tomu nedokázal věnovat tolik let. Spíše bych rychle prošel nejlepší kurzy a naučil se základy, které by mi stačily. Samozřejmě se bavíme o situaci, že už bych nebyl designer. Kdybych u grafiky zůstal, tak bych dovednosti piloval, ale upřímně by mě to nebavilo.

Oproti tomu angličtinu bych se učil znovu. Zaprvé mě opravdu baví. Zadruhé mi rozšiřuje myšlení. A za třetí, bez ní bych neměl přístup k 99 % kvalitních informací. Nemohl bych objevovat svět tak, jak jsem zvyklý. Proto bych studiu angličtiny znovu věnoval tisíce hodin. Dále bych byl ochoten se znovu a klidně celé roky věnovat zdokonalování psaní, nebo třeba rešeršování témat týkajících se zdraví a výkonnosti.

Pokud by vás nic nenapadlo, tak zaveďte rekapitulaci dnů. Ať už budete vzpomínat večer, nebo následující ráno, tak se snažte vzpomínat, co vše jste dělali a pak zhodnoťte, u kterých činností jste se cítili nejlépe. Vyberte si vždy třeba 3 ze zmíněných otázek a na ty zkuste odpovědět. Ideálně si odpovědi pište. A po pár týdnech vysledujte, co se opakuje, případně co mají ty oblíbené činnosti společného. Možná se odehrávají na stejném místě, ve stejnou dobu, nebo se stejnými lidmi. Tak jako tak časem snad odhalíte tu svou obecnější vášeň.

 

Jaká témata vás zajímají?

 

O jakém tématu vás baví dovídat se více? Nebo co vás láká a teprve byste chtěli se o tom dovědět více?

Jaké rubriky nejčastěji čtete na svých oblíbených zpravodajských webech?

O čem se s ostatními nejčastěji bavíte? Nebo o čem byste se bavit chtěli?

Na jaká témata rádi myslíte? Nad čím rádi dumáte?

Které příspěvky či fotky na internetu s radostí komentujete? Týkají se nějakých témat?

Jaké stránky si nejčastěji ukládáte do záložek? Máte v záložkách nějaké oblíbené tematické složky?

Co nejčastěji stahujete? Obrázky, videa, články, dokumenty? Čeho se týkají?

Jaký obsah nejraději sledujete na sociálních sítích?

Co naopak nejčastěji sdílíte na sociálních sítích? Projděte svou historii a hledejte, co se opakuje.

Jaké komunity a skupiny jsou vám nejbližší?

Koukněte na edukační weby typu Seduo a Naučmese. Vidíte tam témata, co vás láká se naučit?

Mrkněte do online i kamenného knihkupectví. Ve kterém oddělení se cítíte dobře? Jaký žánr vás táhne?

A pak rozlište to, co jen rádi sledujete, od toho, v čem se opravdu rádi rozvíjíte. Třeba mě zajímá vesmír, ale netoužím se v něm rozvíjet. Rád ho pozoruji jen tak. Na některé dokumenty koukám opakovaně a přesto mám pocit, že se na ně dívám poprvé, protože si toho od minula moc nepamatuji. Užívám si spíše vizuál a tu vesmírnou atmosféru. Je to tedy zábava a útěk od reality, nikoli téma, které chci rozvíjet a využít.

Naopak jsem ochoten věnovat spoustu času rozvíjení témat jako je zdraví, odpočinek, energie, výkonnost a volný čas. Tato téma mě pohltila. Věnuji se jim přes 4 roky a můj zájem o ně je stále silnější, neboť vidím, že mé znalosti a zkušenosti v těchto oblastech mohu využít pro to, abych ostatním zlepšil život. S těmi tématy tedy chci aktivně pracovat. Máte i vy nějaké svá témata, jimž rozumíte a jež jdou využít v praxi?

 

Co jste milovali v dětství?

 

Často se radí zavzpomínat na dětství a najít, co nás bavilo a kým jsme chtěli být. Jenže od té doby jsme se změnili. I když nás bavilo stavět bábovičky, dnes už to dělat nejspíš nechceme.

Navíc se díky technologiím změnil celý svět, tudíž se proměnily i příležitosti. Spousta tehdejších prací zanikla a už nemá smysl je dělat. Naopak spousta dnešních prací neexistovala, takže nás nenapadlo o nich snít. Proto berte dětské zájmy i touhy s rezervou. Ale rozhodně se do dětství vraťte. Něco tam najdete.

Jak se do dětství vrátit?

Chronologicky zavzpomínejte na každý rok svého života. Nebo aspoň na životní etapy: ranné dětství, školka, základní škola, střední škola, vysoká škola, první práce.. Která etapa vás bavila nejvíce? Proč?

Projděte fotky. Ty vám připomenou, co jste v kterém roce dělali a to vám snad připomene i to, co jste milovali. Sledujte hlavně fotky z Vánoc, narozenin a svátků. Co jste si přáli, to vás muselo bavit a zajímat.

Projděte věci z dětství. Oprašte krabice pod postelí, ve kterých máte hračky, výtvory, fotky, notesy a kdovíco ještě. Proberte to, vzpomínejte a sledujte emoce. Nostalgie je zaručená, ale mimo to vás možná něco osloví. Zažehne to jakousi zapomenutou jiskru.

Třeba já našel Kukátko. To je encyklopedie do kapsy. Vzpomněl jsem si, jak mě fascinovalo zkomprimování znalostí. Že na pár stránkách dostanu povrchní ale užitečnou a přehlednou dávku informací. Líbilo se mi i elegantní grafické zpracování. Dokonce jsem si vzpomněl, že jsem se snažil vytvořit vlastní Kukátko z toho, co jsem znal. Rychle mě to ale přestalo bavit, protože mě mnohem více bavilo bádat a zjišťovat nové informace, než ty informace sepisovat. Ale teď mám znalostí poměrně dost a mám co předat, takže mě koncept Kukátka opět táhne. A vlastně něco takového už dělám. Snažím se zkomprimovat co nejvíce znalostí do přehledného a srozumitelného (byť ne moc krátkého) článku či přednášky.

Také jsem si vzpomněl, že jsem miloval seriál Byl jednou jeden život. Pamatuji, že jsem si vytvořil papírovou postavu v životní velikosti a zakresloval do ní zjištěné informace. Fascinovalo mě, že tělo funguje na základě nějakých principů a že jsme vlastně takový stroj, kterému jde porozumět a pak ho vyladit. Dlouho jsem tohle téma ale odložil a až teď mi dochází, že tady možná vznikla dnešní fascinace bilogií, zdravím a obecně i moje snaha pochopit základní principy, jak věci fungují.

 

Jaké role vás baví?

 

Role jsme nakousli už preferencí, ale jen okrajově. Každý z nás střídáme spoustu rolí. Mohou být obecnější, jako třeba zaměstnanec, sportovec a rodič. Nebo mohou být konkrétnější. V práci můžeme komunikovat s klienty, plánovat, řešit účetnictví, řešit problémy, tvořit prezentace a tak dále.

Stejně tak zastáváme rozmanité role i v osobním životě. Každá situace od nás vyžaduje zapojení jedinečné sady schopností a dovedností. Také se s každou situací pojí jiná očekávání a jiná odpovědnost. Ve výsledku jsme dočasně někdo jiný – jsme v jiné roli.

Ať už tedy děláte cokoli, tak v životě střídáte různé role, přičemž některé vám jsou příjemnější než jiné. Které role máte nejraději? Pro inspiraci vám ukážu mé oblíbené role:

• Tvůrce. Miluji tvorbu čehokoli, ale nejvíce tvorby grafiky, textů a obsahu.
• Objevitel a průzkumník. Miluji zkoumání témat, testování a analyzování.
• Osvětář. Miluji šířit informace a ujasňovat témata tak, aby je lidé jednou provždy pochopili.
• Sdíleč. Milluji, když se dělím o něco užitečného. Čím větší hodnotu předám, tím lépe se cítím.
• Tlumočník. Miluji tlumočení odborných informací do lidštiny a češtiny.
• Kurátor. Miluji projíždění spousty zdrojů a vybírání jen toho nejlepšího, o co se podělím.
• Zjednodušovatel. Miluji zestručňování a zpřehledňování. Nejen textů, ale i života.
• Motivátor. Miluji být v roli toho, kdo svou akcí nebo argumenty někoho inspiruje ke změně.

A co vy? Jaké role vás baví?

 

Spokojenost vs. Vášeň

 

Chris Do v inspirativní přednášce How Do I Know What I’m Good at? Finding Your Super Power rozlišuje to, co milujeme, do 2 skupin: happiness (spokojenost, štěstí, blaženost) a passion (vášeň). Happines zahrnuje činnosti, které nám dávají radost a které děláme, když nás nikdo nesledujue. Passion zahrnuje koníčky a záliby, kterým se rádi věnujeme a u nichž zapomeneme na čas.

I já už nějaký čas rozlišuji činnosti, při kterých zažívám ryzí radost a jsou spíše odpočinkové či soukromé, od činností, do kterých jsem zapálený a zároveň jsou produktivní anebo pomáhají ostatním.

Ty první, Happiness činnosti, mě obnovují a uvolňují. Mám radost z každého momentu. Mám radost z toho, že se to děje. Ale po určité době jakoby vytěžím to, co mi ta činnost nabízí. A tak ji spokojeně ukončím a těším se, až se k ní vrátím příště.

Vedle toho Passion činnosti mě nabíjejí a nabuzují. Také mám radost z každého momentu, ale není to vyloženě radost z té činnosti, ale z toho, že někam směřuji: že něco vytvářím anebo že něco zjišťuji. Oproti ryze radostným činnostem je to nevyčerpatelná studna. A proto mám chuť se těmto činnostem věnovat stále více. Kdyby to šlo, tak bych se jim věnoval nepřetržitě.

V každém případě je podle mě důležité mít v životě oba typy činností, protože se navzájem podporují. I když nás něco nabíjí a nabuzuje, stejně si od toho potřebujeme odpočinout, uvolnit se a nabrat síly do další akce. Příkladem budiž třeba psaní mé knihy. Nejraději bych nešel spát a pracoval přes noc. I večer jsem byl zapálený a nabuzený. Nebýt toho, že jsem si zavedl předspánkové rituály, jež jsou složené právě z těch happiness činností, tak se večer nezklidním a neusnu. Pak bych byl ráno nevyspalý a nevýkonný, tudíž bych se nemohl naplno věnovat té vášnivé činnosti, což by mě mrzelo.

Zkuste i vy rozdělit milované činnosti do těchto kategorií. Já mám například u Happiness činností:

• Objevování s cílem porozumět světu a ukojit mou zvědavost.
• Čtení fikce, životopisů, odborné literatury a vědeckých studií.
• Seriály a filmy. Ideálně sci-fi a fantasy.
• Cestování a výlety po přírodě. Nejraději mám vyhlídky, ostrovy, řeky a moře.
• Užívání si volného času obecně a zažívání pocitu časové svobody.
• Focení přírody a zajímavých míst. Dělají mi radost vizuální zážitky obecně.
• Poslech hudby. Nejraději mám metal a epickou instrumentální hudbu.
• Vesmír. Miluji fotky a dokumenty o vesmíru. A taky sledování hvězd.

Vedle toho mé Passion činnosti:

• Pomoc ostatním. Hlavně skrze tvorbu obsahu, nebo radění a diskutování.
• Rešerše a sebevzdělávání. Čerpání znalostí s cílem podělit se o ně s ostatními.
• Rozebírání problémů a hledání univerzálních a nadčasových principů.
• Zažívání vhledů, kreativní řešení problémů a objevování souvislostí.
• Bavení se se stejně naladěnými lidmi o zajímavých tématech
• Zjednodušování a zpřehledňování. Změna chaosu v řád.
• Interakce s papírem v podobě zapisování či skicování.
• Ladění zdraví pomocí úpravy návyků.
• Systematizace a ladění procesů.

Ve výsledku se snažím nezkazit si ty Happiness činnosti. To znamená, že je nechci zpeněžit ani jinak využít. Chci si je jenom užívat. Oproti tomu Passion činnosti vytěžím rád. Zaprvé obvykle přinášejí nějakou hodnotu, za kterou jsou ostatní ochotni platit. A zadruhé mám pocit, že je tím zpeněžením nezkazím.

Tohle je ale můj osobní přístup. Nikomu ho nenutím. Klidně založte byznys na těch ryze radostných činnostech. Je to na vás. Pokud se tak rozhodnete, přeji vám, ať ta radost nezmizí a naopak roste.

 

4. Vynikám

Teď odhalíme, v čem vynikáte. Mohou to být zkušenosti, dovednosti, schopnosti či povahové rysy. Nějaká činnost vám jde lépe než ostatním, nějakému tématu rozumíte lépe než ostatní, nebo jste v něčem zkrátka jedineční.

Ať je to cokoli, je to vaše supersíla, kterou můžete vytěžit. Když rozpoznáte svou jedinečnost a své silné stánky, tak poznáte i svou přidanou hodnotu na pracovním trhu. Navíc, když postavíte práci na tom, co vám jde, tak by vás to mělo i bavit. Když nám totiž něco opravdu jde, tak z toho míváme radost.

 

Pár tipů k hledání supersíly

 

Nebojte se pochválit. Pokud vám samochvála smrdí, tak jste naprosto normální Češi. Nemusíte nikomu nahlas říkat, že jste v něčem úžasní a lepší než oni. Řekněte si to jen tajně pro sebe. A kdyby vám fakt nešlo se pochválit, tak se neptejte, v čem jste dobří, ale třeba v čem nejste vyloženě špatní.

Vyjdětě z předchozích kroků. V testech a typologiích se často ukrývají i popisy silných stránek. Vaše preference také něco napoví. Třeba jste-li vizuální typ, tak vám možná půjde i tvorba, můžete mít cit pro barvy, nebo smysl pro módu, můžete být všímavější vůči detailům a možná budete i skvělí naslouchači. Zvukový typ zase může být dobrý v komunikaci, přednášení, vyjednávání a v práci s lidmi.

Soustřeďte se na to, co vám jde teď. Nehledejte vrozené talenty. Na ty sám nevěřím. Staneme se dobří v tom, na co zaměříme pozornost. Když se něčemu věnujete v myšlenkách i v realitě častěji, než ostatní, tak jste v tom přirozeně lepší než ostatní. Mně lidé říkají, že mám talent na loga. Ale ten talent jsem si vydřel skrze tisíce hodin práce. Kdybych měl vrozený talent, tak tvořím skvělá loga už od začátku. Což se nestalo. První roky jsem reagoval na stovky poptávek a vyšel třeba 1 pokus z 50. Talent to tedy není. Proto se nenechte svázat minulostí a zaměřte se na přítomnost. Nebo na budoucnost: v čem jste průměrní, ale baví vás se v tom zlepšovat a tudíž v tom můžete být dobří za pár let.

Zdůrazněte dovednosti. Tedy to, co umíte využít. Znalosti hravě doženete, jelikož máte moudrost lidstva na dosah ruky. Znalosti zohledněte jen pokud máte nějakou opravdu speciální znalost či jedinečnou kvalifikaci. Ale i ta se obvykle pojí s využitím v praxi.

Nemusíte být nejlepší. Stačí, že jste o trochu lepší než průměrný člověk. Poznáte to tak, že si všímáte nedostatků. Já coby designer vidím chyby v grafice od laiků. Možná i vás trkne, když je na obrázku česká diakritika jiným fontem, než ostatní písmena. Třeba ani vy nejste grafici, ale očividně máte oko na chyby v textu. Tudíž jste v práci s textem lepší než autor. Podobně můžete vidět nedostatky v něčích argumentech. To značí, že tomu rozumíte lépe než oni. Každý máme činnost či téma, kde vidíme nedostatky a kde nás ty nedostatky mrzí. To dokazuje, že jsme v tom dobří a že nám na tom záleží.

Nemusíte být ani moc dobří. Stačí, že jste odlišní. Že něco děláte jinak než ostatní. Každý z nás miluje nějaké produkty, lidi, firmy, nebo seriály nikoli protože jsou nejlepší, ale protože jsou v něčem jiné, nebo přímo divné, ale nám ta konkrétní divnost sedne. Pokud tedy máte třeba nějaký netradiční přístup, který budete moct nabídnout světu, tak můžete zaujmout spoustu zákazníků.

A teď už pojďme najít ty vaše supersíly.

 

V čem jste dobří?

 

Při čem se cítíte jako nejlepší verze sebe sama?

V čem dosahujete skvělých výsledků a bez úsilí, zatímco ostatní s tím bojují?

Při čem jste naprosto klidní, zatímco ostatní se u toho stresují a nervují?

U jakých činností se cítíte opravdu sebejistě, zatímco ostatní váhají?

Zoufáte si někdy: achjo, tohle bych teda zvládl/a lépe?

O jaké úspěchy se nejvíce chcete podělit? Evidentně se vám to podařilo, když to chcete sdílet.

Za co vám lidé lichotí? Spousta věcí je normální pro nás, ale ne pro ostatní a proto to doceňují.

Co po vás lidé nejčastěji chtějí? Poradit, něco vytvořit či opravit? Nebo chtějí emoční podporu?

Pokud po vás lidé chtějí spoustu věcí, tak s čím jim nejraději pomáháte?

Mrkněte znovu na Seduo a Naučmese. U jakých témat si říkáte: tohle nepotřebuju, to mám zmáknutý?

Mrkněte na Centrální databázi kompetencí. Vidíte něco, co je vám blízké?

Oslovte ostatní. Dokážou vaši kamarádi, kolegové či klienti vyzdvihnout něco, v čem vynikáte?

Kdyby nic nepomohlo, tak i opět zapojte rekapitulaci dnů. Ptejte se, jaké problémy jste dnes vyřešili, v čem jste uspěli a jaká dovednost či znalost vám v tom pomohla. Možná jste přišli s geniálním nápadem, tudíž vám pomohla kreativita. Nebo jste dokázali zatnout zuby v náročné situaci, tudíž vám pomohla houževnatost a cílevědomost. Nebo jste zvládli analyzovat situaci, rozebrat ji na kousky a vyřešit ji, tudíž vám pomohla systematičnost. Jakmile začnete své úspěchy zkoumat, nejspíš v nich najdete opakující se vzorce, které vám napoví, v čem jste dobří.

Také si ukládejte pochvaly a poděkování. Hlavně ty, ze kterých vy sami máte velkou radost. Já už řadu let shromažďuji lichotky všeho druhu ve složce Ego boost. Když jsem ji teď prošel, tak jsem zjistil, že si lidé nejvíce cení mé férovosti, upřímnosti, preciznosti, vstřícnosti, dobrých rad, inspirace, naslouchání, empatie, srozumitelné komunikace, schopnosti přicházet se spoustou skvělých nápadů, strukturování myšlenek, nebo pokládání správných otázek. Také mám hodně pochval k mým článkům. Že se lidem dobře čtou. A obecně že se lidem líbí jak píšu. Někteří prý čtou mé články a statusy i když je téma nezajímá, ale přesto si je užijí. V tom všem jsem evidentně dobrý, jinak by to tolik lidí neříkalo.

Když půjdu dále do minulosti, tak na střední a hlavně vysoké škole jsem zkracoval studijní materiály před maturitou, státnicemi a dalšími zkouškami. Z těchto materiálů se pak učila většina spolužáků. Mé státnicové materiály se prý dědily minimálně několik let po mém odchodu. Několik mých spolužáků mi říkalo, že neví, co si beze mě počnou na magisterském studiu. A řada spolužáků mi osobně děkovala, že mé poznámky jim hodně pomohly. Dokonce jsem si za to od spolužaček vysloužil tuším víno a bonboniéru. To je pro mě třeba důkaz, že očividně dokážu v textech najít to podstatné, zkrátit to a pak to přeformulovat do srozumitelné a snadno naučitelné podoby. Z toho mi plyne, že moje supersíla je práce s textem.

Tak co, napadá vás něco? Pokud ne, nabízím pár dalších cvičení.

 

V čem jste marní?

 

Jsem si jist, že téměř každá slabina vytváří sílu. Každá nevýhoda tvoří výhodu. Ta slabina vás totiž nutí řešit problémy netradičně. Třeba mně nejdou tyto věci:

Volání a okamžité reakce. Nerad řeším problémy v reálném čase. Potřebuji se nad věcmi zamýšlet, abych mohl poskytnout kvalitní řešení a mohl své myšlenky vhodně formulovat. Z toho ale plyne síla: kompenzuji to kvalitou psaného textu, aby se to dobře četlo i těm, co preferují volání.

Mluvení na veřejnosti. Nejde mi přednes ani improvizace. Nerad na sebe strhávám pozornost, protože jsem pak nervózní. To mě ale nutí opravdu pečlivě připravovat podobu a obsah mých prezentací, abych slabší přednes vykompenzoval vysokou přidanou hodnotou.

Opakování se. Nerad říkám vícekrát to samé. Když už, rád bych to řekl jinak. Jenže ta vynucená novota může být na škodu. Takže raději věci říkám jednou a pořádně. Z toho plyne síla: když už připravuji článek či přednášku, tak se do tématu ponořím naplno, abych o tom už ideálně nemusel nikdy tvořit nic dalšího. Snažím se vytvořit ultimátní dílo, které zahrne vše důležité.

Sebepropagace. Nerad se někam vecpávám a nerad žádám lidi o sdílení mého obsahu. Ne že by mi osobní marketing nešel, ale nejsem moc průbojný. Proto to kompenzuji tím, že dávám velký důraz na přidanou hodnotu. Abych vytvořil něco tak skvělého, že to lidé budou sdílet dobrovolně.

Obhajování se. Nerad obhajuju mé argumenty. Nerad se hádám, když vím, že mám pravdu a zároveň vím, že druhá strana asi nepřijme žádný protiargument. Proto to kompenzuji tím, že dávám důraz na odborné zdroje, abych své argumenty podložil. I tak se stává, že někdo nesouhlasí s vědou, nebo že má jiný názor, ale většinou ty zdroje zafungují a ušetří mi hodinu diskutování.

A mimo jiné jsem i líný, což mě paradoxně vede k usilovnému a disciplinovanému hledání toho nejefektivnějšího a nejpohodlnějšího řešení.

Jak vidíte, slabiny skutečně utvářejí síly. V čem jste marní vy? A jak to kompenzujete?

 

Testy silných stránek

 

Nejznámnější test pro zmapování silných stránek je CliftonStrengths (dříve StrengthFinder). Test zhodnocuje 34 silných stránek rozdělených do 4 oblastí, které se vztahují hlavně k práci v týmech (zdroje: 1, 2):

• Strategické talenty: analytika, přicházení s nápady chápání kontextu, introspekce a další.
• Vztahové talenty: adaptabilita, propojování, podpora ostatních, empatie, pozitivita a další.
• Ovlivňovací talenty: vůdcovství, komunikace, povzbuzování, nebo soupeření.
• Realizační talenty: organizování, konzistence, disciplína, zodpovědnost, rozhodnost a další.

Každý máme jednu oblast dominantní. Která vede u vás, to můžete zjistit v českém testu od Inpram. U mě třeba vede Strategický talent (57 %), realizační (29 %) a ovlivňovací (14 %). Chcete-li jít více do hloubky, tak hlavní test je v angličtině a hlubší report vás aktuálně vyjde na 1.490 Kč (melčí na 595 Kč).

Já si test nedělal, protože mi stačila sebeanalýza. Mrknul jsem na dílčí popisy a na tato krátká videa ke každému typu a sledoval jsem, co je mi blízké. Nejbližší mi byly silné stránky: strategičnost, nápaditost, učení se, analytika a disciplinovanost.

Vedle Cliftonu můžete zkusit český Test moje plus od Scio. Je pro děti, má odhalit jejich superschopnost, ale přijde mi skvělý i pro dospělé. Není hluboký, takže ani moc přesný. Ale přesto je zajímavý a výsledky mi rámcově sedí. Test vám přidělí jednu z 5 superschopností: Tvořivec, Kapitán, Parťák, Nadšenec či Objevitel. A každá kategorie pak zahrnuje další podschopnosti. Já mám nejsilnějšího objevitele (zvídavec s bohatou fantazií a nadhledem), hračičku (praktický typ, co si dělá věci po svém a chce, aby věci dobře vypadaly) a tvořivce (vnímám, co se děje v mém nitru a pak to dokážu zpracovat).

 

Průměrností k výjimečnosti

 

Nenašli jste žádnou velkou supersílu? Nevadí. Vaší supersílou může být to, že propojíte více průměrných dovedností do jedinečného celku. Komiksový kreslíř a spisovatel Scott Adams ve své knize How to Fail at Almost Everything and Still Win Big říká, že je dokonalý příklad vytěžení více průměrných dovedností. Přiznává, že neumí moc kreslit, obvykle není nejvtipnější člověk v místnosti a jeho psací dovednosti jsou dobré, ale ne skvělé. Ale když tohle všechno propojil – a přihodil k tomu zkušenosti z korporátu a z byznysové školy – tak vznikla jedinečná a cenná kombinace, díky níž vznikl veleúspěšný komiks Dilbert.

Ve výsledku, jak říká Scott, kvantita dovedností často trumfne kvalitu dovedností. Dříve bych s ním nesouhlasil. Za cestu k úspěchu jsem považoval specializaci. Zaměřil jsem se na jednu věc a v té jsem chtěl být nejlepší. Ale teď už se Scottem souhlasím. Už nehodnotím, zda jsem já anebo ostatní lidé nejlepší v jedné věci. Místo toho vnímám obecnou individualitu a autenticitu a propojení silných i slabých stránek v harmonický celek. Právě tak vzniká jedinečnost, pro kterou si nás lidé vybírají.

Příkladem budiž hudebnice Lindsey Stirling. Není vyloženě špičková houslistka ani špirková tanečnice, ale protože spojila obojí (hraje a přitom tancuje), tak se odlišila a v téhle kategorii nemá konkurenci. A díky tomu se stala nejlepší a má miliony fanoušků po celém světě.

A stejně tak i vy se můžete stát nejlepšími jednoduše tak, že najdete jedinečnou kombinaci činností, kterou nikdo jiný nepropojuje. Takhle získáte celé hrací pole pro sebe a budete automatičtí vítězové.

Co propojuji já?

Kreativitu a analytiku. Lidé se obvykle klaní k jedné či druhé straně. Buďto jsou hodně kreativní a umělečtí, nebo analytičtí a techničtí. Ale já mám dojem, že dokážu propojit obojí. Jsem intuitivní i logický. Třeba i schémata, co jsou v jádru hodně logická a technická, dokážu vyjádřit zajímavě, esteticky a lidsky.

Systémy a jednoduchost. Když popisuji můj systém návyků, tak se lidé často zděsí, že je složitý a že by neměli disciplínu ho dodržovat. Jenže ani já nemám rád složitost a ani já nechci bojovat s udržováním návyků. Proto po nastavení systému zařídím, abych na něj prakticky nemusel myslet. Návyky si zpohodlním, zjednoduším a automatizuji je a díky tomu se ten systém udržuje sám.

Psaní a vizuálno. Nejsem vyloženě spisovatel, ani nejsem dokonalý designer. Ale myslím, že se mi daří vizuálně strukturovat texty tak, aby se lidem dobře četly. Někdo píše skvěle, ale celková podoba textů je nešikovná, nestravitelná, a nezajímavá. Já ale myslím, že mé texty se dobře čtou mimo jiné proto, že pečuji o to, aby i na první pohled vypadaly hezky a čtenáře neděsily. A také tím, že texty prokládám obrázky.

Snad nějakou zajímavou kombinaci najdete i u sebe. A pokud ne, tak si nějakou kombinaci vytvoříte. Prostě spojíte pár průměrných dovedností, které ostatní lidé nespojují. Možností je nekonečno. A proto existuje nekonečno cest, jak se můžete stát jedinečnými.

 

5. Potřebuji

Nehledejte činnosti, které chcete dělat. Hledejte hodnoty, které chcete naplňovat.

Bohužel jsem nedohledal, kde jsem tu myšlenku četl, ale je skvělá. Není to tak svazující jako snaha najít ideální práci někde venku. Hodnoty už máme sami v sobě, takže je stačí najít a potom se od nich odrazit.

Tomu se budeme věnovat teď. Budeme hledat vaše hodnoty. To, na čem vám záleží a čeho si ceníte. To, za co jste ochotni bojovat. Jsou to ta vnitřní pravidla, která potřebujete dodržovat, abyste byli šťastní a hrdí na svůj život.

Každý máme nějakou soustavu hodnot, která slouží jako náš vnitřní kompas, jenž řídí naše rozhodování. A to, jak se rozhodujeme, utváří naši identitu. Všichni tedy jsme, do značné míry, výsledkem rozhodnutí – ať už našich, nebo lidí v našem okolí. V konečném důsledku nás hodnoty dělají tím, kým jsme.

Objevení hodnot je za mě tou nejdůležitější součástí sebepoznání. Pokud nežijeme srovnaní s naším vnitřním kompasem, tak jsme frustrovaní, protože náš život nesouhlasí s tím, kým jsme na nejhlubší možné úrovni. A dokud si hodnoty nezvědomíme, tak nezjistíme, proč jsme vlastně frustrovaní. A tudíž ani neodvodíme, co bychom měli změnit, abychom se té frustrace zbavili.

Vedle toho jsou hodnoty důležité i při práci. Výzkum ukazuje, že jsme mnohem vášnivnější, když děláme práci, která je srovnaná s tím, co považujeme za důležité, spíše než když děláme to, co máme rádi. Práce srovnaná s hodnotami nás zkrátka více odměňuje a více motivuje, tudíž nás i baví více než to, co nás jenom baví. Chcete-li tedy vybudovat silnou vášeň, založte ji na svých hodnotách.

 

Jak najít své hodnoty?

 

Vraťte se k preferencím. Proč vám vyhovují? Mně vyhovuje ta psaná komunikace. Oproti volání se cítím se svobodněji, protože obě strany mohou reagovat kdy chtějí. Také jsem v klidu, protože nejsem tlačen do okamžitých reakcí. Dále si mohu odpovědi promyslet, strukturovat a vyladit, takže reaguji kvalitněji a srozumitelněji. A obecně se v textu snadno orientuji, což se mi u mluveného slova moc nedaří. Z toho vyvozuji hodnoty, na nichž mi záleží: svoboda, klid, srozumitelnost, struktura a kvalita.

Vraťte se k tomu, co vás baví. Proč myslíte, že vás to baví? Ty činnosti často slouží jako nástroj, který vám pomáhá naplňovat své hodnoty. Třeba zjednodušování je pro mě nástroj pro nalezení univerzálních pravidel, jež se ukrývají na pozadí složitých informací. Rešeršování je pro mě nástroj pro hledání pravdy. Cestování je nástroj, který naplňuje hned několik mých hodnot: pomáhá mi cítít se svobodně, pomáhá mi pročistit hlavu a získat vnitřní klid, pomáhá mi pečovat o zdraví a tak dále.

Sledujte své chování. Chování je přímý projev rozhodování a tudíž i hodnot. Kdo zná seriál Přátelé, tak zná i Moniku, která je posedlá organizováním, uklízením, zpřehledňováním a důkladnou přípravou. To vše plyne z jejích hodnot, jimiž jsou (nejspíš): pořádek, čistota, přehlednost a dokonalý výsledek. Jste i vy něčím posedlí? Štvete třeba lidi tím, že něco moc řešíte? Pokud ano, co je to? Když něco řešíte více než ostatní, tak vám na tom logicky záleží, tudíž je to pro vás důležité a tudíž se v tom ukrývá vaše hodnota.

Jaké máte zásady? Pokud to můžete ovlivnit, tak co vždycky děláte, nebo nikdy neděláte? Já třeba nikdy o víkendu nepracuji na zakázkách. Víkend je pro mě svatý. I když mě osloví úžasný projekt, tak ho odmítám, vyžaduje-li práci přes víkend. Tuplem vyžaduje-li práci přes vánoční svátky. To nepřipadá v úvahu. Z toho plynou hodnoty: volný čas a odpočinek. Vedle toho vždy dodržuji nějaké ranní rituály, protože díky nim se cítím a funguji lépe. Z toho plynou hodnoty: zdraví, spokojenost a výkonnost. Nebo v rámci práce jsem vždy upřímný ke klientům. Když něco považuji za nesmysl, tak to řeknu a nabídnu alternativu. Pomoc klientovi je u mě na prvním místě a to občas vyžaduje zamítnout jeho požadavky. Z toho plynou hodnoty: pravda, kvalita a pomoc. Vyvodíte i vy nějaké hodnoty ze svých zásad?

Co považujete za úspěch? Mark Manson říká, že hodnoty jsou měřidlo, pomocí něhož určujeme, co je to úspěšný a smysluplný život. Co vidíte, když se řekne úspěšný život, naplněný život, nebo spokojený život? Pro mě je třeba úspěch být svobodný. Do toho spadá finanční nezávislost, svoboda cestovat a dále aspoň částečná svoboda od závazků, což se projevuje tím, že má člověk spoustu volna, není zotročen jen prací a tudíž je i vnitřně v klidu. Jistě z toho vyčtete mé hodnoty.

Za co jste v životě nejvíce vděční? Já si denně rekapituluji, zač jsem za poslední den nejvíce vděčný. A všiml jsem si, že ty nejsilnější vděky souvisejí s mými hodnotami. Nejvíce bývám vděčný za pohyb, za výlety v přírodě, za dobře odvedenou práci a za to, že jsem někomu pomohl anebo že někdo pomohl mně. V tom se opět ukrývají mé hodnoty: zdraví, dobrodružství, kvalitní práce a pomoc ostatním.

Co vás na světě štve? Co vám vadí na lidech a společnosti? Dá se říct, že kdykoli nás něco štve, tak to jde proti našim hodnotám. Za každou frustrací z nějakého chování se obvykle skrývá láska k opačnému chování. Frustrace z bezpráví znamená lásku k férovosti. Frustrace ze lhaní, nebo z šíření nesmyslů a polopravd, znamená lásku k pravdě. Frustrace z ničení znamená lásku k tvoření. Frustrace ze složitosti znamená lásku k jednoduchosti a jasnosti. To byly moje frustrace. Co frustruje vás?

S jakými lidmi si nejvíce rozumíte? Co mají společného? Nejspíš zastávají podobné hodnoty jako vy. Naopak ti, s kterými si nerozumíte, se nejspíš chovají tak, že vyjadřují hodnoty neslučitelné s těmi vašimi.

Co na lidech nejvíce obdivujete? Nezvažujte zkušenosti a dovednosti, ale spíše přístup a životní krédo.

Jaké pasáže nesnášíte ve filmech, seriálech či knihách? Já třeba nesnáším scény, kde někdo evidentně lže anebo podvádí. Pokud vidím, že se někdo někomu chystá lhát, tak tu scénu přeskočím, protože se na to prostě nemůžu dívat. Z toho plyne hodnota pravdy a férovosti.

Co s vámi rezonuje za fotky, filmy, seriály a knihy? Co mají společného? Já miluju cestovatelské fotky. Moje srdce plesá nad každou horou, údolím či pláží – volá mě to. Nejvíc zbožňuji vyhlídky – dávají mi uklidňující pocit malosti a nepodstatnosti, podobně jako pohled na hvězdy. Už roky také miluji Survivora, který kombinuje panenskou přírodu na ostrovech a dobrodružnost. Také zbožňuji dobrodružné filmy typu Indiana Jones či Mumie. Ani nemluvě o fantasy, kde se pojí příroda, dobrodružství a fantazie. Nebo sci-fi, kde sice bývá méně přírody, ale zato více vesmíru. Vše zmíněné má společné to, že v jádru se ukrývá dobrodružství a objevování. A také nějaké vizuálno. To je moje. Tím žiju. Čím žijete vy?

Kdo jsou vaše oblíbené fiktivní postavy? Proč? Táhnou vás nějaké jejich hodnoty? Já mám třeba rád postavy, co jsou nad věcí a jen tak je něco nevytočí: James Wilson (Dr. House), Luke Danes (Gilmorova děvčata), Daniel Jackson (Hvězdná brána), nebo Brumbál (Harry Potter) a Gandalf (Pán Prstenů). Někteří jsou citliví a emotivní, ale působí vyváženě a chovají se ohleduplně a nekonflitkně. Z toho plynou hodnoty: klid, rozvážnost, férovost a respekt k ostatním. Také mám rád cílevědomé postavy, které si jdou za svým, i když jim osud háže klacky pod nohy a ostatní je považují za blázny. Třeba Daenerys (Hra o trůny) a Ellie Arroway (Kontakt). Mám rád i postavy pečlivé a detailistické, jako zmíněná Monika. A mám rád postavy odvážné a obětavé, jako třeba Aragorn (Pána prstenů). Koho máte rádi vy?

Jaké slogany jsou vám blízké? Slogany obvykle vyjadřují hodnoty dané firmy. Proto zkuste projít seznamy sloganů a schválně, jestli vás něco osloví. Seznam sloganů v češtině najdete tady a v angličtině tady, nebo tady. Vyberte tak 5 pro vás nejsilnějších sloganů. Nevadí, že ty značky neznáte, nebo je nemáte rádi. Zaměřte se jen na ty slogany. A pak z nich vyvoďte hodnotu, kterou v tom vy sami vidíte.

U mě vedou tyto české slogany:

• Příroda regeneruje (Dobrá voda) – hodnota zdraví a vztahu k přírodě
• Stojí za to jíst lépe (Albert) – hodnota zdraví (na zdraví se nešetří)
• Je lepší, když se rozdělíš (Disko) – hodnota sdílení (znalostí a zkušeností)
• A žijte v pohodě (AXA) – hodnota vnitřního klidu a spokojenosti
• Řídím svůj svět (Hyundai) – hodnota kontroly, autonomie a svobody

A tyto anglické slogany:

• Science. Applied to Life. – hodnota pravdy (která se zjistila pomocí vědy a následně využila v praxi)
• Think Different (Apple) – hodnota kreativity a netradičnosti
• Growth Is Life (Reliance Industries) – hodnota nekonečného růstu
• Inspire The World, Create The Future (Samsung) – hodnota inspirace (pomocí níž ovlivním budoucnost)
• Explore Beyond Limits (Acer) – hodnota objevování a posouvání se

 

Testy hodnot

 

Kdyby se vám nedařilo své hodnoty pojmenovat, tak zkuste hodnotové testy. Ty vám nabídnou již připravený seznam hodnot, ze kterého si vyberete třeba 10 nejsilnějších. Určitě budete zastávat více hodnot. Řekl bych, že všichni máme třeba stovku hodnot, ale některých se držíme jen v určitých kontextech (soukromí, práce, vztahy apod.). Vedle toho nějaké hodnoty prostupují celým naším životem – ty hledejte.

A s tím pomohou ty hodnotové testy. Nejznámější je test PVA (Personal Value Assessment), který je v angličtině i češtině. Pro mě přínosnější byl ale test na webu PersonalValu.es, který je jen v angličtině.

PVA nabízí jen textový seznam, ale v tom druhém testu máte u každé hodnoty i výstižnou fotku, pár synonym a stručný popis, co ta hodnota znamená. V obou testech vybíráte 10 nejdůležitějších hodnot, ale na konci toho druhého své hodnoty navíc seřadíte. Postupně se rozhodujete mezi dvojicemi vašich hodnot, dokud nenajdete ty silnější. Tohle seřazení je skvělé. Donutí vás to jít opravdu hluboko a ujasnit si priority.

V závěru ale přijde nemožné rozhodování. Budete se rozhodovat mezi naprosto zásadními hodnotami. Mně pomohlo si představit, že jsem o ty hodnoty přišel. Že zmizely ze světa, nebo že je nemohu naplňovat. A pak jsem ty hodnoty seřadil podle toho, jak moc by mě jejich ztráta bolela a bez čeho bych nemohl žít.

Já měl dilema u přínosu vs. učení se. Kdybych už nikdy nemohl pomáhat, tak bych trpěl. Kdyby všichni měli dokonalý život, byli zdraví, spokojení a měli spoustu volného času, tak by nepotřebovali mou pomoc a já bych ztratil své poslání. Sice usiluji o to, abych utvářel svět plný takových lidí, ale zároveň mě utěšuje, že to bude nekonečný proces, který mě bude naplňovat nadosmrti. Kdybych o to přišel, tak nevím, co bych dělal. Oproti tomu kdybych se už nikdy nemohl nic naučit – třeba kdybych přestal mít přístup k informacím a nesměl bych se nikoho na nic ptát – tak bych také trpěl. Stagnace by mě ničila. Nicméně už teď mám spoustu znalostí, které mohou pomoct tisícům lidí. Tudíž bych to přežil a proto je pro mě důležitější přínos.

Kdyby vám tato rada nepomohla, snad pomůže jedno cvičení, které mě zaujalo v reportu z PVA testu. Zkuste si u svých hodnot říct:

Proč myslíte, že je pro vás tato hodnota důležitá?

Vzpomeňte, kdy jste skutečně žili v souladu s tou hodnotou. Jakým chováním jste ji podporovali?

Jak byste reagovali, kdyby ta hodnota nebyla uznávána ostatními? Popište své pocity, myšlenky a akce.

To cvičení se sice původně týká jen 3 nejsilnějších hodnot, ale pokud máte problém hodnoty seřadit, tak na to musíte jít z druhé strany a na ty otázky si odpovědět u všech hodnot. Pro představu, já odpověděl takto:

Přínosnost je pro mě důležitá, protože si musíme pomáhat. Chci žít ve světě, kde se navzájem podporujeme. Tou hodnotou žiju, když lidem pomáhám, radím jim nebo když píšu knihu anebo tvořím užitečný obsah. Pokud se nectí přínosnost, tak to znamená, že si lidé škodí. Což nesnáším.

Učení a růst jsou pro mě důležité, protože při nich naplňuji svou zvědavost a rozšiřuji znalosti i zkušenosti, o které se mohu dělit s ostatními a díky nimž mohu žít zdravěji a spokojeněji. Tou hodnotou žiju stále. Objevuji, analyzuji, testuji, rešeršuji, čtu studie a knihy, sleduji videa a diskutuji s lidmi. Pokud se nectí učení, tak člověk stagnuje, uvadá a stává se ignorantem. To mě děsí.

Srozumitelnost je pro mě důležitá, protože je nezbytná k tomu, aby člověk dané informace pochopil a aby je pak zvládl zapojit do praxe. Tou hodnotou žiju, když edituji texty pomocí zjednodušování, zestručňování, zpřehledňování a polidšťování. Pokud se nectí srozumitelnost, tak jsou věci složité a nejasné. Vzniká chaos, lidé jsou zmatení a paralyzovaní, tudíž v životě nic nezmění, neboť nevědí jak.

Takhle si zkuste rozebrat všechny hodnoty a sledujte, co cítíte. U některých odpovědí přijdou silnější emoce, než u jiných. A pak už snad rozeznáte, co je pro vás nejdůležitější.

 

Mé hodnoty

 

Abych své hodnoty zvěčnil, tak rozepíšu žebříček, k němuž jsem dospěl pomocí testů a mého přemýšlení:

0. Rodina – pro mě automatická hodnota, biologická, vrozená. Přijde mi divné ji označovat za hodnotu, vnímám ji jako evolučně danou a samozřejmou. Proto jí dávám číslo 0.

1. Zdraví – potřebuji být zdravý, jinak nic nemá smysl. Zdraví je jinými slovy optimální funkce těla i mozku. Tudíž mohu žít naplno, bez omezení, nemám zamlženou mysl, myslí mi to jasně, jsem kreativní, efektivní a výkonný. Je to předpoklad pro pomoc ostatním a pro naplňování všech ostatních hodnot.

2. Zvědavost – potřebuji hledat odpovědi na mé otázky. Chci bádat, zkoumat a objevovat nové informace, učit se, zlepšovat se a růst. Zvědavost to všechno pohání. Navíc mi díky ní přirozeně roste i všímavost a obecná otevřenost. Pak nacházím skryté souvislosti protože vyloženě čekám, že je najdu.

3. Kreativita – potřebuji tvořit, vymýšlet, zažívat vhledy a propojovat netradiční podněty. Potřebuji zpochybňovat a vymýšlet, jestli by se věci nedaly řešit snadněji a efektivněji. Zejména potřebuji pracovat s vizuálnem a designem – snažím se o eleganci a úhlednost toho, co tvořím.

4. Dobrodružství – potřebuji objevovat svět a zažívat rozumný adrenalin. Potřebuji kontakt s přírodou. Potřebuji bloudit a chodit na cesty. Potřebuji zažívat pocity úžasu z neznáma. Potřebuji zkoušet nové věci. Ne denně. Vyhovuje mi stabilita. Ale čas od času to musím vyvážit výstupem z komfortní zóny a tu naplánovanost nahradit nepředvídatelností. Dobrodružství vede k růstu. A taky mě inspiruje.

5. Struktura – potřebuji ve věcech vidět souvislosti, hierarchii, vrstvy a systém. Pak si vše mohu zpřehlednit a strukturovat podle svého, díku čemuž převezmu kontrolu a získám pocit jistoty.

6. Pravda – potřebuji hledat pravdu a chápat univerzální principy, abych věděl, jak se chovat správně. Také potřebuji být pravdivý – být autentický a upřímný k sobě i ostatním. Potřebuji udržovat svou osobní integritu. Potřebuji spravedlnost. A potřebuji tu pravdu, pravdivost a spravedlnost šířit mezi ostatní.

7. Svoboda – potřebuji se cítit svobodně, že mám zodpovědnost za své chování, že mám kontrolu, že mohu žít v souladu s mými principy a že se mohu svobodně vyjádřit. Ze všeho nejvíce chci cítit časovou svobodu – že mám čas na vše důležité. Původně jsem zvažoval hodnotu volný čas, ale důvod, proč ho chci, je hlavně ten pocit svobody a možnost žít si svůj život. Volný čas je pro mě tedy priorita, ale ne hodnota.

8. Srozumitelnost – tady se více hodí anglické clarity, které kromě srozumitelnosti zahrnuje i obecnou jasnost a zřejmost. Něco je jasné jak facka a člověk to hned pochopí. Dále clarity vyjadřuje přímost a čistotu sdělení – nejsou v něm zbytečnosti, ale jen to podstatné. A také to zahrnuje jednoduchost. To vše potřebuji. V roli příjemce se mi to obvykle nedostává, takže se snažím být srozumitelný aspoň já.

9. Vnitřní klid a pohoda – potřebuji být v klidu, vyrovnaný a v pohodě. Jinak nejsem objektivní ani kreativní. Vnitřní klid je pro mě synonymum ke spokojenosti. V klidu jsem tehdy, když mi nic nechybí, když jsem sám sebou a když neřeším žádné konflikty.

10. Pomoc ostatním – potřebuji pomáhat. To je metahodnota, k níž směřuji skrze ty předchozí hodnoty.

Sestavování tohoto žebříčku a následné vysvětlování každé hodnoty bylo náročné, ale nesmírně naplňující. Nic jiného mi nepomohlo se tak dobře poznat. Když se na ty hodnoty dívám, tak cítím, že to jsem skutečně já. Vytvořil jsem si proto i obrázek pro zamykací obrazovku na mobilu, abych si stále připomínal, kdo jsem a aby mě mé hodnoty neustále nabíjely.

 

 

V jádru je zdraví, které pohání vše ostatní. Prostřední kruh zahrnuje něco, co bych nazval nástrojové či procesové hodnoty (nějaká akce), pomocí nichž dosáhnu cílových hodnot (nějaký stav či pocit) ve vnějším kruhu. Přičemž každá nástrojová hodnota může vést k více cílovým hodnotám. Například:

• Zvědavost je nástroj ke zjištění pravdy i k dosáhnutí vnitřního klidu, protože když něco potřebuji vědět, tak jsem neklidný, ale jakmile to už vím, tak jsem klidný.

• Dobrodružství, jež pro mě zahrnuje hlavně cestování, je způsob, jak získám pocit svobody. Ale i tady získám vnitřní klid, protože se mi při cestování pročistí hlava.

• Struktura dává mému životu předvívadelnost, což mi dává vnitřní klid. Struktura dne mi dá třeba i svobodu, protože vím, že v každé části dne se mohu svobodně zaměřit jen na jednu věc a vše ostatní pustím z hlavy. Vedle toho třeba strukturování informací je nástroj pro dosáhnutí srozumitelnosti.

• Kreativita uvolňuje jakési tvůrčí pnutí. Něco ve mně je a potřebuje to ven. A jakmile je to venku, přijde vnitřní klid. Také mám při tvůrčích činnostech pocit svobody vyjádření sebe sama. A také mi kreativita umožňuje v informacích nacházet souvislosti a strukturu, což mi umožní se vyjádřit srozumitelně.

Uvědomění těchto souvislostí mi přijde užitečné pro sestavení vize, k níž se dostaneme později. Jakmile víte, že jedna hodnota pomáhá naplňovat druhou, tak přirozeně zdůrazníte činnosti, jež vám pomohou naplnit tu první hodnotu, protože tím automaticky zajistíte i tu druhou. O to spíše budete žít srovnaní se svými hodnotami a o to více budete spokojenější.

Na záver je dobré říct, že hodnoty se vyvíjejí během života. Některé s námi zůstávají dlouhodobě, jiné se mění. Proto se k hodnotám vracejte a zjišťujte, zda některá hodnota nezmizela anebo jiná nepřibyla. Každopádně teď jsou důležité ty aktuální hodnoty. Od těch se odrazte při hledání své ideální práce.

 

6. Musím

Hudebník musí skládat hudbu, výtvarník musí malovat, básník musí psát, má-li být se sebou v harmonii a spokojený. Čím člověk může být, tím musí být. – Abraham Maslow

Maslow tuto potřebu nazval sebeaktualizací, neboli seberealizací. Myslel tím touhu po sebenaplnění. Tendenci naplnit náš potenciál. Touhu stát se vším, čím se můžeme stát. Říkal, že i když naplníme všechny ostatní potřeby, stejně býváme nespokojení a neklidní, dokud neděláme to, co je pro nás to pravé.

Jenže vy zatím nevíte, zda jste ten pomyslný hudebník či výtvarník. Snad vám už trochu pomohly předchozí kroky, ale teď je potřeba rozlišit, co vás jen baví, od toho, kde se opravdu realizujete. Nějaká práce vás může uspokojovat, ale později vás to omrzí, protože chyběla důležitá část hluboké spokojenosti: naplnění. Konkrétně naplnění z toho, že má ta práce smysl.

Co je to ale ten smysl? Nejlépe to vysvětlí sám zakladatel logoterapie (terapie smyslem), psycholog a přeživší koncentračního tábora Viktor Frankl. Ten ve své knize Člověk hledá smysl (1946) popisuje smysl jako něco, co od nás život očekává.

Frankl vzpomínal na dva muže, kteří směřovali k sebevraždě. Oba říkali, že už od života nic nečekají. Jenže život stále něco očekává od nich. Na jednoho čekalo milované dítě v jiné zemi. Na druhého čekala série knih, jež potřebovala být dokončena. Ta práce – výchova dítěte ani dopsání knih – nemohla být dokončena nikým jiným. Proto ti lidé byli nenahraditelní. Proto měli zodpovědnost žít dál a tento unikátní úkol naplnit. To byl jejich smysl.

Jak zjistit, která činnost je smysluplná a naplňující? Frankl v knize říká, že sebearealizace přichází jen jako vedlejší účinek sebetransendence. Tedy když děláme něco, co nás přesahuje. Buďto když se vyloženě věnujeme jinému člověku, nebo když se věnujeme činnosti, která slouží ostatním. Čím více zapomeneme sami na sebe, tím více sebe sama aktualizujeme.

Já bych to zjednodušil takto: smysluplné činnosti jsou ty, které jsou důležité pro ostatní. Něco ostatním dáváte. Něco měníte k lepšímu. Konáte dobro a proto je vám dobře. Cítíte, že je to víc než jen práce. Je to vaše povinnost. Přitahuje vás to jako magnet. Máte pocit, že se tomu musíte věnovat, přestože byste možná raději dělali něco jiného. Bylo by vám hrozně, kdybyste tu věc nedělali. Jako byste odmítali dělat to, pro co jste se narodili. Je to zkrátka vaše poslání. Důvod, proč tu jste. Vaše mise. Váš smysl.

Já tohle cítil u psaní knihy. Ne že bych měl dojem, že jsem se narodil jen abych tu knihu napsal. Jen cítím, že mám jedinečnou kombinaci dovedností, vlastností, zkušeností i životních okolností, které mi tu knihu umožňují napsat tak, jak by ji nikdo jiný nenapsal. A proto je mou povinností tu knihu napsat. Před několika lety jsem si tu větu připnul i na nástěnku.

 

 

Tehdy mě inspiroval Robert Vlach, který přednášel na jednom Think Tanku a použil podobná slova, když vysvětloval, jak si vybírá projekty. A došlo mi, že to dělám stejně. Nejen u té knihy, ale třeba u článků. Pokud najdu téma, které nikde jinde není pořádně zpracované (třeba sebepoznání) a zároveň vím, že ho zpracovat dokážu, tak cítím povinnost ho zpracovat. Prostě to musím udělat. A následování téhle povinnosti mě pak hluboce naplňuje.

Tak teď pojďme najít, co dává smysl vám, ať můžete i vy zažít hluboké naplnění. Navíc studie ukazují, že po nalezení smyslu budete i spokojenější, zdravější a budete žít déle.

Navíc vás ten smysl bude pohánět nekonečnou vnitřní motivací, která vám pomůže přetrvat těžké chvíle. Když se vrátím k mé knize, tak jsem jí zvládl věnovat přes 6.300 hodin během 4 let a motivace nejen že ani jednou neselhala, ale dokonce každým rokem rostla. Tohle žádná jiná motivační technika nedokáže.

 

Jak najít svůj smysl?

 

Koukněte na své hodnoty. Které z nich vás přesahují? Skrze které hodnoty byste mohli někomu pomoct? Proč tyto hodnoty chcete naplňovat? Třeba já chci dělat osvětu, protože chci lidem pomoct žít lépe. Proč? Protože jsem zažil ten horší život a nikomu ho nepřeju. Dobře ale proč chci vůbec pomáhat? Prostě chci žít ve světe, kde si pomáháme, kde se podporujeme a kde spolu rosteme. Chci pomoct lidstvu se posouvat.

Na které výsledky jste nejvíce hrdí? Mě překvapilo, že největší hrdost necítím u mé práce. Vytvořil jsem známá loga, ze kterých mám radost a jsem na ně hrdý, ale ani zdaleka ne tak hrdý, jako když sdílím hodnotný obsah. Jsem pyšný i na krátký článek či příspěvek na sítích, mám-li pocit, že někomu pomůže.

Za co vám lidé upřímně děkují? Zač jsou vám vděční? Zvažte hlavně to, na co jste hrdí i vy sami. Mně třeba děkují za užitečnost a srozumitelnost obsahu a za to, že pomáhám vysvětlovat složitá témata.

Co byste dělali i kdyby vás za to nikdo neocenil? Nejen že byste nedostali peníze, ale nikdo by vám ani nepoděkoval, protože by nevěděl, že mu pomáháte právě vy. Já knihu i své články píšu se smířením, že si je nikdo nemusí přečíst. Klidně bych přetrpěl i to, že by kniha i články vyšly pod pseudonymem a nikdo by mě nedocenil. Bohatě by mi stačilo vědět, že ty informace kolují mezi lidmi a že jim pomáhají.

Co byste dělali, i kdybyste věděli, že selžete? Jak říká autor a marketér Seth Godin, lidé se obvykle ptají opačně: co byste dělali, kdybyste věděli, že selhat nemůžete. Tato otázka je ale podle něj k ničemu. Teprve až ta opačná otázka ukáže, co má opravdu smysl dělat pro tu činnost samotnou. Co stojí za to zkusit, i kdyby to nevyšlo. Ukáže, u čeho nás baví proces, ne jen výsledek. U mě je to opět ta tvorba obsahu. Budu v tom pokračovat i kdyby mi to nevydělávalo a i kdybych měl nadále zůstat u grafiky coby hlavního zdroje příjmu. Můj strach ze selhání je zcela zastíněný strachem z toho, že bych to nezkusil.

Co byste dělali i navzdory utrpení? Co kdyby vás štval i proces? Zní to sebemrskačsky, ale pokud vidíte, že něco lidem opravdu pomáhá, tak vás naplňuje jejich spokojenost a vaše osobní potřeby vám přijdou nepodstatné. Třeba já věnoval tisíce hodin tomu editování textů. I když mám rád kvalitu i obecný proces vylaďování kvality, tak většina kroků toho procesu bolí. Musím texty číst třeba dvacetkrát a pokaždé se zaměřit na jednu věc, kterou vyladím. Struktura, délka, pořadí vět, redundance, nejasnosti, překlepy a další. Je to k zbláznění. Ale bez toho to nejde a vím, že to pak lidem více pomůže. Má to tedy smysl.

Co byste dělali, i kdybyste měli za rok zemřít? Jasně, většina lidí by s prací sekla a strávila čas s blízkými, nebo procestovala svět,. Řekněme, že byste se mohli rozdvojit a žít dva životy: jeden, který věnujete osobním touhám a druhý, v němž budete dělat něco přínosného. Co by to bylo?

V jakém světě chcete žít? Představte si ideální svět a nejspíš najdete i svůj smysl – ten se ukrývá na cestě k tomu světu. Já chci žít ve světě, kde jsou lidé zdravější, spokojenější a kde mají více volného času na sebe i na ostatní. V tom světě budou lidé i výkonnější, efektivnější a kreativnější. Také klesnou konflikty a stoupne spolupráce. Snáze pak vyřešíme světové problémy, což nám rozváže ruce, abychom jako lidstvo mohli vzkvétat a posouvat se vpřed společensky i technologicky. A pak třeba vyrazíme objevovat vesmír – a tam fakt chci. A to vše podle mě začíná u toho, že lidem pomůžu mít více volné času.

Kdybyste na světě mohli změnit jen jednu věc, která by to byla?

Čeho byste se chtěli dožít? Tady už nejde o ideální svět, ale o svět, ve kterém se něco změnilo. Na tuto otázku jsem hrdý, protože minimálně mně přinesla spoustu nápadů:

Chci se dožít dne, kdy lidé nebudou mít nedostatek času, nýbrž nadbytek.

Chci se dožít dne, kdy lidé nebudou celý život hledat, jak žít, nýbrž budou skutečně žít.

Chci se dožít dne, kdy se lidí nestydí za užívání si volna a kdy už se nepodporuje dřina.

Chci se dožít dne, kdy bude normální umístit na první místo sebe sama a svůj život, ne práci.

Chci se dožít dne, kdy se bude pracovat chytře, ne tvrdě. Kdy se pochopí, že delší práce snižuje výsledky.

Chci se dožít dne, kdy lidé, pro vyšší produktivitu, jako první sáhnou po práci s energií, nikoli s časem.

Chci se dožít dne, kdy zdravé jídlo nebude alternativní a naopak bude divné jíst junk food.

Až si sepíšete podobný seznam, tak už se vám snad podaří vymyslet, čemu byste se měli věnovat, abyste světu pomohli se toho dne dožít. Kdyby vás ale nic nenapadlo, nevadí, snad pomohou další cvičení.

 

Jak chcete pomáhat?

 

Častý smysl je pomáhat. Jak chcete pomáhat vy? Co chcete světu dávat? Jaký odkaz tu chcete zanechat? Co chcete šířit? Hodnoty? Emoce? Věci? Znalosti? Dovednosti? Jaké potřeby chcete ostatním pomoct naplnit?

Přemýšlejte o té pomoci jako o řešení problémů, které někdo nutně potřebuje vyřešit. Někomu něco chybí a potřebuje to získat. Někdo něco nechápe a potřebuje to pochopit. Někdo je nemocný a potřebuje být zdravý. Někdo má hlad a potřebuje se najíst. Napadá vás něco, co byste mohli řešit?

Zvažujte zvažujte i na první pohled povrchní problémy. Pomoc nemusí znamenat jen to, že zachraňujete životy. Lidé potřebují i zábavu – zejména ti, kteří zachraňují životy. Ti mají třeba problémy: stres a únavu. Pokud jim je vyřešíte pomocí zábavy, která jim zlepší den, odreaguje je a u které si odpočinou, tak pomůžete nejen jim, ale i těm, kterým pomáhají. Takhle pomáháte pomáhat. Nepřímo zachraňujete životy.

 

Pomohu vás nasměrovat dalšími otázkami:

Vyřešili jste nějaký problém? Pomožte ho vyřešit i ostatním. Já třeba měl problém, že jsem nestíhal a neměl čas na nic jiného než práci. A vyřešil jsem to. Dokázal jsem práci zefektivnit tak, že stíhám to co dříve a navíc mám každý den spoustu volného času. Konečně žiju.

Protrpěli jste peklo, které byste nikomu nepřáli? A do kterého jste se možná dostali sami a teď už víte, že mu šlo předejít? Pomožte ostatním tomu zabránit. Já chci lidem pomoct, aby se nikdy nedostali do toho zmíněného stavu, kdy jsou posedlí prací, nemají čas na život a kdy trpí jejich vztahy, spokojenost i zdraví.

Prošli jste náročnou cestou? Podělte se o své zkušenosti, abyste ostatním tu cestu usnadnili.

Prošli jste si obecně nějakou změnou? Pomožte těm, kteří jsou na začátku stejné změny a neví co dělat.

Co chcete světu vrátit? Pomohl vám někdo něco vyřešit? Tak to určitě řeší i ostatní. Pomožte jim s tím. Třeba já teď vracím informace a tipy kolem sebepoznání. Nejprve jsem měl problém odhalit, co chci a kam mám směřovat, ale pak jsem našel spoustu skvělých zdrojů zdarma, co mi s tím pomohly. Na nich jsem postavil tento článek. Sice jsem navrch přidal spoustu vlastních tipů, ale bez těch původních zdrojů by to nebylo a proto jim tímto děkuji.

Litujete něčeho? Pomožte lidem zabránit, ať se jim to nestane a ať nelitují.

Co podle vás lidi nechápou? Můžete jim to vysvětlit? Nevadí, že nejste expert. Pokud něčemu rozumíte lépe než průměžný člověk, tak to vysvětlujte, protože průměrní lidé tvoří majoritu populace. Pokud většina světa něco nechápe, tak to experti očividně nevysvětlují dost srozumitelně. U mě jde třeba o téma zdravého životního stylu. Celý život jsem se nedokázal zorientovat v tom, co je a není zdravé. V posledních letech jsem ale pochopil ty základní principy a teď už, teoreticky, do konce života nemusím sledovat žádné novinky, protože ty principy fungují miliony let. Už nemusím hledat návod na zdravý život, protože jsem ho (myslím) našel. A rád ho předám i ostatním.

Vraťte se k tomu, co vás štve. Můžete nějak pomoct tu situaci zlepšit?

Vraťte se k vizi ideálního světa. Jak byste mohli světu pomoct se do toho stavu dostat?

 

Už vás něco napadlo? Pokud ano, tak musím zdůraznit jednu věc. To, že umíte řešit nějaký problém, neznamená, že ho řešit musíte. Je jen na vás, jestli to řešit chcete. Možná jste prošli peklem, které byste nikomu nepřáli, ale deprimuje vás na to peklo byť jen vzpomínat. Tudíž je pochopitelné, že na tom nechcete založit práci. Nebo vás něco vytáčí tak moc, že to nechcete řešit, protože byste byli vytočení denně.

Mě štvou plagiáty a krádeže cízí práce. Zkusil jsem to řešit (psal jsem o tom, náhodně odhaloval kopie a pomáhal jsem lidem ověřovat, zda je jejich logo originál), ale frustrovalo mě to a už to řešit nechci, ačkoli mi mnozí řekli, že jsem v tom dobrý a že bych se tomu měl věnovat. Ale já si vybral jinak.

Je zkrátka v pořádku, když se i vy odvrátíte od toho, co by mohl být váš smysl, ale vy to dělat nechcete. Zvolte si takový smysl, který upřímně chcete naplňovat. Projděte tedy své odpovědi na předchozí otázky a na jejich základě zkuste doplnit větu: Chci pomáhat lidem … Například já:

Chci pomáhat lidem mít více volna, aby mohli žít naplno a měli pocit, že zažívají každodenní dovolenou.

Chci pomáhat lidem pracovat chytře. Naučit je zvyšovat energii a výkon, nikoli úsilí a spěch.

Chci pomáhat lidem pracovat kratší dobu a přesto zvládat více a tudíž i vydělat více.

Chci pomáhat lidem předat pravdu a zbořit mýty, které jim brání žít zdravě.

Chci pomáhat lidem bořit bariéry, které jim stojí v cestě k lepšímu životu.

Chci pomáhat lidem zbavit se závislosti na motivaci a vůli. Nastavit jim systém automatických návyků.

Chci pomáhat lidem nastavit zdravé návyky. Zejména pomoct s nasměrováním a s prvními kroky

Chci pomáhat lidem vylepšit rovnováhu života a práce a zabránit vyhoření.

Chci pomáhat lidem pochopit obecné principy, ze kterých si už kdykoli odvodí konkrétní techniky.

Chci pomáhat lidem zbavit se stresování, protože to jde. Stres sice nezmizí, ale stresování jde vypnout.

Jak vidíte, tak mám opravdu spoustu možností, jak mohu pomáhat. A neznamená to, že nemohu pomáhat úplně jinak. Třeba tento článek vám možná nepomůže mít více času, ale může vám pomoct najít ideální životní cestu, abyste ten zbývající čas prožili lépe. I to je super. Ve výsledku je pro mě hlavní to, že vůbec nějak pomáhám. Už to mi dává smysl.

 

Komu chcete pomáhat?

 

Možná zatím nevíte s čím chcete pomáhat, ale třeba už víte komu chcete pomáhat. Nebo naopak víte s čím a nevíte komu. Tak vás opět zkusím nasměrovat:

Komu byste nejraději sloužili: jednolitvcům, menším skupinám, komunitám, malým či velkým firmám, organizacím, komunitám, nebo celé společnosti?

Kdo jsou vaši oblíbení klienti? Komu jste v dosavadním životě nejraději pomáhali? Z jakých spoluprací jste měli nejlepší pocit? Čím se ta spolupráce lišila od všech ostatních?

Kdo by uvítal tu vaši pomoc, již jste si ujasnili v minulém kroce? Lidé, zvířata, rostliny, školní systém?

Vraťte se k silným stránkám. Možná, že v nich nejste nejlepší, ale rozhodně můžete pomoct těm, kteří jsou pár kroků za vámi a sní o tom, že se dostanou tam, kde jste vy. Najděte je pomožte jim.

Doplňte větu: Chci pomáhat lidem, kteří _____ A zkuste být co nejkonkrétnější. Já chci pomáhat lidem, kteří nestíhají. Nemají čas na život, mají slabé zdraví a slabý výkon, kvůli čemuž tráví většinu dnů prací. Možná že jim to nevadí, ale za pár let toho budou litovat. Jsou to lidé, kteří ladí time management, ale přesto čas nemají. Také už roky čtou o zdraví, ale stále nechápou, jak se chovat zdravě, nebo se jim nedaří tu teorii převést do praxe. Také přečetli všechno o produktivitě, ale přesto jim produktivita klesá.

Tady zase stojí za to říct, že ti, kterým chcete pomoct, možná o vaši pomoc nestojí. Možná, že byste nejraději pomohli rodině a kamarádům změnit životní styl, ale ti – i když se zdravím bojují – ještě nejsou velké změně otevření. Nicméně tam venku jsou jiní lidé, kteří už otevřeni jsou. Tak zatím pomozte jim.

A smiřte se s tím, že nikdy nepomůžete všem ani ve všem. Já teoreticky mohu pomoct zlepšit zdraví všem, ale více času mohu darovat především těm, kteří si mohou určit pracovní dobu a jejichž práce jde urychlit. V jádru toho, s čím pomáhám, je totiž efektivita. Pokud ta práce nejde provést rychleji a člověk si musí odsedět plnou pracovní dobu, tak mu sice zvýším efektivitu, ale čas mu neuvolním. Sice zlepším jeho pozici při vyjednávání o flexibilitě a navíc mu ta výkonnost zefektivní i činnosti v běžném životě, takže nějaký čas snad získá, ale bude to nic oproti času, který získají ti, kteří splňují všechny zmíněné podmínky.

 

Stále neznáte svůj smysl? Nebojte. Časem ho najdete.

 

Já svůj smysl našel náhodou. Impulzivně jsem proměnil jídelníček a náhodou si všiml, že mi asi o třetinu stoupla produktivita. Došlo mi, že mi nový jídelníček zvýšil energii a začal jsem přemýšlet, jestli tu energii nepůjde zvýšit i dalšími úpravami návyků. A šlo. Začal jsem ty souvislosti blíže zkoumat a testovat. A abych pomohl i ostatním, tak jsem o tom začal psát článek, který vyústil v knihu.

Postupně jsem proměnil celé zdraví i život. A díky tomu ztrojnásobil efektivitu. Co mi zabralo 40 hodin zvládám do 12 hodin. Mám spoustu volna, které mi chybělo. A teď chci s podobnou změnou pomoct i ostatním.

Už při psaní knihy jsem se bavil s lidmi a viděl jsem, že i je zajímají a že i jim některé mé rady pomohly trochu anebo i hodně změnit život. Tím jsem si ověřil, že skutečně má smysl se o ty rady podělit. Jenže i když mi tahle cesta dávala smysl od začátku, tak šlo původně jen o zaslepenou cestu k tomu, jak být produktivnější. Trvalo mi více než 3 roky rešeršování, psaní a testování, než mi došlo, že mnohem cennější než výsledky je ten volný čas. Bez něj život nemá smysl, protože žijeme právě o tom volném čase. Jakmile mi tohle došlo, tak jsem musel přeformulovat téměř celou knihu, aby zdůrazňovala a směřovala právě k tomu času, nikoli jen k výsledkům.

I když tedy ten původní smysl (zvyšování produktivity) dnes považuji za nesmyslný, tak nebýt toho, že jsem se mu oddal, tak se nedoberu k tomu vyššímu smyslu, jímž je volný čas. Následoval jsem nevhodné téma, abych našel to dokonalé téma. Neplánoval jsem to, ale jsem vděčný, že jsem tak učinil, protože opravdu cítím, že tohle už je to pravé.

Z toho plyne asi jediná rada, co mohu dát lidem beze smyslu: následujte svůj zájem. Když uvidíte něco, co podle vás ostatní nevidí, nebo něco, co vás prostě chytne, tak se toho držte. Věřím, že vás to někam dovede.

 

7. Chci

A teď už se dostáváme k tomu, co chcete. Odhalíme vaše vize a touhy. Ještě ale neřešíme, jakou konkrétní práci chcete dělat. Zatím řešíme jen jaký život chcete žít a co od práce obecně chcete.

Je důležité začít u životní vize, protože práce je jen jedna z podmnožin života. Když své sny vztahujete hlavně k práci, tak se snadno stane, že na ostatní části života už nebude místo. Naopak když začnete u života, tak o to spíše zvolíte práci, která vám umožní žít podle vašich představ. Pak bude život vyvážený a dlouhodobě udržitelný.

Nebojte. Nebudeme si stanovovat cíle. Sám k nim mám odpor. Cíle motivují jen dokud jich nedosáhneme. Jakmile je splníme, motivace zmizí. A přeci nechcete, abyste dosáhli vysněného života a pak ztratili chuť si ho udržet. Navíc se cíle obvykle jednou nastaví a pak se jich držíme. Vize je ale něco, co se může v čase rozvíjet, nebo i naprosto proměňovat.

Vize je tedy něco zcela jiného než cíl. Nejvíce se mi líbí definice od lektorky Denisy Dědičové. Ta říká, že vize není soubor cílů, kterých bychom chtěli dosáhnout. Je to představa toho, jak bychom chtěli žít, abychom byli spokojení. Ve výsledku má vize hlavně motivační funkci. Má nás nakopnout, abychom tu vizi žili.

Vize zkrátka není místo, kam dojdete, ale směr, kudy dlouhodobě jdete. Vize se nemá splnit ani dokončit. Je to cesta, která se naplňuje a koná každý den. Vize nedosahujeme, vizi žijeme. Třeba jen částečně, ale to stačí. Čím déle žijeme v souladu se svou vizí, tím více se blížíme té hlavní vizi. A pokud dojdeme až k ní, tak si nic neodškrtneme. Místo toho tou vizí budeme žít i nadále. Aspoň dokud si nevysníme lepší.

 

Vize spokojeného života

 

Jak říká Denisa, tak představa ideálního života (třeba za 5 či 10 let) sice může pomoct, ale lidé si tam často dávají ty cíle, kterých chtějí dosáhnout. Proto radí, abychom si raději představovali spokojený život. Tedy co chcete mít v životě, abyste byli spokojení. Abyste denně usínali s pocitem, že je všechno dobré.

Podle mě neuškodí zvážit obojí. Představte si ideální i spokojený život. Ideální i spokojenou práci. Je jedno za kolik let. Mě třeba irituje snění v konkrétním čase. Pokud jste jako já, tak se zaměřte jen na ty parametry života a práce, které vás budou dělat šťastnými a naplněnými. Než je začnete hledat, tak radím:

Necenzurujte se. Nevadí, že vám ten život přijde nedosažitelný. Není to plán, ale sen. Sny mohou být bláznivé. V dětství jste jistě snili o tom, jak bude vypadat váš dospělý život. Něco se splnilo, něco ne, ale to nic nemění na tom, že vám to snění dávalo naději a možná i pomohlo s nějakým životním rozhodnutím.

Přemýšlejte na úrovni dnů. Někdo by mohl říct, že nemá smysl mít vizi, protože žádná vize není udržitelná každý den. A je to tak. Život je rozmanitý a někdy holt nastanou dny, kdy nežijeme podle svých představ. To by vám ale nemělo zabránit ve snění. Pokud vám to tedy pomůže, zkuste přemýšlet nad svým ideálním či spokojeným dnem. Jak by vypadal ten řekněme normální avšak dokonalý den, ke kterému se vrátíte vždy, když vám to okolnosti dovolí.

Buďte upřímní. Možná máte pocit, že všichni touží po určitém stylu života a tudíž je to jakási normální vize. To neřešte. Pokud jste ale skromní a stačí vám málo, nesnažte se na sílu vymýšlet úžasnější vizi. Není cílem nikoho uspokojit ani ohromit. Je to vaše vize. Nikomu do ní nic není. A teď už ji pojďme najít.

 

Co chcete od života?

 

Nejprve pár zahřívacích a obecnějších otázek:

Z jakých dnů máte nejlepší pocit? Za jaké dny jste nejvíce vděční? Co mají společného?

Na které životní období neradi vzpomínáte? A proč? Co se dělo? Očividně něco, co v životě nechcete.

Čeho byste chtěli v živote více a čeho méně? Nebo co v životě stoprocentně chcete či nechcete?

Znáte někoho, kdo vám přijde spokojený? Proč vám přijde spokojený? Můžete se nějak inspirovat?

Znáte někoho, čí životní styl je vám blízký a chtěli byste ho žít také? Jak ten životní styl vypadá?

 

A teď pojďme více do hloubky a ke konkrétnějším parametrům:

Vraťte se ktomu, co milujete. Které činnosti či témata rozhodně chcete ve svém životě mít?

Co chci pravidelně dělat a zažívat? Setkávat se s přáteli? Navštěvovat kurzy? Cestovat a fotit?

Co naopak nechci dělat a zažívat? Když to půjde, tak jakým činnostem, místům a lidem se chci vyhnout?

Jak chci aby vypadaly mé vztahy? S kým se chci setkávat? Přemýšlejte o rodině, přátelích, komunitě.

Kde chci bydlet? Ve městě, na vesnici, v přírodě, nebo jinde? V domě, paneláku či snad v mrakodrapu?

Jak chci, aby vypadalo mé zdraví? Jak chci opečovávat své tělo a mysl?

Jak chci trávit volno? Jak se chci bavit a relaxovat? Jaké chci koníčky?

Co chci vlastnit? Jaká věc by mi dělala radost či zjednodušovala život?

Jak se chci rozvíjet? V čem se chci realizovat? O čem chci zjistit více?

Jaké emoce chci cítit? Jistěže dobré, ale jaké? Pobavení? Radost? Klid? Vzrušení? Zájem? Hrdost?

Které z mých hodnot potřebuji denně naplňovat?

Jak chci, aby se lišil pracovní den od volného dne?

Chci, aby mé dny měly jasnou strukturu, nebo ať jsou náhodnější a volnější?

 

Kdyby vás nic moc nenapadalo, doporučuji hluboký článek 7 cvičení pro tvorbu osobní vize od Hanky Jadavan. Hanka prošla všechny své knihy a vytáhla to nejlepší, co se týkalo osobní vize. Mrkněte i na její článek Osobní vize – jak jste na tom, který vám pomůže zmapovat, kde se z hlediska vize nacházíte a kde vám poradí, co dělat, když máte vizí několik a nemůžete se rozhodnout. A další věci k vizi Hanka sdílela ve svém newsletteru O tvorbě osobní vize.

Pokud jde o mou vizi, tak chci hlavně cestovat. Chci být denně aspoň chvíli v přírodě, aspoň jednou týdně jít na výlet a aspoň jednou ročně pořádně cestovat v zahraničí, ideálně u moře. Rád bych třeba část roku žil v ČR a část bych pobýval v letních krajích. Znám rodiny, co to praktikují a funguje jim to skvěle.

Z hlediska emocí se chci cítit svobodně. Chci mít co nejméně věcí, aby mě nesvazovaly. Chci být zdravý, abych se necítil omezeně a mohl dělat prakticky cokoli. A především chci cítit tu vícekrát zmíněnou časovou svobodu – pocit, že nemusím spěchat a že mám na všechno dost času.

Dále chci denně číst. Také se chci aspoň jednou týdně s někým pobavit o zajímavých tématech. Chci se učit, jak lépe psát a jak tvořit kvalitnější obsah. Chci rešeršovat zajímavá témata a pak je tlumočit lidem.

A tak dále. Většinu z toho už žiju. A i vy jistě zjistíte, že část své vize už žijete. Možná ji žijete téměř celou. To je skvělé. Tak si to udržujte a rozvíjejte jen poslední maličkosti. A pak k tomu přidejte pracovní vizi.

 

Co chcete od práce?

 

Opět začneme obecněji:

Co se vám na líbí na vaší práci a co chcete ponechat do té budoucí?

Co vám teď v práci chybí? Co byste do ní rádi přidali? Více kolegů? Rozmanitější úkoly?

Vybavte si pracovní období, které vás nejvíce bavilo či nejvíce naplňovalo. Co konkrétně se tam dělo?

Vraťte se k tomu, co vás zaujalo v seznamu zálib. Co přesně vás na těch činnostech láká?

Závidíte někomu jeho práci? Ne pro peníze. Prostě si říkáte tyjo, to je super, to chci. Proč to chcete?

Co chcete, aby vám práce hlavně dávala? Naplnění z tvorby? Mraky peněz? Respekt? Být součástí týmu?

 

A teď ke konkrétním parametrům. Začněme pracovními podmínkami:

Kde chci pracovat? Doma, v soukromé kanceláři, ve společné kanceláři, v přírodě, v kavárně, ve vlaku?

V jakých podmínkách chci pracovat? Spíše v klidu, nebo na místě, kde to žije a kde je rušno?

Kolik hodin denně chci být dostupný/á na e-mailu či telefonu? Klidně celý den, nebo jen krátce?

Jakou chci pracovní dobu? Kolik hodin denně a kolik dnů týdně chci pracovat?

Chci si denně odsedět konkrétní počet hodin, nebo chci pracovní dobu flexibilně měnit?

Chci mít jasně nastavené termíny, nebo chci pracovat vlastním tempem a žádné termíny nemít?

Chci docenění a možnost postavit se za svou práci, nebo chci raději pracovat na pozadí?

Kolik chci vydělávat? Kolik chci ušetřit měsíčně?

Pro jaký trh chci pracovat? Český? Evropský? Světový?

 

Potom lidská stránka:

Chci pracovat v týmu, nebo o samotě?

Chci být součástí ekosystému, abych doplňoval cizí práci, nebo chci mít celou práci pod palcem já?

Chci mít jednoho šéfa, nebo spoustu klientů?

Chci si hledat klienty, nebo chci, aby za mnou chodili sami, případně aby mi je někdo dohazoval?

Chci vůbec mít nějaké klienty?

Chci spolupracovat s klienty na dálku, nebo s nimi být osobně?

Chci pomáhat vždy jednomu člověku, nebo spíše skupině lidí?

Jak chci komunikovat s klienty? Osobně? Volat si? Psát?

 

A nakonec pracovní záběr:

Jakému typu projektů se chci věnovat?

Chci tvořit nové věci (kreslit, psát), nebo zpracovávat či pečovat o cizí práci (opravovat, zlepšovat)?

Chci svobodu dělat si co chci, nebo chci ostatním zadávat úkoly, nebo aby je někdo zadával mně?

Chci práci, ve které se věčně rozvíjím, nebo kterou se jednou naučím a pak už jen piluju detaily?

Chci pracovat na jedné věci, nebo chci mít rozdělaných více rozmanitých věcí, mezi nimiž přebíhám?

Chci všechny projekty nastartovat i dokončit, nebo chci být jenom startovač či dokončovač?

Chci se posouvat v kariéře či rozrůstat firmu, nebo chci jednu stabilní práci, ve které se budu zlepšovat?

Chci být spíše specialista, nebo generalista? Mrkněte na můj článek pro ujasnění výhod a nevýhod.

 

Já chci opět svobodu. Chci směřovat k nezávislosti z hlediska peněz, klientů, kolegů, místa práce i pracovních nástrojů. Chci mít flexibilitu. Chci pracovat sám. Chci být co nejméně dostupný. Nechci mít žádné termíny. Chci mít svobodu určovat si cenu a volit si projekty. Chci se svobodně rozhodovat o tom, co, kde a jak to tvořit. Tudíž pro mě není jiná cesta, než zůstat na volné noze.

Také chci udržet množství volného času, jako mám teď. Pracovní dobu mám asi 40 hodin měsíčně. 4 dny v týdnu po zhruba 2 a půl hodinách. Ve špičce o trochu více, ale málokdy překročím 12 hodin týdně. Dříve bych o tom ani nesnil. Když sečtu víkendy a dovolené, tak mám defacto půl roku volna.

Nutno ale říct, že o všední dny věnuji 4 hodiny denně jiným produktivním činnostem, kam spadá ta tvorba obsahu. Ve výsledku pracuji řekněme 6 a půl hodiny denně. I to je ale skvělé. A pokud se mi podaří odpoutat od grafiky, tak se mi uvolní další čas. Mým cílem je pracovat 4×4, tedy 4 hodiny denně a 4 dny v týdnu. Ve zbylém čase chci žít a nabírat inspiraci, kterou pak využiju v práci.

Od práce toho chci mnohem více, ale toto je pro mě to nejdůležitější.

 

Co od práce nechcete?

 

K ujasnění toho, co chcete, vám pomůže se zamyslet, co fakt nechcete. Začněte s tím, co vás štve na stávající práci a čeho se tudíž chcete zbavit. Je to administrativa? Moc velký tým? Nebo naopak moc malý tým? Málo flexibility? Nebo naopak příliš moc flexibility, kvůli čemuž bojujete s plánováním a byli byste radši, kdyby vám někdo nastavil jasné hranice a řekl, co a kdy máte dělat?

Každého něco štve, takže vás jistě něco napadne. A z toho přirozeně vyplyne, co chcete. Já třeba:

Nechci termíny. Vadí mi dělat věci do někdy. To mě často vede ke spěchu, což ničí můj vnitřní klid i kreativitu. Ve výsledku trpí kvalita. Kdybych měl termín pro dopsání knihy, tak by byla povrchní a neucelená. Třeba sekce, co měla mít nejprve jednu stránku, se nakonec proměnila v nejhodnotnější sekci, která vyžadovala novou rešerši a asi 9 měsíců dodatečné práce. Kvalita chce čas. Proto chci flexibilitu.

Nechci klienty. Lidi mám rád, ale vadí mi klientský vztah: zadávání, vyjednávání o cenách, řešení faktur, dodržování termínů, řešení cizích problémů a občasné dělání toho, co mi moc nedává smysl. Nechci pracovat na zavolání. Nechci být podřízený. Chci prostě tu svobodu.

Nechci se obhajovat. Když sdílím má loga, tak často popisuji, jaká symbolika se v nich ukrývá a jak jsem k ní došel. Často ale někdo přijde s dotazem, proč jsem to či ono neudělal jinak. Většinou je to pádný dotaz, který mě třeba něco naučí. Ale i přesto mě už nebaví dokola vysvětlovat můj přístup a popisovat věci, ke kterým jsem došel intuitivně. I když o své práci rád diskutuji, tak bych raději dělal něco, o čem nebudu muset diskutovat. Dobře, i u odborného obsahu musím vše odargumentovat, ale tam stojím na vědě a zkušenostech. Někdo sice vědě nevěří, ale pro mě ty věci budou obhájené. Důležité je, že nebudu muset obhajovat sebe sama, nýbrž jen ty informace. Což se u log nestane. Loga jsou do značné míry subjektivní tvorba, kde nejde rozlišit dobré od špatného. U informací to naštěstí rozlišit jde.

Nechci být označován za zloděje. Štve mě, když se musím obhajovat, protože má loga jsou podobná jiným. I když ukážu složitý postup tvorby, jak jsem skrze stovku skic došel k finálnímu nápadu a i když vysvětlím, že jsou ta loga odlišná snad na všech rovinách, tak se stejně občas najde někdo, kdo mě označí za zloděje, ačkoli jsem to druhé logo nikdy neviděl. Já sám si potrpím na duševní vlastnictví i na spravedlnost a proto se mě to hluboce dotýká. Tak u osvěty tohle snad zmizí. Tam se naopak očekává, že tlumočím cizí informace. Vycházím z veřejných studií, nebo jiných zdrojů, jež cituji. Třeba v knize mám přes 1.000 zdrojů. Nic tedy nekradu a otevřeně stavím na tom, co už bylo řečeno jinde.

I kdyby vás na základě frustrací nenapadlo, co chcete, přesto je dobré si je ujasnit. Pak se aspoň můžete snažit ty věci potlačit, abyste mohli žít spokojeněji.

 

No to ani náhodou…

 

Zavzpomínejte, jestli vám někdy někdo říkal, že byste se hodili na určitou činnost, ale vy jste řekli no to ani náhodou. Proč jste tak zareagovali? Co vás na té práci odpuzuje? Mé příklady:

Baví mě práce s textem a proto mi lidé říkají, že bych byl skvělý copywriter. Ale to nechci, protože to je to marketingová práce podobná tomu, co už dělám. Při takové práci pomáhám jednotlivcům. Já chci ale pomáhat více lidem najednou. Nechci poměr 1:1, ale třeba 1:1000. Chci mít velký dopad.

Umím ladit texty, takže mi někdo navrhnul, abych byl editor. Ale to nechci, protože bych jen vylepšoval cizí práci. Já chci tvořit vlastní práci. Navíc bych jen pomáhal někomu jinému předat jejich myšlenky světu. Jenže jen málokdy narazím na knihu či článek, kde souhlasím se vším. A já se za své výsledky chci stoprocentně postavit. Nechci podporovat něco, čemu nevěřím celým srdcem.

Coby grafikovi na volné noze mi mnozí radili zkusit práci v nějakém profi grafickém studiu. To bych nedokázal, protože smetanu obvykle slízne studio jako takové, zatímco dílčí designery nikdo nezmíní a obvykle si svou práci ani nemohou zařadit do veřejného portfolia. Já chci svou práci ukázat ostatním.

A tak dále. Jak vidíte, tak když se zastavíte u toho, co nechcete a vysvětlíte proč to nechcete, tak můžete dojít k velmi specifickým parametrům, které byste sami nevymysleli.

 

Co chcete nejvíce? A proč?

 

Až budete mít životní i pracovní vizi sepsanou, doporučuji si zvýraznit, co je pro vás nejdůležitější. Co je jádrem vaší vize. A pak se ptejte proč je to pro vás nejdůležitější a proč to v životě chcete.

Možná chcete více peněz. Proč vám na tom záleží? Možná chcete kupovat kvalitnější potraviny, abyste byli zdravější. Nebo chcete přestat koukat na zůstatek na účtě a žít svobodněji. Nebo chcete zajistit rodinu, aby ostatní nemuseli pracovat a mohli jste spolu trávit více času. Nebo chcete ty peníze odkázat dětem a otevřít jim spoustu možností, které jste vy sami neměli. Nebo jen chcete zažít pocit, že si můžete dovolit utrácet, protože jste to nikdy nezažili.

Peníze jsou skvělý výchozí bod, protože je chce asi většina lidí. Ale všichni je chceme z jiných důvodů. K jinému účelu. Peníze jsou jen nástroj pro získání něčeho důležitějšího. Zjistěte, co to je. Možná dojdete k zajímavým zjištěním, které vám pomohou prohloubit vaši životní i pracovní vizi. Také možná najdete další důležité hodnoty anebo si ujasníte smysl svého života.

 

Vyvození ideálního směru

Tak. Sebepoznání končí. Teď už se jen zorientujte v tom, co jste zjistili a hledejte, co se opakuje. Myslím, že v mých příkladech jste našli opakující se motivy. Možná, že vás to už vyloženě nudilo – vždyť říkáš dokola to samé. Jenže před započetím sebeanalýzy jsem viděl jen málo věcí anebo ne tak jasně. Až teď jsou ty věci naprosto zřejmé.

A věřím, že totéž se stane i u vás. Že najdete to své a že z toho vyplyne ideální směr, kterým byste se měli vydat a tudíž i činnost anebo více činností, kterým byste se měli oddat. Kdyby to ale tak očividné nebylo, nebo by vás napadlo více možných cest a nevíte, kterou si vybrat, tak nabízím pár posledních cvičení.

 

Kvadranty úspěchu

 

Když nevíte, kde začít, tak začněte u silných stránek. Každá silná stránka může být skvělý základ pro práci, ve které budete dobří. Abyste si vybrali ty vhodné silné stránky, tak je potřeba své přednosti profiltrovat. I když vám něco jde, tak to neznamená, že si to užíváte.

S tímto filtrováním mi pomohl již dříve zmíněný kouč Jay Shetty, který ve videu How To Find And Pursue Your Passion ukazuje svůj model, kterému říká Kvadranty úspěchu. Model zahrnuje 4 oblasti činností. Konkrétně ty, které:

1. Milujeme a zároveň jsme v nich dobří – to je naše pravá vášeň.
2. Nemilujeme, ale jsme v nich dobří – to je prostě jen práce, která platí účty.
3. Milujeme, ale nejsme v nich dobří – to je náš potenciál, kde se můžeme učit a zlepšovat.
4. Nemilujeme a nejsme v nich dobří – to jsou běžné denní povinnosti a úkoly, jež musíme plnit.

Pro vás je nejdůležitější první a třetí kvadrant. Projdeme ale všechny, protože každý vám v něčem pomůže. Začneme tím prvním. Tady protněte to, co jste nasbírali v sekcích Miluji a Vynikám. Třeba u mě se protíná:

• Osvěta a ujasňování toho, jak věci fungují a jak s nimi prakticky pracovat.
• Práce s textem a pohyb v textu – psaní, editování a čtení.
• Tvorba vizuálů: tvoření, skicování, design, struktury, mindmapy, videa.
• Objevování všeho typu: rešeršování, experimentování, sebeanalýza, poznávání světa a lidí.
• Rozebírání témat na nejmenší součástky a odhalení základních principů a souvislostí.
• Zjednodušování složité pointy do prostého textu či obrázku, který lidi pochopí.
• Systematizace, organizace, seskupování a strukturování informací.
• Optimalizace návyků, zejména těch, co se týkají zdraví, výkonnosti a efektivity.
• Dávání kvalitních rad či konstruktivní zpětné vazby na základě analýzy něčího problému.
• Sebeanalýza – popsání vnitřních procesů a vyvození něčeho přínosného pro ostatní.
• Pasivní angličtina – mluvení nic moc, ale zásobu mám silnou a baví mě pobývat v angličtině.
• Kreativita a vynalézavost – baví mě si poradit. Něco vytvořit, namísto abych si to kupoval.

To vše chci využívat co nejčastěji. Stále je toho hodně, ale to nevadí, protože ty věci mohu při různých činnostech propojit a o to více mě pak ta výsledná činnost bude bavit.

Ve druhém kvadrantu (nemiluji ale jde mi) mám: ladění kvality textů, generování nápadů, plánování a přípravu. V tom všem se částečně vyžívám, ale vybíjí mě to. Mám radost z výsledku, ale proces mě bolí. Rozhodně se ničeho nevzdám, neboť vše je nutné k tomu, abych pomáhal ostatním. Jen se to vše snažím zefektivnit, abych to měl rychle za sebou. Na rozdíl od činností v prvním kvadrantu, u kterých je mi jedno, že promarním spoustu času na něčem zbytečném, neboť mě to baví.

Rozhodně to neberte tak, že byste věci ve druhém kvadrantu neměli dělat. Jen je myslím dobré je minimalizovat, ať netrpíte a máte více času na to, co opravdu milujete.

Ve třetím kvadrantu (miluji a nejde mi) mám třeba přednášení, bavení se s lidmi, networking a focení. Ani v jednom nejsem moc dobrý a něco z toho mě bolí, ale zároveň mě to baví. Jsou to věci, na kterých chci pracovat, ačkoli na tom – aspoň zatím – nechci zakládat svou práci.

A ve čtvrtém kvadrantu (nemiluji a nejde mi) mám věci, ve kterých jsem marný: volání a okamžité reakce, mluvení na veřejnosti, opakování se, sebepropagace a obhajování se. Jak jsem rozepsal dříve, tak to vše vede k nějaké silné stránce, ale jinak se to snažím omezit na minimum. Ale nechci se toho zbavit, protože jsem zastánce toho, že bychom se měli vystavovat tomu, co je nám nepříjemné, abychom si udržovali houževnatost a posouvali práh utrpení, díky čemuž nás to časem už nebude tak bolet. Nebo se v tom možná i zlepšíme a začne nás to trochu bavit. Ale pokud něco bolí fakt hodně, tak to ideálně delegujte či nedělejte.

Tak jako tak, hlavní pozornost zaměřte na to, co vám jde a co milujete.

 

Ikigai

 

Vždy se mi líbil japonský koncept ikigai, který se volně překládá jako důvod, proč vstáváme z postele. Nejčastěji tento koncept najdete v podobě diagramu. On tedy nemá s ikigai moc společného a i samotný koncept ikigai je nepochopený. To je ale vedlejší, protože ten diagram pomáhá najít tu správnou cestu.

V diagramu se protínají 4 oblasti činností: co milujeme, v čem jsme dobří, co svět potřebuje a co nás uživí. V průsečíku nalezneme naše ikigai. Za sebe doporučuji vytvořit si tabulku, do které si postupně překopírujete to nejdůležitější z toho, co jste dosud zjistili. Pro více informací a inspiraci, jak ikigai vyplnit, mrkněte na přednášku What is YOUR Reason for Being? od Chrise Do.

První dvojici jste našli v minulém kroce. Teď zvažte, co z toho potřebují i ostatní. Možná potřebují většinu věcí. Ale něco z toho pomáhá světu nejvíce. Co je to? Vyjděte z toho, co jste si sepsali u smyslu života.

Jak jsem již vícekrát říkal, já chci pomáhat lidem mít více volného času, pracovat chytře, předat pravdu, nastavit zdravé návyky a tak dále. To vše začíná u pochopení nějakých principů, souvislostí mezi tématy a toho, jak tu teorii převést do praxe. To vše zase začíná u nějakého ujasnění a sdílení zkušeností. Jinými slovy, v jádru je osvěta. Ta se protíná i s tím, co miluji a co mi jde. To je moje ikigai. A všechny další věci, které mám v prvním kvadrantu úspěchu, poslouží jen jako nástroj pro vykonávání té osvěty.

A nakonec zhodnoťte, zda vás ta věc může uživit. Je dobré říct, že spousta z nás si nedovede představit, že by nás něco mohlo uživit ačkoli si tím jiní vydělávají. Nebo si to dovedeme představit, ale ostatní nás od toho odrazují. Mně kdekdo říkal, že si grafikou nevydělám. Že je spousta konkurence a že budu muset konkurovat cenou. Natož abych si vydělával logama. Přeci neseženu dost poptávek, aby mě to živilo. Bla bla. Ignorujte to. Jste-li v něčem dobří a ostatním to pomáhá, tak si zákazníky najdete. Pokud jde o mě, tak živit se osvětou nebude snadné, jako se živit grafikou, ale rozhodně to jde.

 

Příležitosti

 

Nyní spojím dvě přednášky od Chrise Do (Supersíla a Ikigai Workshop). V nich Chris radí vyplnit si ikigai a pak přemýšlet, jak by se ty věci daly konkrétně využít. Radí hledat:

Příležitosti – jaké trendy jsou na vzestupu? Ať už společenské, politické, ekonomické či jiné. Kde by se s těmi věcmi dalo pracovat? Jak by je šlo propagovat? Jak by šly zpeněžit? U mě to jsou třeba: sociální sítě, internetové komunity, online kurzy, streamování, videa na YouTube, placený obsah třeba přes Pickey, akce typu Barcamp. Také mohu využít kontakty na spoustu profesionálů, kteří mi poradí s dalšími příležitostmi.

Služby – mohli by si vás lidé na tu věc najmout? Jak by mohla vypadat poptávka? Třeba u mě to může být přednášení a školení, nebo soukromá analýza a konzultace návyků kolem zdraví a efektivity.

Hmatatelné produkty – šlo by z toho něco vytvořit? Nástroj, kniha, plakát, tričko? U mě je to hlavně ta kniha. Teoreticky ale mohou přibýt další tištěné materiály typu diář, kalendář, plakáty a další.

Digitální produkty – šly by ty věci přetavit do něčeho, co by si lidé koupili na internetu? Šla by z toho vytvořit třeba aplikace, web, hra, e-kniha? Třeba já ty věci mohu převést do článků, e-booků, přednášek, videí, PDF a jiných materiálů, obrázkových tipů či videotutoriálů.

Neříkám, že to vše chci dělat. Jen že je možnost to dělat. Čím více možností vymyslíte, tím větší získáte sebevědomí, že ta témata a činnosti skutečně jdou zpeněžit. A o to spíš se do toho pustíte.

 

Inspirace ostatními

 

Najděte lidi, kteří se věnuji tomu, čemu se chcete věnovat i vy. A ptejte se, v čem se chcete lišit. Doplňte větu: Stejně jako [jméno] chci [činnost či přístup], ale [v čem se odlišíte]. Mé příklady:

Stejně jako The Futur chci tvořit tak hodnotný obsah, že si u něj říkáte: cože, tohle je zdarma? A vedle toho chci nabízet i megahodnotný avšak už placený obsah. Ale ne o designu, nýbrž o výkonnosti.

Stejně jako Andrew Huberman chci tvořit nabušený a vědou podložený obsah, ale spíš články než video.

Stejně jako James Clear a Mark Manson chci psát srozumitelné, zábavné a nápadité články, ale nechci se zaměřovat na osobní rozvoj, ale na životní styl a výkonnost.

Stejně jako Dan Gamrot chci lidem pomáhat s produktivitou, ale nechci se zaměřovat na pracovní návyky, nýbrž na životní návyky. Nechci řešit priority, plánování, time management ani konkrétní produktivní techniky, ale spíše obecné principy a systémy návyků, jež posílí energii, zdraví a výkon.

Stejně jako Michelle Losekoot chci kurátorovat a tlumočit přínosné myšlenky, ale ne primárně z knih, nýbrž hlavně z vědeckých studií a dalších odborných zdrojů.

Chcete-li být v nějakém ohledu stejní jako váš vzor, tak nemusíte přidávat žádné ale. Například:

Stejně jako Broňa Sobotka či Jirka Rostecký chci dlouhodobě tvořit konzistentní a užitečný obsah a vybudovat si síť fanoušků, kteří budou ochotní platit za ten placený obsah.

Stejně jako Robert Vlach a Tomáš Baránek chci kolem mého tématu budovat komunitu.

Stejně jako Tim Ferris chci propojovat širokou škálu témat a nezaměřovat se jen na jednu specializaci.

A pak můžete jít k větším detailům. Třeba se mi líbí edukační obrázky kolem zdraví, které sdílí Max Lugavere. Nebo mám rád Whiteboard sessions od Chrise Do, kde vysvětluje témata tím stylem, že něco kreslí a píše na tabuli. To jsou konkrétní přístupy, které mě baví a které taky rád využiju.

Nebo miluji myšlenkové mapy, takže mě v návaznosti na whiteboard sessions napadlo, že bych videa točil u magnetické tabule a že bych dané téma rozebral přes mindmapy. Do té doby mě video spíše děsilo, ale tahle představa – která kombinuje mou lásku k vizuálnu, struktuře i zjednodušování – mě začala lákat.

Kdyby vás zatím nikdo neinspiroval, tak mějte oči otevřené a pište si, když vás někdy někdo něčím aspoň trochu zaujme a řekněte si, co byste chtěli dělat stejně ale jinak. Časem už jistě dojdete k tomu, co chcete dělat a jak to chcete dělat.

 

Úctyhodný cíl

 

Ze všeho, co jsme probrali, vám vyplyne nějaký směr, nebo přímo konkrétní cíl. I když cíle rád nemám, tak mi pomohlo video Create a Worthy Goal, kde Michael Bungay Stanier radí, jak si nastavit cíle a vyladit je k dokonalosti. Vřele doporučuji zhlédnout. Nejlepší video o cílech.

Vypíchnu, co mi pomohlo nejvíce. Úctyhodný cíl by podle Michaela měl mít tyto vlastnosti: vzrušující (pro vás), důležitý (pro svět) a děsivý (ať můžete růst). A radí, ať cíl ladíme, dokud na stupnici od 1 do 7 nebude celá trojice 7 ze 7. Tedy cíl, který je maximálně vzrušující, důležitý i děsivý.

Já se dobral k tomuto cíli, kde propojuji vizi pracovní i životní: Cestovat po světě a dělat osvětu.

Tady je rozšířená verze: Rád bych část roku trávil v ČR a zbytek v zahraničí. Každé místo bych prozkoumával pár týdnů, nebo klidně měsíc, abych naplnil potřebu objevování. Také bych se bavil s tamními lidmi a sbíral zkušenosti týkající se témat, co řeším. A vedle toho bych, ideálně v přírodě (třeba z pláže či z vrcholků hor) rešeršoval a dělal tu osvětu. Tvořil bych články, videa a další obsah, který lidem pomůže získat více volného času a žít kvalitnější život.

Neříkám, že se to stane. Je to jen představa, která mě vábí, ale také děsí. Chci jí dosáhnout a zároveň jí dosáhnout nechci. Ať už to ale dopadne jakkoli, tahle představa mě nakopává a povzbuzuje. Už z toho důvodu má smysl si ten úctyhodný cíl nastavit. Nemusíte k němu směřovat. Stačí, že vás motivuje.

 

Rozhodování mezi více možnostmi

Co když vás napadá více cílů? Co když si stále nemůžete vybrat, co chcete dělat? Dám vám pár tipů, jak můžete všechny možnosti porovnat a vybrat tu nejlepší:

Představte si, jak vykonáváte danou práci a jaký život se k ní váže. Která představa se vám více líbí?

Přetočte všechny možnosti o 10 let. Jak vypadá vaše práce a život v každé z těch možností? Jay Shetty radí třeba kouknout na člověka, který je v dané firmě 10 let před vámi. Chcete do té fáze dojít? Nebo když jste start-up, koukněte, kde jsou podobné start-upy za 10 let. Chcete tam dojít? Když ne, jděte jinudy.

Představte si kamaráda, který je ve všem stejný jako vy, je ve stejné situaci a čelí stejnému rozhodnutí. Jak byste mu poradili? Kterou cestu byste mu doporučili?

Představte si, že byste opustili své tělo. Na jeden rok by do něj vlezl někdo, kdo je nebojácný, asertivní a kdo by vám zaručil úspěch v čemkoli, co si vyberete. Vy byste jen zvenčí pozorovali, co dělá. Jakou cestu byste chtěli sledovat? Do jakého života byste se po tom roce chtěli vrátit?

Hoďte si mincí. Panna nebo orel. Téměř jistě budete na konci potěšení, nebo zklamaní. Vaše podvědomí vnímá, že je něco bližší vašim hodnotám a osobnosti – proto má radost když to zvítězí. Rozhodujete-li se mezi 3 a více možnostmi, rozdělte si je na dvojice a postupně najděte vítěze.

A nakonec opět doporučuji web Posvitsi.cz – zejména otázky týkající se důležitého rozhodnutí.

 

Nevybírejte jen podle vášně

 

Při vybírání doporučuji nerozhodovat se jen podle síly vášně. Zaprvé, jak jsem zmínil dříve, to může být vyloženě nevhodná cesta, protože tu vášeň můžete ztratit, jakmile se z ní stane něco vážného. Já třeba ztratil vášeň pro matematiku, jakmile jsem ji začal studovat na VŠ.

Zadruhé, vášeň jde vytvořit. Možná pro něco nejste vášniví, ale v budoucnu se vášnivými stát můžete.

Já jsem toho příkladem. Před asi 12 lety jsem měl dilema. Zvažoval jsem dvě cesty: loga, nebo matte painting (tvorba fiktivních krajin, co se využívají ve filmech). Matte painting byla moje vášeň a toužil jsem se dostat do zahraničních filmových studiích a dělat na filmech jako Pán prstenů a Harry Potter. Vedle toho byla loga, do kterých jsem nebyl vášnivý, ale bavila mě a docela mi šla. Také se mi líbilo, že loga mi vydělají hned, zatímco u matte paintingu by trvalo tak 5 a více let tvrdé práce, než bych se dostal k nějakému filmu.

Ve výsledku jsem tedy dumal nad tím, zda dělat to, co miluju, nebo raději to, co mi docela jde a co mi vydělá peníze. Věděl jsem, že si musím vybrat jen jedno z toho, jinak se neposunu. To dilema mi pomohla rozseknout kniha Tak dobří, že vás nepřehlédnou od Cala Newporta. Cal tvrdí, že když dostatečně dlouho děláme to, v čem jsme dobří, tak si tu vášeň vybudujeme. Také ukazoval příběhy a výzkumy, kde ti nejštastnější a nejvášnivější lidé nejsou ti, kteří následovali vášeň, nýbrž právě ti, co byli na té pozici dost dlouho na to, aby se stali dobří.

A tak jsem Calovi uvěřil a zkusil to. Vybral jsem si loga a skutečně se vše naplnilo: čím jsem byl zkušenější, tím jsem byl i vášnivější. A ta vášeň se mě držela 10 let. A pořád drží, akorát, jak jsem psal v úvodu, ji teď přebíjí ještě silnější vášeň. Tu už jsem nevybudoval ani nezvolil, tu jsem prostě našel. Něco mě zaujalo, tak jsem to následoval a čím déle to následuji, tím větší mi to dává smysl.

Pointou je, že pokud se nechcete anebo nemůžete věnovat té nejsilnější vášni, tak vyberte tu druhou nejsilnější a posilte ji tím, že se v té věci budete dlouhodobě zlepšovat.

 

Nejde si vybrat? Nevybírejte si

 

Pořád se vám nedaří si vybrat? Chcete dělat více věcí najednou? No tak je dělejte. Nemusíte si vybírat jen jednu. Dnes je normální, že lidé dělají více věcí. Těm lidem se říká multipotenciálové. Emilie Wapnick, autorka tohoto pojmu, nabízí 4 cesty, jak můžete jako multipotenciál pracovat:

1. Zastřešující kariéra – obecnější kariéra, v rámci které střídáte různé role, zájmy a činnosti.
2. Souběžné kariéry – více odlišných prací na částečný úvazek, které střídáte třeba na úrovni dne či týdne.
3. Model Fénix – v jednom oboru děláte pár měsíců či let a pak změníte směr a načnete novou kariéru.
4. Model Einstein – hlavní práce, která vám vydělává a umožňuje věnovat se dalším vášním o volném čase.

Nevýhodou těchto modelů je, že nepůjdete zaškatulkovat. Třeba já teď řeknu, že jsem logotvůrce a lidem je to jasné. V budoucnu nejspíš řeknu, že jsem tvůrce obsahu a lidé to snad také pochopí. Ale pokud vy budete propojovat či střídat rozmanité činnosti, tak se takhle snadno neoznačíte.

Ale to nevadí. Když se vás někdo zeptá, co děláte, tak klidně vyjmenujte celý ten svůj seznam. Řekněte, že jste tanečnice, účetní a spisovatelka fantasy. Nebo že jste osobní trenér, svatební fotograf a učitel. Možná tím někoho zmatete, ale to je jejich problém, ne váš.

Kdybyste měli potřebu svou práci formulovat jednodušeji, tak Lucka Václavková radí, ať použijete své proč: komu pomáháte a s čím. Třeba Lucka neříká, že je kariérní poradkyně, ale říká, že pomáhá lidem vzít kariéru do vlastních rukou. To mi přijde super. Najdete i vy nějaký opakující se motiv napříč svými činnostmi? Společnou cílovou skupinu či stejnou přidanou hodnotu?

V každém případě se neciťte méněceně, protože děláte více věcí najednou. Výběr jedné profese je přežitek, kterého se nemusíte držet. Mimo to, propojení více prací podpoří vaši kreativitu a produktivitu. Když střídáte různé činnosti, tak se mohou navzájem inspirovat. Rozmanité podněty zvýší šanci, že vás napadnou netradiční nápady. Navíc každá činnost poslouží jako odpočinek od té předchozí. Ve výsledku budete výkonnější, než kdybyste se věnovali naplno jen jedné věci. A také bude váš život naplněnější, protože bude doslova zaplněný více smysluplnými činnostmi.

 

Pochybujete o sobě?

 

Jedna z častých bariér, která nám brání se posouvat, je syndrom podvodníka. To je takový ten nepříjemný a úzkostlivý pocit, že jste břídilové. Že nejste dost dobří a proto nemáte právo tu věc dělat. Máte pocit, že když se jí budete věnovat, tak někdo odhalí tu vaši neschopnost. A tak tu věc raději neděláte, čímž se připravíte o život, který by vás naplňoval.

Ty pochybnosti obvykle vycházejí z dojmu, že nemáte dost zkušeností, dovedností či znalostí. Na všem jde pracovat. Nikdo se nerodí zkušený, dovedný a znalý. Vše se musí získat. A vše je to nekonečná cesta. Čím více umíte a znáte, tím spíše se domníváte, že neumíte a neznáte nic. Ve výsledku se ani ti nejlepší profíci obvykle necítí dost dobří. Takže pochyby jsou normální. Vlastně jsou skvělé, protože vás nutí se zlepšovat. Když o sobě nepochybujete, stagnujete. A to nechcete.

Zastavím se ještě u jedné obavy, která bohužel stále ještě přetrvává. Jde o obavu, že na něco nemáte školu a proto to nemůžete dělat. Ano, některé obory vás dovnitř nepustí bez řádného vzdělání, ale většina prací jde dělat i bez školy. Já grafiku nestudoval a živí mě přes 10 let. Za tu dobu se mě nikdo nikdy na školu neptal. Všem klientům záleželo jen na tom, co umím, nikoli na tom, zda mám nějaký papír.

Pokud tedy máte co nabídnout, neřešte, že nejste kvalifikovaní. Bratři Wrightové také neměli patřičné vzdělání. Byli to cyklisté, kteří měli dílnu na jízdní kola. A přesto vynalezli letadlo. Většina aplikací a her, které jste používali a hráli, naprogramovali lidé, kteří neměli vystudované programování a pro které to byl jen koníček. Spousta hudebníků, které rádi posloucháte, jsou samouci. Spousta skvělých jídel, co jste kdy jedli, byla od kuchařů samouků. A tak dále.

Proto se zaměřte na dovednosti. Znalosti můžete dohnat. Můžete číst vědecké studie, odborné knihy, nebo projít Masterclass videokurzy, ve kterých vás budou učit špičky v oboru. Nebo můžete projít všelijakými školeními. Stačí investovat čas a trochu peněz a můžete se doučit takřka všechno.

Nicméně nemusíte znát úplně všechno. Nemusíte se stát experty. Dnešní doba nabádá k tomu, že tu věc musíme dokonale umět a znát všechny detaily, jinak v tom oboru nemáme co dělat. Za mě ale stačí to, co už jsem v článku zmínil: nemusíte být nejlepší – stačí být o pár kroků před těmi, kterým pomáháte.

Třeba já nechci být expertem na zdraví. Nechci učit na univerzitě o tom, jak buňky tvoří energii. Proto ani nepotřebuji hluboké znalosti. Nepotřebuji znát nazpaměť každou definici a každý proces v těle. Bohatě mi stačí znát obecné principy, které mohu využít pro zvýšení výkonnosti a získání času. Už to, co vím teď, mi umožnilo proměnit zdraví k nepoznání a zkrátit práci skoro na čtvrtinu. Očividně těm tématům rozumím, pro tento účel, dost dobře. I když mě stoprocentně někdo někdy nachytá na nějaké nedokonalosti na úrovni detailů, tak to nic nemění na tom, že i s nedokonalými znalostmi mohu lidem pomoct změnit život.

Takhle k tomu zkuste přistupovat. Pokud něco umíte a znáte dost dobře na to, aby to někomu pomáhalo, tak nemějte úzkosti. Buďte hrdí na to, že vůbec dovedete někomu pomoct a že děláte svět lepším místem. A pokud vám záleží na tom, abyste pomáhali lépe, tak se prostě dovzdělávejte a zlepšujte.

 

Poslední rady na vaši cestu

 

Našli jste svou cestu? Vidíte už tu svou ideální práci a život, k němuž chcete směřovat? Skvělé! Budu vám držet palce. Teď už jen přemýšlejte, jak se k tomu ideálu každý den o trochu přiblížit.

 

Na úplný závěr vám dám ještě pár rad. Nejprve rady k obecné změně:

Nebojte se jí. Ano, změny jsou těžké, ale nenechte se zastrašit. Nepokládejte si otázku: co když to nevyjde. Ptejte se: co když to vyjde? Co když dosáhnete toho, co chcete? Nemá smysl za to bojovat? Ten čas uplyne tak jako tak. V práci strávíme asi 80.000 hodin. Spočtěte si, kolik roků vám zbývá do důchodu a to číslo vynásobte dvěma tisíci. Získáte počet hodin, kolik ještě strávíte v práci. Řekněme, že už 10 let pracujete, takže vám zbývá asi 60.000 hodin. Opravdu jste ochotni to přetrpět? Není lepší tu změnu aspoň zkusit? Když to vyjde, tak těch 60.000 hodin strávíte mnohem spokojenější a naplněnější. A i když to opravdu nevyjde, tak se v nejhorším vrátíte k tomu, co děláte teď. Ale už plní hrdosti, že jste tu změnu zkusili.

Neciťte se provinile za to, že se měníte. Je normální práci opustit a najít si lepší. Někde jsem slyšel trefné srovnání: Myšlenka, že musíme zůstat u první práce, kterou si vybereme, je jako si myslet, že si musíme vzít toho, komu dáme první pusu. Práce není vězení. Jde změnit. Vlastně se musí změnit. Vy se měníte, doba se mění, pracovní trh se mění. Je tedy přirozené, že spolu s tím vším změníte i práci.

Nehrňte se do změny. Neměňte práci ze dne na den. Bezpečnější je pomalu osekávat stávající úkoly a povinnosti, abyste uvolnili čas pro zkoušení nových věcí. A až vám ty nové věci budou vydělávat, tak starou práci opusťte. I já se budu měnit pomalu. Grafiky a logotvorby se budu ještě dlouho držet. A osvětě se budu věnovat o volném čase, dokud se nestane mou hlavní prací.

Zkuste tu věc dělat nanečisto. Zejména pokud o sobě pochybujete. Nepište hned knihu. Napište a sdílejte jen krátkou povídku. Neškolte hned celou firmu. Zatím poraďte jednomu člověku u kafe. Nezakládejte hned e-shop s rukodělnými výrobky. Vytvořte pár výrobků a zkuste je nabídnout známým. Zatím si to téma jen oťukejte a sledujte reakce. Takhle zjistíte, zda to, co děláte, ostatní lidi baví, obohacuje je to, nebo jim to jinak pomáhá. A až budete mít těch pozitivních reakcí mít víc než dost, tak do toho skočte naplno.

 

Dále rady pro přečkání období mezi aktuální prací a vysněnou prací:

Zpříjemněte si stávající práci. Přidejte činnosti či role, při nichž zužitkujete své silné stránky a naopak, když to půjde, odeberte úkoly, které vám nevyhovují. Pokud jste silní v psaní a štve vás volání, tak zkuste ostatní pomalu vést k tomu, ať s vámi komunikují písemně. Pokud vám v práci chybí záživnost, tak přidejte prvek, co vás baví – třeba si k práci pusťte hudbu. Pokud vás štve sezení u počítače, tak najděte úkoly, které nevyžadují sezení a šly by vyřešit venku – třeba plánování. A tak dále. Kdyžtak koukněte na koncept Job Crafting, který učí předělat svou práci tak, abyste v ní byli spokojenější.

Objevte ve stávající práci hlubší smysl. Všímejte si, čím a komu pomáháte zlepšit život. Sledujte jejich reakce, plně vnímejte jejich vděčnost a buďte na sebe hrdí. Vyhledátejte konstruktivní zpětnou vazbu a rady, abyste mohli ve své práci růst. Pak by vás to mělo více bavit. Pokud pracujete pro šéfa a reálnou zpětnou vazbu nedostáváte, tak si aspoň představujte, jak a komu vaše práce pomůže. Případně stačí vědomí, že pomáháte své firmě vzkvétat a živit vás a vaše kolegy.

Naplňujte svou vizi aspoň nepřímo. Třeba pomáhejte někomu, kdo dělá to, co chcete dělat vy. Toužíte si otevřít kavárnu, ale zatím na to nemáte prostředky? Tak můžete podpořit lokální kavárny, které s vámi v něčem rezonují. Nebo si u nich domluvte krátkou brigádu, nebo se s nimi bavte o jejich byznysu. Takhle se budete pohybovat ve vysněném oboru, ale zatím jen nezávisle.

 

A už úplně poslední rada: Nezapomeňte se k sebepoznání vracet. Měníte se a tudíž se budou měnit i vaše odpovědi na některé otázky. Sebepoznání neskončí. Je to celoživotní cesta. Ale to nevadí. Stačí se znát dost dobře na to, abyste vždy mohli provést informované rozhodnutí pro aktuální úpravu života. Tak doufám, že jsem vám v tomhle ohledu pomohl.

 

Tipy na další zdroje

 

Kdybyste potřebovali další pomoc s hledáním své cesty, tak tady jsou zdroje, které mě inspirovaly.

Především jsem vám připravil tento playlist. Je v něm vše, co mě významně ovlivnilo při tvorbě tohoto článku.

Dále doporučuji rozhovory u Mladého podnikatele s Petrem Pouchlým. První je o tom Jak poznat sám sebe a druhý Jak si nastavit cíle v osobním rozvoji.

Pak omrkněte free zdroje od kariérních koučů. Třeba Ken Coleman anebo Iris Smyth nabízejí užitečné zdroje k proměně kariéry.

Dále se mi líbil 120stránkový free e-book Create & Prosper (Matthew Essam). Také mě zaujala kniha Change Makers (John Berardi), přičemž John sdílí zdarma 128 stran pracovních listů, které vám mohou pomoct ujasnit si hodnoty, smysl, silné stránky a další věci.

Pokud jde o další knihy, tak pro vás nejpřínosnější bude Designérem vlastního života (Bill Burnett, Dave Evans). Najdete v ní užitečné tipy, jak si vytvořit ideální práci.

Kdybyste měli problém najít svůj smysl, tak si přečtěte Objevte své proč (Simon Sinek). Případně mrkněte aspoň na doplňkové materiály k této knize.

Pak, pokud jste se rozhodli odejít ze zaměstnání a začít podnikat, tak vás nesmí minout kniha Na volné noze (Robert Vlach). Je to podnikatelská bible. Najdete v ní všechno.

Pokud i po tom všem stále tápete, možná jen potřebujete pomoc zvenku. Oslovte kariérní poradce. Třeba Lucku Václavkovou, tým CareerDesigner, nebo někoho z poradců z katalogu Na volné noze.

 

Držím vám palce, ať se najdete!

 

PS. Kdyby se vám článek / e-book líbil, můžete mi přidat hodnocení či komentář na Goodreads. Díky!